„Stačí se jen nezaleknout a zase se zvednout.“ Vzácny rozhovor s vzácnym členom Nebelvíru – Princess Star

Po nepatrnom meškaní som sa dostavila na rozhovor ku Trom košťatům, kde už čakali Prin a Seraphínka. Vyzerali, že sa dobre bavia, keď som sa objavila, Fínka ma dokonca vítala mierne zaskočene: „Řekli jsme mockrát její jméno.“ Ešte než som si však stihla niečo u Rosmerty objednať, Seraph začala rozhovor:

V tejto chvíli som si uvedomila, že by som sa mala pridať a začať pracovať. Rovno som teda Prin upozornila, že moje otázky budú tak trochu zákernejšie. „Jo, my už sme začali? - kontroluje diktafón a svoj notes - Tak to ťa upozorním, Prin, že mám v úmysle na teba vytiahnuť pár tvojich vlastných obľúbených otázok z rozhovorov.“ Na to Prin utrúsila: „Vy si dovolujete používat proti mě mé vlastní kletby?“ a rovno si objednala máslový ležák. Seraphínka vyzerala opäť zaskočene a len tak mimochodom mi pošepla: „Jsme říkali improvizace, bez přípravy.“ Ani jedna ma však nerozhodila a rovno som vybalila prvú otázku.

TA: *Bylas během dospívaní rebelka, nebo jsi dodržovala pravidla?* PS:  Heh, takhle zhurta hned, jo? - směje se - Popravdě jsem byla hrozná. Naši by vám vyprávěli. Nebo možná radši ne. Puberta se mnou zkrátka mlátila, jak se patří. O tom není pochyb. - zčervená -

Seraphínka sa na mňa opäť obrátila s výčitkou. „Já to brala oklikou, u mě nepoznala, že už jde o zpověď!“ Na to som jej pošepkala: „Ja idem k veci a šokovaná prezradí viac.“ Prin to zaklincovala. „Já přišla rovnou z oslavy, takové menší, tak prozradím i to, co nechci. - zasměje se - A pak až vyjde článek: ‚Tohle jsem jim řekla? Ouch…‘“ a dala si k tomu ďalší máslový ležák.

TA:  Pomerne skoro si sa dostala do vedenia koleje. Ešte pred skončením prvého ročníka si dostala prefektský odznak. Nebolo to náročné pre tak mladé ucho? PS: Měla jsem to štěstí, že jsem byla součástí úžasného týmu, který na mě nekladl velké nároky a pomaličku mě do všeho zasvěcoval. Tehdejší primuska Tessa di Maristela byla asi ten nejlepší člověk, pod jehož tlapku jsem se mohla dostat. Takže ač je to k nevíře, začátky ve vedení rozhodně nepatřily k těm nejnáročnějším obdobím. TA:  Napriek tomu si pomerne krátko na to skončila v mrazáku. PS: Ano, to je pravda. Ale nemohl za to hradní život, nýbrž ten mudlovský. V tom mém se totiž děly velké změny, které si nejprve vyžádaly krysáčka v útulku, posléze odevzdání odznaku a nakonec i mě samotnou v mrazáku. Sice jen na dva měsíce, ale v té době to opravdu bylo potřeba. SET: Mě by spíš zajímalo, jak tě někdo mohl jmenovat, po tom co vše jste dováděly s tetou. Mluvila o něčem jako strouhanka v postelích a mastných hábitech? PS: Ach, tvoje teta. To je moje srdcová záležitost! Těch večerů, co jsme jako prvačky strávily u kolejního krbu! SET:  Povídej! Teta v tomto není moc výřečná. PS: - objedná si další máslový ležák a pustí se do vyprávění -  Tvoje teta je jedinou přeživší z mojí registrace. Musím si někdy zjistit, kolik jich z tehdejška zůstalo v jiných kolejích. A protože za našich dob nebylo ve zvyku nováčky tak obletovat, jako je tomu naštěstí teď, byly jsme na všechno samy. Nikdo se o nás moc nezajímal a spíš jsme byly na obtíž. Nikdy nepřestanu být vděčná Barb Turner, která byla první, která se se mnou začala opravdu kamarádit a je mou velkou kamarádkou dodnes. SET: - kýve hlavičkou - To jsem nebyla ani já! 

