Změna je život

Na začátek bych se ráda zeptala – jste ostřílenou a velice schopnou redaktorkou s bohatými zkušenostmi. Co bylo tím rozhodujícím impulsem – tou hlavní hnací silou – která vás přivedla k rozhodnutí převzít do svých rukou časopis Lví tlapou?

Rebecca: To víte, nejsem nejmladší a i přesto, že jsem teprve v pátém ročníku, leccos jsem již zažila. A s tím jsem si také vyzkoušela všelijaké kolejní posty, například správce obrazárny nebo prefekta. Obrazárnou jsem opravdu žila, měla jsem za cíl přivést ji k životu. Víte, ještě když byla veřejnosti otevřená, tak byla spíš jakýmsi archivem, mnoho lidí do ní nové příspěvky nevkládalo. A pak jsem odešla na pár let k tučňákům. Po mém návratu jsem hledala však něco, do čeho bych mohla dát kus sebe a čemu bych se opravdu mohla věnovat. Dostala jsem se k novinařině a opravdu si ji zamilovala. Když byl zveřejněn konkurz, věděla jsem, že to je přesně to, co hledám!

Který ze stávajících kouzelnických časopisů vás inspiruje nejvíce a proč?

Rebecca: Rozhodně můj drahý Věštec. Ten se zaměřuje spíše na celohradní, ale i mudlovské aktivity, zatímco Tlapa na ty kolejní, čemuž říkám dokonalý balanc! Mám tedy možnost psát, o čem se mi zlíbí, jen vybrat periodikum. Obzvlášť v mých začátcích v redakci a jejím fungování mi byl nápomocný, protože jsem věděla, jak takový časopis funguje.

Kdybyste měla možnost si do časopisu pozvat jednoho slavného kouzelníka na exkluzivní rozhovor, kdo by to byl a na co byste se ho zeptala?

Rebecca: Hm, slavného kouzelníka, říkáte? Pak bych si vybrala Nicolase Flamela. Přeci jen byl nejstarším kouzelníkem a jsem si jistá, že byl neuvěřitelně moudrý a jeho vzpomínky jsou cennější než jakákoliv kronika. Ty bych ve zkrácené verzi ráda zvěčnila v podobě rozhovoru.

Co je pro vás v současné době největší výzva v rámci vašeho nového působení a jak se na ni připravujete?

Rebecca: Mojí největší výzvou budou rozhodně nominace na ÚNC. V redakci jsem relativně krátce, a proto nominovat někoho za jeho celoroční práci bude nesmírně náročné.

Jak se vám dosud za dobu působení v Tlapě spolupracuje s redaktory? 

Rebecca: Naprosto famózně. Jsem moc spokojená, všichni jsou plni nápadů, pomáhají si navzájem, strašně milí a hodní. Doufám, že jsou však spokojeni i oni se mnou! - usměje se - Myslím, že všichni se snažíme dělat maximum, někdo má volného času víc, někdo míň, někdo má priority jinde, a to je naprosto v pořádku – má to být přeci hlavně o zábavě a lásce k psaní, což se pak odráží i na kvalitě článků.

Doplňte prosím tuto myšlenku: Kdo nečte…

Rebecca: O mnoho přichází. 

◈◈◈

Meadow Algiedi, primuska Nebelvíru

Co vás přimělo stát se zástupcem kapitána? Jaký byl první impulz, jak dlouho jste si s myšlenkou stát ve vedení tohoto kouzelnického sportu pohrával? 

Sarin: Co mne přimělo k tomu stát se kapitánovým zástupcem? Inu, nechtěl jsem, aby v menu pro hráče byly jen korbáčiky, ale chtěl jsem tam udržet dále řízkové menu! - tváří se naprosto vážně a pak si odkašle -

Člověk, co mě prováděl po hradě a měl mě na starosti, byla Freya, a právě ona bývala dříve kapitánka. Takže si myslím, že prostě chci jít v jejích stopách, aby na mě byla hrdá, že mě dobře učila. Práce zástupce mě zatím baví a vyhovuje, kdoví jestli jednou budu kapitánem? Zatím po tom netoužím a mám jen obdiv k lidem, které jsem v té funkci zažil. Hrozně dlouho jsem váhal a neměl odvahu, ale nakonec mi Larki řekla – jsi lev, tak bojuj! A to mi pomohlo a nakoplo k prvnímu krůčku, uvidíme, kam mě cesta zavede a snad budu pro lidi v koleji dobrým zástupcem.

Co byste vzkázal těm, co ještě famfrpál nehrají, aby se připojili k vašemu týmu? 

Sarin: Vzkázal bych jim, aby tomu dali šanci a někdy se přišli kouknout, zjistí, že to není tak moc fyzická aktivita, aby je to děsilo. Vždyť budou sedět na koštěti. Navíc je na trénicích přátelská a téměř rodinná atmosféra, teda záleží, kdo zrovna dělá jídlo. Já vím, že to stojí čas, ten trenink, ale berte to jako čas strávený v úzkém rodinném kruhu. Ještě můžete narazit na kamaráda na celý život.

Oba milujeme jídlo, nelze se nezeptat – povězte nám, co nejíte, které jídlo je vaše nejoblíbenější a co neumíte uvařit.

Sarin: - hluboce se zamyslí - Nevím, asi jídlo, které na mě mluví, takže to, co létá v Asii – ty ryby,  co se ještě mlátí na talíři, to bych opravdu nezvládl sežrat, ehm, sníst. Moje oblíbená jídla jsou teplá na talíři v dobré atmosféře, je opravdu jedno, co to je. A co neumím uvařit? To prosím pěkně upeču!

Doplňte prosím tuto myšlenku: Kdo zaváhá…

Sarin: Ten zapomněl, co chtěl.