Redakce v plenkách aneb poznej svého redaktora

Poznáte naše redaktory jenom dle fotky a krátkého popisu?

Ponořte se s námi do víru nostalgie a zavzpomínejte si u toho na svá dětská léta.
                                                 1.

Jako první tady máme tuhle roztomilou, malou a drzou holčičku.

Co o sobě prozradila?

Je těžké popsat sebe v dětství jen pár slovy.  Začnu tedy heslovitě: nádraží, spousta zvířat, cestování, pohádky, objevování světa a vnímání přítomného okamžiku, hlasitost. První ze slov prozrazuje místo, kde jsem strávila prvních pár let života. Možná i právě díky neustálému štěbetání s náhodnými cestujícími, se rozvinul můj neobvyklý pohled na svět. Všichni mi přišli přátelští a já se nikdy nebála. Do dnes si pamatuji, kdy jsem asi jako pětiletá nabízela pánovi, že mu ukáži naše kozy. Tenkrát mě ani nenapadl jakýkoliv jiný podtext než naše čtyřnohé kamarádky Rézinka s Rózou. To mi připomíná nekonečná vůně sena a spaní v něm. Štípalo nepříjemně i přes pyžamo, ale ani na vteřinu nikdo neváhal se skutečně ponořit do snů.

Zvířata. Táta jako kdyby měl vždy odpověď na zvídavé otázky, ačkoliv zpětně zjišťuji, že v mnohém se pletl, už nikdy mě fascinace zvířecí říší nepřešla. I mé malé já přistupovalo k němým tvářím s veškerou pokorou spojenou s trpělivostí. Byla jsem schopná hodiny sedět na koupališti, aby se mě přestaly vážky bát a já je mohla pozorovat. Maličko jsem doufala, že si třeba i sednou na mou ruku.

Zbytek mého já tvořilo hodně cestování, hlasitého zpěvu a pohádek. Stávala jsem se ve svých představách princeznou, nevěstou či vílou a zachraňovala svět. Mnoho lidí mi tenkrát říkalo, že jsem dětinská, ovšem nikdo z nich netušil, jak klíčová tato vlastnost bude v mém pozdějším věku. Jsem si téměř jistá její klíčovou rolí ve své nynější tvorbě.

I když i můj pohádkový svět začal mít praskliny, vím, že jsem zůstávala naprosto autentická. Vždy ke všem otevřená, možná až příliš nechráněná či nepřipravená na okolní svět, ale i tak vysmátá a svým způsobem drzá, protože jsem nikdy nepřestala věřit ve víc.

                                                            2.

Tahle holčička s nezbedným pohledem. Kdo to jen může být?

Tohle nám o sobě prozradila:

Byla jsem smíšek, co pusu zavřel jen ve chvíli, kdy mu do ní nacpali nějaké jídlo. Mimochodem, kam mě posadili s jídlem, tam mě prý vždy našli. Možná už tehdy se projevovala má láska ke kulinářství. "Vona tu hubu snad nikdy nezavře," říkávala maminka. "Ale vždyť vypráví hezké příběhy," bránila mě vždy babička.

A když jsem nelítala s hlavou v oblacích, lítala jsem za starším bráchou, který mě naučil, jak se šplhá na stromy, jak skočit dolů a nezranit se... A jak skočit šipku na ostrůvku (ono, když vám je vyhrožováno, že vás ulochtá, tak to najednou jde samo).

Sukně jsem nenosila – protože by bylo vidět hromadu modřin a strupů. Ale i přes krvavá kolena jsem neztrácela úsměv na rtu. A to mi zůstalo do dneška.

                                                            3.    

Tahle roztomilá holčička s culíkama a s nevinným pohledem nám o svém dětství řekla tohle:

Jako malá jsem byla nesmírné číslo. Nejvíce mě bavily knihy, příroda a zvířata. Nejlépe mi bylo u babičky, chovala králíky, slepice, krávy. A tam jsem byla ve svém živlu. Pomáhala jsem všechny zvířátka krmit, učila jsem se kosit trávu, sušit seno. A pokaždé jsem všechno dělala po svém. Přesně opačně, jak říkala babička. A že jsem se jí nazlobila. Nejednou jsem si natloukla hráběmi mezi oči. Vždycky jsem chtěla být veterinářkou, sice to nevyšlo, ale zvířata miluji dodnes.

 

                                                              4.