TA:  *Kdybys mohla, kamarádila by ses sama se sebou?* - škrtá ďalšiu extra otázku - PS:  Asi ano, ale jen protože bych věděla, jak se sebou pracovat. - směje se - Nesměla bych si narušovat předem sestavený plány, nesměla bych se nečekaně navštěvovat a musela bych milovat zvířata. TA: - pre istotu počká, či sa holky len nenadychujú na ďalšie odpovede, a pokračuje - Posuňme sa v tvojej kariére. Tvoj prvý článok ti v Lví Tlapou vyšiel 11. 8. 2021 a aktívna v redakcii si viac-menej dodnes. V roku 2023 si sa pridala aj do Denního Věštce. Prečo píšeš? Čo ťa na novinárčine baví a naopak čo je na nej pre teba najväčšia výzva? PS:  Já jsem ani nikdy psát nechtěla. Do obou redakcí jsem se dostala tak nějak náhodou, ale postupem času mě to chytlo a psaní mě začalo bavit. Dnes už se to stalo takovou mojí součástí, že novinařinu beru jako samozřejmost. A jako další skvělou věc, kterou na našem hradě můžu dělat. Někdy ale téma nesedne a nevím, jak celý článek pojmout. Odevzdám ho a pořád si říkám, že to prostě není ono. Ale pak se mi do ruky dostane po nějaké době, klidně i po letech, řeknu si: „Tohle jsem psala já? Tyjo, to je dobrý!“ - zasměje se - Čemu se ale vyhýbám, jsou famfrpálové reporty. Pár jich v Denním věštci pod svým jménem mám, ale obávám se, že psát ještě nějaký další, bude to jako přes kopírák, jen jména se budou měnit. Obdivuju každého, kdo je dokáže psát pravidelně. TA: A máš, naopak, nejaký článok či tému, ktorú by si raz chcela spracovať? PS: Popravdě žádný článek v záloze nemám. Jsem ráda, že můžu pokračovat v rubrice Poznáváme Nebelvírské ve Lví tlapou a s rozhovory s těmi nejzajímavějšími osobnostmi hradu v Denním věštci. A pak je to většinou o tom, o co mě někdo požádá. A buď mě to zaujme a budu se chtít stejnému tématu, či podobnému, věnovat i nadále, nebo od toho půjde brk už navždy pryč. - zasměje se -

SET: Když už jsme u tvé kariéry, tak krátce po prefektce ses stala primuskou a vydržela tam spoustu let. Je něco, čeho lituješ, nebo tě něco naštvalo během tvého působení? TA:  - pritakáva Phínke - Osem školských rokov je strašne veľa. Nie si z toho unavená? PS: No jéje, toho je! Mám ale dar (podle některých prokletí) zapomínat nepříjemné věci, takže mě nic zas až tak netrápí. Se zlatým odznakem je člověk hodně na očích. Setkává se tedy s úspěchem, ale zároveň i s neúspěchem. Věřím ale, že každý pád nás posouvá dál. Stačí se jen nezaleknout a zase se zvednout. To víš, že už jsem z toho byla unavená. Proto už jsem chtěla delší dobu odejít. Ze začátku to bylo zvláštní, pořád cítím potřebu obepisovat nováčky, mít hlavní slovo v Zasedačce a podobně, ale už mě to pomalu opouští a začínám si užívat to, že nemusím nic organizovat a naopak se mohu všeho zúčastňovat. SET: A jedna z nejdůležitějších věcí co se týká zlatého plíšku: co stálo za jeho odložením. Vydáváš se na zasloužený odpočinek, nebo budu za chvíli své patronce vykat? PS: Za odložením plíšku stojí jen odpočinek. Fialová rozhodně není nijak blízko, vlastně je hodně daleko a popravdě si myslím, že ani nikdy nepřijde.

V tomto bode sa Seraph pozrela na haprujúci diktafón a ja som to využila na ďalšie osobnejšie otázky. Úplnou náhodou došlo aj k výmene pár vrúcnych pohľadov medzi mnou a Prin, Seraphínke to, prosím, neprezraďte!

TA: *Co nejlepšího se ti za posledný týden stalo?* - hodí ďalšiu prinovskú otázku - PS: Za poslední týden? Asi nejlepší věc byla tvoje návštěva, Thali, a že jsem tě konečně mohla poznat a zjistit, jak báječný člověk jsi! ♥ Pak bych taky vypíchla nový diář na příští rok, který mi přišel, pohled od kamarádky a to, jak zmiňuju na potkání, že nám v Děravém kotli skončila hlavní sezóna. TA:  - pošle Prin vzdušné srdiečko tak, aby ho Seraphínka nevidela -  *Pro jaké rady za tebou lidé často chodí?* Tie tvoje otázky si zaslúžia tvoje odpovede, Prin. PS:  Hmm, dávám docela těžké otázky! Na hradě je to většinou to, jak se něco udělá, kde se to najde apod. V Kotli pak jak se dostat ke Chrámu sv. Barbory, kde je Kostnice a kde se ubytovat. A v osobním životě jsou to politické záležitosti, výběr restaurace nebo tip na výlet.

Seraphínke sa podarilo spojazdniť diktafón a na rad prišli dlho očakávané otázky z publika.

Prin vyzerala, že potrebuje chvíľku na pozviechanie sa z otázok, tak sme prešli opäť na vážnejšie témy.

Očividne toho začínalo byť na Prin veľa a keď si objednala ďalší máslový ležák, neušlo to našej pozornosti a Phínka sa neštítila opýtať sa narovinu.

„Neplánovaný dotaz. Jseš kvůli funkci alkoholik, nebo je to kvůli mě?“ - kouká na další ležák - Keď sa ani po niekoľkých minútach nemala Prin k odpovedi, pokračovali sme v plánovaných otázkach.

