Se šípkovou! Se zelím!

Vítejte u článku s dvojicí, která miluje jídlo. Povídání o něm zaplňuje každou jejich chvilku. A že k jídlu mají co říct. A tak vznikla debata o různých ingrediencích, vzpomínání na film, Ema snila, Sarin s humorem sobě vlastním neváhal a připojil nádherné komentáře. Jdeme na to!

Sarin: To začínáme pěkně zostra, Emčo, teda! - zasměje se - Víš, co bylo dřív? Tatarka nebo kečup? Jednoznačně křen! A teď nemluvím o sobě a joo, sice křen mám rád, ale hořčice - jedině hořčice! Ale když smícháš tatarku a kečup je to taky dobrý - mrkne -

Ema: Nejdřív byl asi ten kečup ne - směje se - protože naše babičky měly zahradu plnou rajčat. A jakožto zvědavá duše jsem se vydala do hlubin mudlonetu a našla jsem, že tatarku vymysleli Tataři! Skočil jsi mi na to? - mrkne - kdepak, byli to Francouzi. Ti jsou prostě jedničky v kuchyni, doslova machři a fajnšmekři. Ale Sarine, co si tedy dáš raději na párek v rohlíku? Já rozhodně kečup. A propo… tipni si, kdo vynalezl hořčici! Jo a ten křen… každý rok na konci jara křen nakopu, nastrouhám (čti brečím) a smíchám s onou hořčicí a šup do sklenice. Tato zásobička mi vydrží celý rok. 

Sarin: Tataři - směje se - No hele, k tomu můžu říct jen to, že já slavil pár let svátek Cinco di Mayo, což se slavilo na stejný den, kdy se potopil Titanic - 15.4.1912. Jen tento svátek znamenal minutu ticha za výbornou rakouskou tatarku, která se potopila na Titaniku a do Ameriky se tak tahle výborná pochutina nemohla do spousty restaurací dopravit. Trvalo dlouho, než mi došlo, že to neexistuje. Na párek v rohlíku právě tu hořčici no - zasměje se - Podle mě hořčici vymysleli mniši, protože jsou tiší, a tak se hořčice u nich při výrobě nelekla a hezky slehla a mohli si ji dát na chleba. - tváří se vážně - Já bych chtěl někdy ochutnat křen od tebe teda a pochytit znalosti.

Sarin: Ještě když jsem byl malé Sarančátko, všude okolo mě se říkalo MASO! Zeleninu max jako přílohu k masu. Miloval jsem ovoce a razil stejnou životní větu. Ale ono je to dobrý střídat a nejíst jen furt maso. Navíc jsem asi jediný na světě, ale prostě miluju rýži s ovocem, dokonale zapečenou. A schválně: liči džus je dobrota, ale džus rajče už tak ne! - směje se -

Ema: Jsem věděla, že se dostaneme k masu, ale že tak rychle? Miluji ovoce, jsem posedlá mangem. Zeleninu také, a když už jsme u toho masa - takový plátek s fazolkami se slaninou… och, ty jsou taky zelenina, no… asi máme Sari to maso v krvi, mělo by se říkat zelenině maso!  - zubí se - 

A mimochodem, co říkáš na maso a ovoce? Historický kuřecí plátek se sýrem a broskví? Někteří kuchaři to neskutečně odsuzují, co myslíš ty? Já se to nebojím jíst, mně to chutná. 

Sarin: Přesně tak! Mělo by se jí tak říkat - zazubí se - Já si myslím, že maso by se nemělo mrvit, i těch brambor k tomu je škoda! Ne, samozřejmě, podle mě by se lidé neměli bát a mělo by se objevovat a testovat, vždyť je to chemie a když se to správně udělá, jde o neuvěřitelnou kombinaci chutí. A co, jsou gurmáni, co si pochutnají - plátek sýru a broskve - vždycky si říkám, že je škoda, že té broskve na mně tak šetřili. 

Sarin: Když jsem ještě nevěděl, že za plyn či elektřinu se u mudlů platí. -odkašle si -

Miluji nejdřív chleba opéct v troubě, zvlášť, a pak na něj dát sýr a honem do mikrovlnky - zasní se -

Ema: Jéé, také ráda zapékám, a nahoru kečup! Mikrovlnku využívám v časové tísni, ale nemám ji rada. Ale popravdě, poslední dobou pokukuju po horkovzdušné fritéze. Sari, měli bychom se nad naší váhou zamyslet! - pohladí si velké bříško - a nebo víc sportovat, možná, jednou, někdy - koukne na své zaprášené koště - 

Ema: Na oleji, to je klasika, dneska se vážně dá koupit tolik různých druhů, až mi jde hlava kolem. Mám ráda olivový olej, nechutná mi slunečnicový. A naše babičky stejně dělaly všechno na sádle, a jak byli všichni zdraví!  Ale ať je to jak je to, na sádle to jídlo prostě získá slušný základ. Nejde to odmítnout. Což mi připomíná - musím koupit sádelko, vyškvařit, vychladit a pak jen chroupat škvarky… - zasní se -

Sarin: Miluju sádlo, oleji se vyhýbám, nemám s ním zkušenosti, ale stejně většinou, když něco dělám, jsou to vajíčka. Ty dělám na hooodně másla a jsem v kuchyni barbar, místo sádla kolikrát dám rovnou cibulku a jakmile se zapotí, tak na tý šťávě honem dělám další suroviny, takže nejčastěji smažím na cibulce a to bez oleje a sádla. 

