| Příběh: |
Na mé narození si Nerys hodně dlouho počkala. Prý se Gandalfovi a Panoramíce společné chvilky zdály tak kouzelné, že si dali opravdový pozor, aby těch chvil bylo co nejvíce. A tak jsem se narodila až po dlouhé sérii neúspěšných rande plných úspěšného miliskování a společného čarování na stromech a střechách. Od narození si prý pro sebe brebentím, to je ovšem špatně interpretováno – já zkrátka toužím vše okomentovat, podělit se o své vynalézavé postřehy, nabídnout mnohem lepší řešení, než jaká volí má Nerys. Například, proč jíst rybu s něčím, když je přece lepší sníst ji samotnou a v dvojnásobném množství, to dá přece rozum, že? Trénuji se v mazlení na tisíc způsobů a v tom, jak si ochočit lidi kolem sebe. Jde mi to, soudím, poměrně dobře. Taky se učím pouštět hrůzu, což mi jde ještě lépe. Mám k tomu skvěle narostlý kožíšek – samé temné stíny a zářivé pacičky ála zafačovaná mumie, které vždycky někoho vylekají, když na něj vyskočím zpoza ohybu opuštěných chodeb. To bývá úžasná legrace! Jak vidíte, jsem andílek, andílek s malým ďáblíkem v duši. Možná proto mám jedno oko andělsky modré a druhé pekelně plamenné. Jsem hvězda! |
