Sešli jsme se tedy na hřišti. Naše zástupkyně nám řekla, kam má kdo
naskočit. A kdo kdy bude pít. Poslechli jsme ji na slovo. To víte sice
není kapitánka ale pořádek si udržet umí. To zase jo.
Já jako vždy nastoupila na střelce. A mým úkolem bylo střílet na branku. Ta ale
byla prázdná. Po brankářce Nio ani vidu ani slechu. Že by zaspala? Ideální čas
na to ji trochu pomluvit. Určitě se někde fláká. Sedí si určitě zase u knížky a
my ostatní zatím musíme tvrdě makat. No je tohle fér?
Nio chyběla a bez brankáře mi ty střely na branku šly perfektně. Vůbec jsem
několikrát netrefila jen konstrukci obruče. Dávala jsem pouze a jen samé góly.
A jestli Vám někdo řekne něco jiného, tak kecá!
Potom nám Jane ale oznámila, že musí odejít a musíme si poradit sami. Takže
kapitánka pryč. Zástupkyně už taky. No pěkně se to rozjíždělo. Co
budeme bez vedení dělat? Začalo se spekulovat o tom, že si místo tréninku dáme
pohov. Prostě to zabalíme a vrátíme se do hradu. Emička se ale rozhodnula, že
trénink povede. A protože miluje jídlo, každému z nás dala řízek, což nám
všem vyhovovalo. Chvíli jsme u jídla přemýšleli, zda si místo tréninku
neuděláme hodinu obžerství. Koneckonců trochu se nadlábnout nemůže být na
škodu. Emička je sice hodná, ale s tímhle nesouhlasila. Najíst nám sice dala,
trvala však na tom, abychom dál trénovali. A to tak, jak nám zástupkyně před
odchodem poradila.
Kapitánka. Její zástupkyně i Nio na hřišti chyběly. My ostatní jsme ale poctivě
trénovali. Ema trénink vedla dobře. Potom se to ale rozhodla hodit na mě. No
chápete to? Já a vést trénink? Se všichni snad zbláznili?Po čase se objevila Nio. Bez omluvy! Prostě přišla a šup do brány. Asi jí
chyběly obruče. Ne, že by mi její nepřítomnost nějak vadila. Hlavně, když
jsem díky tomu dala tolik gólů. Omluvit se ale mohla. Přijít si na trénink
pozdě a neříct ani proč. To se dělá?
Emička se mě zeptala, kdy má pít. A já byla z toho tak v šoku, že jsem to
samozřejmě řekla špatně. Úplně jsem to prohodila. Ve chvíli, kdy měla bumbat
Ema, jsem určila, že má pít Nio a Arya. A ony to udělaly.
Vzápětí jsem si uvědomila svou chybu a Emičku nechala pít po Nio. Tak holky
pily nakonec všechny. Sice trochu v jiném pořadí, než pít měly, ale pily a to
se počítá, že jo!
Myslela jsem, že tím moje trampoty končí. Opak byl ale pravdou. Emička z hřiště
po čase totiž odešla a camrál si přitom vzala s sebou! No chápete tu drzost?!
Musela jsem ji nahánět po celé škole, aby míč vrátila. Což chvilku trvalo. A
celou tu dobu jsme byli bez míče! Nakonec se ale objevila a camrál vrátila. Trénink
tedy mohl pokračovat.
Takhle bláznivý trénink jsem tedy tady na škole zažila asi poprvé. Vedení pryč.
Já spletu, co se dá. No prostě hotový blázinec.
Potom se ale naštěstí na hřišti objevila Jane. Mudlové ji propustili a ona tak
mohla trénink zase vést. Oznámila jsem jí, že všichni pili. Tedy ti, co pít
měli. To, že pili ve špatném pořadí jsem jí samozřejmě zamlčela. Nemusí přece
vědět všechno, že jo.
Ještě že jsme na hřišti nakonec zůstali. Zástupkyně by asi dost koukala, kdyby
přišla a nikde by nikoho neviděla. Ještě bychom za trest běhali kolečka kolem
školy. Což je fakt otrava.
Nicméně po návratu zástupkyně jsem jí vedení tréninku s radostí přenechala.
Koneckonců řízení této hry jsem si užila už dost. Do té doby mě ani nenapadlo,
kolik práce to obnáší. A o to víc jsem si potom práce našeho vedení vážila.
Trénink jsme nakonec přežili. Potlouky během něj sice pár hráčů poslaly na
ošetřovnu, za to jsem já ale nemohla. U pálky jsem nebyla! Doufám ale, že
trénink už nikdy nepovedu. Bylo to vážně šílené. I když na druhou stranu nelze
popřít to, že ten trénink byl opravdu jedinečný. I to, že já na něj asi nikdy
nezapomenu.