Sarin: Cokoliv do pusy? Sýrové, paprikové, solené, pálivé, hláááád a chuuuť na to teď mám! 

Ema: Má největší vášeň. Jakmile se na trhu něco objeví, musím to ochutnat. A k tomu dipy! Je neuvěřitelné, jak se miska rychle vyprázdní. Takže za mě cokoliv - hlavně ať to chroupe, je to slané a je toho hodně. 

Sarin: Sója? - směje se - Každé ráno, když se probudím, papám lupínky sójou zalitý.

Ema: Kecko! Co vím, tak snídáš leda řízek zalitý bramborovým salátem! Za mě smetana, neboť z ní je super ňami šlehačka. A ta přijde do poháru, kde na ni čeká zmrzlina, ovoce, lentilky a gumoví medvídci! A mléko nerada, celkově jogurty a tady ty věci nemám ráda. Z mléka jedině sýr a nebo pribináček - směje se -

Sarin: Čokoládu by měli zakázat, miluju kokosové variace nebo citronové, ale neumím se hlídat a jakmile jsem ve stresu, a že v něm jsem furt, tak do sebe čokoládu sypu, že si ji neumím bohužel ani vychutnat. Ale takové Mozartovy koule jsou drahé, ale luxusní! 

Ema: Tak tohle je prosím má kamarádka. Pomáhá, když je mi zle, smutno, tesklivo. Rozpustí se na jazyku, obalí mě laskavostí a pochopením. A nejvíce miluji bílou a oříškovou. Jé! Mozartovy koule žeru! - kření se - 

Sarin: Miluju bílý pepř, ale těžko se mi hledá, když si ho chci sám drtit.

Ema: - směje se - Tak tohle by mě nenapadlo, ale úplně tě vidím, jak ho hledáš v té misce! Nicméně, cukr a sůl je základ. Umíš si bez toho představit život? Neslané, nesladké, no přesně jako v té pohádce! Ten pepř by mi asi nechyběl. Ale sůl a cukr, jejej!

Ema: Asi budu možná někým ukamenována, ale já jo, já se za to nestydím, mně ananas na pizze chutná. Prostě ta kombinace se mi líbí. A víš, Sari, co jsem měla na pizze naposledy? Korbačiky! No vážně! A ta pizza byla skvělá!

Sarin: Korbačiky? Vááu, to musím někdy vyzkoušet - zapíše si - já miluju nejvíc pizzu s tuňákem, ale čím více druhů sýru, tím líp! Ale občas nemám chuť na nic než na právě onen ananas, to miluju tu kombinaci též. 

Je to právě to jídlo, díky němuž vznikl tento článek: tak jak to je, se zelím? Se šípkovou? Tato otázka se nádherně probírá ve filmu Slavnosti sněženek.

Ema: Tento film mám velmi ráda. Je smutný, zádumčivý, a přitom i veselý, miluji ty scény s kozama v autě. Nicméně zpět k jídlu - zelí moc nemusím, ale sním ho. A šípkovou omáčku jsem v životě nejedla! Ale mám velikou představu, jak asi chutná. Zvěřina, šípky z lesa, vůně přírody… A dáme si tady nějaký receptík:

Abychom mohli připravit omáčku, musíme si udělat základ z šípků - a to buď z plodů šípků, kdy je bez jader svaříme s cukrem, octem, vodou, se skořicí a hřebíčkem, nebo se dělá čatní a nebo salsa (přidávají se třeba rajčata nebo chilli). No a pokud máme tento základ, sežene se maso - kančí a nebo nějaká zvěřina. To necháme na vás.

Postup:

Jelení maso osolte, opepřete a v hrnci ho zprudka opečte na sádle. Vyjměte.

V tomtéž hrnci orestujte nakrájenou cibuli s kořenovou zeleninou. Zalijte vínem a nechte ho odvařit. Poté do směsi postupně zarestujte šípkový džem, čatní a nebo co máte a přidejte vývar. Vraťte maso do kastrolu, přiklopte a nechte dusit v troubě. Občas maso podlijte vývarem. Maso je třeba dusit přibližně hodinu a půl, vždy přitom záleží na velikosti masa a stáří jelena. Hotové maso vyjměte z hrnce. Omáčku rozmixujte dohladka, případně zahustěte a dochuťte solí, pepřem a rozvarem z divokého koření.

Na závěr omáčku zjemněte máslem a vložte do ní maso. Servírovat můžete například s houskovým či chlupatým knedlíkem. 

Sarin: - decentně si do kapesníku utře sliny - u Merlina teď na to mám takovou chuť, nikdy jsem to neměl, ale zní to přímo k sežránííí - kýve hlavou - miluju zelí a červené ještě víc a šipkový jsem měl v životě jen čaj, ale byl dobrý.

Tak co, už jste někdy jedli šípkovou? A nebo jste vyznavači vepřa-knedla-zela? Podělte se v komentářích, klidně přidejte recepty či fotky.