TA:  *Na co si během života změnila názor?* - škrtá si v dlhom zozname - PS: Na spoustu lidí, na to, že je lepší hrát hry na počítači než na Playstationu, a miluju sušená rajčata, která jsem dřív nenáviděla. - směje se - SET: Udajně máš ráda kočky ale sbíráš slony. Proč tomu tak je? A jak se ti vejdou do domu? PS: Nevejdou, proto se musím krotit. - zasměje se - Mě ale ani tak neberou figurky, jako praktické věci se slony, které bych si tak jako tak musela koupit. Sloni mě fascinují od dětství. Ke čtvrtým narozeninám jsem dostala plyšového a od té doby už to jelo. Takže to je celoživotní láska. Kočky jsou druhou láskou. Vždy jsme doma nějakou měli. Když mě ale před třemi lety po osmnácti letech opustila moje nejdražší Didinka, už jsem si žádnou nepořídila. Už ten smutek nechci prožívat znovu. Občas mě to chytne a kočka mi doma chybí, ale pak si vzpomenu, jak těžký její odchod byl, a zase mě to postaví nohama na zem. TA: - posmutnie s Prin - Tak na odľahčenie: Celé svoje primusovské obdobie si strávila v siedmom ročníku – na prahu dospelosti. Nelákalo ťa ten prah prekročiť a posunúť sa ďalej? Či si mala rešpekt pred OVCami? Chystáš sa na ne teraz, keď už máš na HOGu viac voľna? PS:  Lákalo i nelákalo. Popravdě jsem se jich strašně bála a bojím stále. Ale pro letošní rok jsem si je už předběžně domluvila a chystám se také zabečet. Snad to vyjde. SET: Horší jak teta nebudeš! PS:  Ale prosím tě.

Tu si dovolíme jedno malé upozornenie pre citlivé povahy. Prin za to nemôže, stále ju máme rady a veľmi si ceníme, že sa s nami nebála podeliť aj s tak ošemetnými vecami!

Naše pohoršenie sme nedokázali skryť. Seraphínka poznamenala: „Vydědím patronku…“ a ja som si povzdychla: „Hmm. Súhlasím s lidmi.“ Ale ako správne profesionálky sme pokračovali v serióznom rozhovore.

TA: *Jaký vlastnosti na ostatných nejvíce obdivuješ?* PS: Optimismus za každé situace, houževnatost a to, když mají doma pořád uklizeno.

SET: Zase to zrychlíme a přidám dotaz i já, a ten je, jaké jsou tvé tři nej v životě?

PS: První tři příčky by určitě zaplnili členové rodiny a Nex, proto lidi vynechám a řeknu Hog, knížky a videohry. Ještě ty kočky bych tam někam potřebovala nacpat.

TA:  Na čo sa tešíš teraz, keď budeš v koleji viac-menej v roli obyčajného študenta bez tých zákulisných povinností a informácií? PS: Strašně se těším na to, že se budu moci čehokoliv zúčastnit. Že třeba konečně získám medaili z Nebelympiády, že se budu hlásit na výpravy do lesa, a hlavně na to, že budu v nevědomosti. Jasně, pořád jsem členkou Zasedačky, ale jaké soutěže a akce nás čekají, to bude pro mě překvapením jako pro všechny ostatní. A za to jsem hrozně vděčná. TA: *V čem se o tobě lidé často mýlí?* PS: Ve věku. Vždy mi hádají mnohem míň. Kéž to vydrží věčně. A ne, není mi 58! TA: To sedí. Päťdesiatosem by som ti netipla. A čo by si poradila Meadi ako tvojej nástupkyni? Čo si má užívať, čomu sa vyvarovať a na čo si dať pozor? PS: Mead bych poradila hlavně to, ať si to užije. Budou chvíle, kdy s tím bude chtít praštit, ale víc bude těch šťastných. Je to období, na které se nezapomíná. Jsem ráda, že se primuskou stala zrovna Mead. - usměje se - SET: Nojo, Kutnohorský gang si rozpůlí hrad s Orionskými. Já bych se chtěla zeptat, je nějaká situace, kterou by sis chtěla zažít znovu? Případně jaká? PS: Chtěla bych zažít znovu celé dětství a vlastně i střední a vyšší školu. Bezstarostné časy. Prázdniny u prababičky, skautské tábory a tak.

Je to neuveriteľné, ale nakoniec sme sa dostali k posledným dvom otázkam večera. Po jednej celkom jednoduchej Seraphínka pritvrdila a Prin sme na koniec rozhovoru mierne vyviedli z rovnováhy.

TA: *Kde se vidíš za pět let?* PS: Za pět let se snad vidím stále v Kotli, snad pořád na hradě, ale ve svém domečku, to by snad příští rok mělo vyjít. Jinak si nemyslím, že by se něco změnilo. A ne, ještě mi nebude 58. TA:  - počítá a počítá a nevychádza jej to - PS: Thali! SET: A já to vidím na úplně poslední otázku. Kdy se dočkáme malé princezny nebo malého princátka? PS: Nikdy!