Další členka naší lví redakce, v barevný stylový bundičce, nám prozradila tohle:

Jako malá jsem byla hodně upovídaná. Všechno mě zajímalo a se svými dotazy jsem neustále všechny otravovala. Taky jsem dokázala najít kličku ve všech zákazech a příkazech.

Se svou starší sestrou jsme vymýšlely jednu lumpárnu za druhou. Od šplhání se po střechách, stromech, přes honění se po domě a neustálých hádkách, až po noční toulky lesem. Rodiče z nás měli určitě radost a připravily jsme jim hodně napjatých chvil.

Ve svém předškolním věku jsem objevila kouzlo knížek a svou temperamentní povahu jsem vyměnila za klidnou, tichou a samotářskou.

Milovala jsem zvířátka všeho druhu, a ne jednou jsem se snažila zachránit i myš z pastičky, jen aby mohla volně žít.

Taky jsem už od mala milovala hudbu a bez ní jsem nebyla vůbec schopná cokoliv dělat. S hudbou se prostě vše dělá snáz.

A příroda, na tu nesmím zapomenout. V přírodě jsem byla jako doma, takže nejlíp strávený čas byl pro mě, když jsem se mohla natáhnout na louce s knížkou a nechat se unášet cvrlikáním ptáčků a fantazii.

Knížky, zvířata, hudba a příroda jsou dodnes mý nejlepší společníci.

                                                              5.

Tahle malá roztomilá holčička s rošťáckým úsměvem mi o sobě napsala tohle:

Byla jsem veselé dítě. Milovala jsem zvířata, ale kočky u mě vždycky vedly na plné čáře. Ráda jsem si hrála s panenkami, vítězila ve společenských hrách a s knížkou v ruce jsem dokázala strávit celé hodiny. Polovinu letních prázdnin jsem trávila u prababičky v jižních Čechách a zbytek na výletech s rodiči. Díky strejdovi jsem se už v nízkém věku dostala k videohrám a rychle se do nic zamilovala. Ať už to byla deskovka, kniha nebo herní konzole, vždycky jsem si našla způsob, jak se ponořit do jiného světa a užít si každou volnou chvilku.

 

                                                             6.

A co na sebe napráskala další culíčková princezna?

Jako malá jsem většinu svého času trávila venku. Nejradši jsem měla lesy. Celý dětství jsem bydlela ve vesnicích v domečku se zahradou a taky spoustou hospodářských zvířat, které jsem milovala. Ale absolutní výherce ze zvířat byla kočka. Nic nebylo lepší než kočičky.
Tím, že jsem trávila více času venku než doma, tak jsem byla věčně dobitá a  pro úrazy jsem nechodila moc daleko. V jednom týdnu jsem si dokázala rozbít 3x to samé koleno. Přesto jsem neměla nikdy nic zlomeného.
Kromě toho, že jsem trávila až příliš času venku, jsem milovala čtení. Podle maminky jsem uměla číst dřív, než jsem začala chodit do školky. Mnohem radši jsem si četla sama, než aby mi předčítal někdo jiný. Takže jsem přišla večer z venku a večer jsem pokračovala v dobrodružství ve fantazy světě.

Tak co? Dokázali byste přiřadit naše redaktorky k jednotlivým fotkám?

Neváhejte mi posílat své typy do mého sovince nebo DC (Niobé Taíny).
Na každého z vás čeká drobná odměna!

Kdo byl tak odvážný a podělil se o své dětství? 

A) Niobé Taíny

B) Ema Talia

C) Arya Arcus

D) Eillen Elat McFir

E) Seraphine Elizabeth Thornfield

F) Princess Star

Hodně štěstí a hezké vzpomínání ♥

Pro Lví tlapou, 
Niobé Taíny

 

Komentáře

Všechna pole jsou povinná

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 5 + 6 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů

Starová

Napsal: Niobé Taíny Dne: 22.03.2025 ve 21:19

Neboj, výsledky ti zašlu sovou, hned jak na to zapomenu! :-D

Taínovic klan

Napsal: Princess Star Dne: 22.03.2025 ve 00:55

Niuš, já se musím smát. :D Vzhledem k tomu, že vím, jak vypadá Tvoje potomstvo, si jsem naprosto jistá, že vím, které z těch prťat jsi Ty. :D Nutně pak potřebuju zveřejněné výsledky! :D