Vendelína Výstřednice – Mistryně (ne)upalování

Bylo nebylo, kdysi dávno mudlové žili v natolik velkém strachu z kouzelníků a čarodějů, že na ně často pořádali i hony. Chycené kouzelníky, často ovšem pouze domnělé, později upalovali na hranici. Nikdy však nepřišli na to, že v drtivé většině uhořeli nevinní mudlové, které křivě obvinili, neb skuteční kouzelníci a čarodějky se pomocí kouzel dokázali uhoření bránit pomocí kouzel.

V této až děsivé době žila i jistá čarodějka, jež si dodnes připomínáme a vídáme ji i na kartičce z čokoládové žabky s číslem dvacet tři. Touto čarodějkou není nikdo jiný, než Vendelína Výstřednice. Ta si libovala v pokusech mudlů ji upálit natolik, že si z nich pod rouškou kouzel tropila žerty a na některé hranice vstoupila vícekrát, byť ji díky jejím skvělým maskovacím schopnostem nikdo nepoznal. 

Vždy, když vzplály ohně, Vendelína byla připravena. Díky ohnivzdorným a zmrazovacím kouzlům vždy cítila jen brnění, jež jí bylo příjemné, a nachomýtlo-li se k hranici i nějaké to zvědavé publikum, Vendelína mu předvedla vskutku zajímavou podívanou díky svému vynikajícímu hereckému výkonu v podobě agonickému křiku plného bolesti. A takhle dokázala oklamat celý svět znovu a znovu, celkem sedmačtyřicetkrát. 

Jednoho dne se jí však její záliba ve vlastním zdánlivém upalování stala osudnou. Na jedné z hranic, kde ji v minulosti již upalovali, ji mudlové poznali a utvrdili se, že jde skutečně o čarodějku. Byla jí odebrána hůlka, díky čemuž se již nemohla plamenům nikterak bránit a bylo to finální upálení. 

Takže až se nám letos i v příštích letech rozhoří ohně na tak zvané pálení čarodějnic, vzpomeňme si na Vendelínu Výstřednici a zapalme ohně i pro ni se vzpomínkou na její zálibu v jejím zdánlivém upálení, jež se jí stala osudnou a po téměř padesáti oklamání osudu a celého světa jí plameny skutečně vzaly život. Budiž nám právě tato vzpomínka zároveň upomínkou toho, že není radno klamat svět ani sami sebe – bez hůlky a kouzla v podobě pravdy je zranitelný i ten nejvýstřednější kouzelník s ohnivou vášní, i když zároveň nemusí být vždy na škodu, pokud se pro něco zapálíme.

Jen Vás prosím, neberte si příklad z Vendelíny Výstřednice a neupalujte doslova sami sebe, ani nikoho jiného. Místo toho si užívejte tepla plamenů a třeba si i opečte buřty a jiné dobroty – třeba si to nakonec užijete natolik, jako si Vendelína užívala své vlastní upalování.