Stanice Matrasan aneb Poslední píšťalka

Ale ne, nebudeme předbejhat. Ještě ne. Všecko má svůj čas. I bomba, která tiká, tiká a ještě si netroufla bouch-

PRÁSK!

Safra, co to je za pořádky tohleto! Nic nemělo bouchnout. Však sem skoro dostal infarkta!  

„Pardón, spadla mi termoska.”

-Kryšpín se s neskrývaným hněvem dívá na Aryu, dokud se nezačne smát-

Ale atmosféra byla, uznejte, vejbušná. No tak teda dobře, když už tu sme, řeknu vám, co se našlo tentokrát. Deník. Jo, další. Ale ne ledajakej. Tenhle měl zvláštní vůni – něco mezi inkoustem, lakem na vlasy a borůvkovým jogurtem. A byl celý podivně ilustrovaný – v koutech kresby píšťalek, přes stránky podtrhaná jména a jedno jediné jméno… nepřeškrtnuté.

-Kryšpín poslední slovo dramaticky zašeptá, než se zase halasně rozpovídá-

A teď to nejlepší: styl psaní toho deníku… je povědomý. Moc povědomý. Až podezřele povědomý. Jako by ten člověk, co ho psal, měl zvláštní slabost pro dramatická přirovnání, přehnané citoslovce a fusky s kachničkama.

Ale ne, to je přece nesmysl. To je ourčitě jen náhoda. Nebo…?

„Kryšpíne Píšťalko, ve jménu Ministerstva Kolejové Spravedlnosti, jste zatčen za krádež prstenu!“

BUM! - PRÁSK! - CVAK!

Do vagonu vlítli tři muži ve zmrzlinově modrých kabátech, na rukávech emblémy zlaté lokomotivy a v očích lesk lidí, co berou svou práci až příliš vážně.
Jeden z nich – s obočím jako zamrzlý most – popadl Kryšpína za límec.

„To bude nějakej vomyl, pánové! Já? Já že bych měl něco společnýho s krádeží? Fšak já mám čistý svědomí jak nově vydrhnutý nádobí v jídelňáku!“

Námitky Kryšpína se linou sice dál, ale muži ho neoblomně vedou pryč. Kryšpín se ještě stihne otočit, vztyčit jednu fusku jako symbol hrdosti a volá na vás:
„Zapište si, že to nebylo dobrovolný! A někdo mi zalejte kytku! A postarejte se vo Šmudlu!“

Po celé mele se zavírají dveře. Ticho. Jediné, co před vámi zbývá, je hromádka zmačkaných deníků, hřejivý šálek čaje a tichý zvuk píšťalky, která Kryšpínovi vypadla z kapsy…

Ehm… Ahoj všichni. Tady Arya. Vím, že tohle bylo trochu… dramatický. Ale pojďme se nadechnout. A vydechnout. A nadechnout ještě jednou. A přestaneme civět na ouřadu z třetího vagonu, který právě brečí do obalu od másla.

Zadržení Kryšpína vás všechny jistě šokovalo. Ale pravdou je, že jsme konečně na konci cesty. Celou dobu nás vedl, celou dobu mluvil podivným jazykem a celou dobu… se možná schovával za tu srandovní fasádu, viďte? Ráda bych vás uklidnila, že tímto případem se bude celá redakce zabývat a kdo ví, třeba brzy přijdeme s rozuzlením. 

Ale než to celé uzavřeme, mám pro vás poslední úkol:

Velký finální úkol:
Napiš krátký dopis komukoliv z celé naší Nivijské magistrály (Kryšpínovi, Mrkvičkové, Barnabášovi, kočce z kupé číslo čtyři, nějakému tvému spolucestujícímu…), ve kterém popíšeš, co si myslíš, že se doopravdy stalo. Kdo podle tebe prsten ukradl? Proč? A co by se mělo stát dál?

Neexistuje špatná odpověď. Existuje jen poslední svědectví a to je vaše.

Bonusový úkol:
Vyrob plakát na film „Případ zmizelého prstenu“ – můžeš kreslit, kolážovat, fotit nebo udělat meme. Hlavně ať je to šťavnatý jako rok nošené ponožky, jak by řekl Kryšpín.

Druhý bonusový úkol:
Pokud si úplně nerozumíš s výtvarnou či graficou stránkou, napiš drabble nebo double drabble o tom, co se asi dělo s Kryšpínem po jeho odvlečení.

Úkol i bonus posílejte do 2. 9. 2025 na:
nivijska.magistrala@gmail.com

Doufám, že jste si cestu magistrálou užili a moc doufáme, že se brzy dozvíme více!

Pro Lví tlapou
roztřesená Arya Arcus a zatčený Kryšpín Píšťalka