Úloha padouchů v dějinách
Nebelbrach Mechacha
Kdo je to padouch? Jaká osobnost? Jakou má roli? Jsou padouši důležití? Jsou špatní, nebo dobří?
Nejprve je potřeba definovat termín „padouch“. Podle Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost jde o někoho, kdo je „bezcharakterní, podlý člověk, bídák, darebák.“ Stručný etymologický slovník jazyka českého uvádí původ tohoto slova: „Děti odsouzeného na šibenici a omilostněného; byly pak již méněprávné i se svým dalším potomstvem.“ To je hodně velký posun ve významu. Dnes je slovo „padouch“ vnímáno různě, pozitivně i negativně.
Dříve, než se soustředím na padouchy, si zde dovolím uvést několik skutečností o tom, jak vznikají nadávky a jak se v průběhu času proměňují. Čerpat budu z mudlovského časopisu Tvar, ze článku, jehož obsah si pamatuji, bohužel se mi ho nepovedlo zpětně dohledat, a nemohu tudíž uvést jméno autora.
Dnes je obvyklé nadávat si názvy zvířat. Krávo, vole, huso, slepice, kokote (toto slovo mělo původně význam „kohout“, v Legendě o Jidášovi z počátku 14. století říká Ježíš Petrovi: „Nezapěje kokot, až mě zapříš třikrát,“ což dnes překládáme: „Dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“). Naši předci by si takto nenadávali, domácích zvířat si totiž vážili, protože byly zdrojem jejich obživy.
Naopak jsou dnes spíše jako pozitivní vnímána slova, která původně takový význam neměla, označovala lidi špatné. „Šibal“ byl zločinec, který byl „vyšibaný“ (vymrskaný z města; přivázali ho ke káře, vyvezli mimo městské hranice a přitom ho bili), „taškář“ byl kapesní zloděj (kradl z tašek), „čtverák“ byl hazardní hráč („ovčáci, čtveráci,“ ze známé písně se tedy věnovali hře, místo aby hlídali svá stáda). Co bylo dříve nadávkou, je dnes mnohdy pochvalou, a naopak.
Slovo „padouch“ souvisí se slovesem „padati“. Správný padouch tedy padá, a to zvláště morálně nebo společensky. Jistá míra padoušství však může být i prospěšná. Naprostý „slušňák“ může být druhým lidem i nepříjemný, neboť rád dává najevo svou mravní převahu. Nebývá přitom schopen udělat některé důležité věci, které kvůli své strnulosti nepovažuje za správné. Hermiona Grangerová by se nestala důležitou osobností boje ve druhé kouzelnické válce, kdyby se v ní neprobudilo zdravé padoušství, a nezačala dokonce porušovat školní řád. Samozřejmě je potřeba znát pravou míru. Padouchem může být sympatický darebák se srdcem na pravém místě i bezcitný lotr.
Projděme si několik padouchů z životopisných knih o Harry Potterovi.
Necháme stranou vysloveně záporné postavy; o lordu Voldemortovi je jistě zbytečné mluvit.
Daleko zajímavější je ovšem druhý nejhorší černokněžník všech dob, Gellert Grindelwald. Spolu s Albusem Brumbálem věřil, že je potřeba, aby kouzelníci pro dobro všech ovládli svět. Oba toto své přesvědčení nakonec opustili (vede to ovšem k otázce, zda by nešlo i Brumbála považovat za jednoho z padouchů). Brumbál poměrně brzy, po smrti sestry Ariany. Grindelwald spáchal mnoho zlých činů, než byl Albusem poražen a ocitl se ve vězení, které původně nechal sám vybudovat. Tam pravděpodobně změnil své smýšlení a jeho poslední skutek lze hodnotit i jako hrdinský. Když za ním lord Voldemort přišel, aby získal informace o bezové hůlce, oklamal ho a nechal se jím zabít.
Vybral jsem několik málo příkladů dalších padouchů. Mým oblíbencem je Horacio Křiklan, člověk pohodlný, dbající na vlastní bezpečí. Dlouho se zdálo, že se boje se silami zla odmítá zúčastnit, nijak nepomáhá, jen se skrývá. Lze však vypozorovat, že byl schopen vřelého citu. To ho nakonec přimělo poskytnout Harrymu důležité informace o viteálech. Před závěrečnou bitvou o Bradavice vyvedl z hradu studenty, pak se však vrátil a dokonce osobně bojoval s lordem Voldemortem.
Strach o dceru přiměl k nehezkému padoušství Xenofiliuse Láskoráda. Dlouho podporoval Harryho Pottera, když však byla jeho Lenka unesena smrtijedy, připravil nové číslo časopisu Jinotaj, v němž se postavil proti němu. Když ho pak Harry, Ron a Hermiona navštívili, prozradil je jejich nepřátelům. Každý si musí sám vyhodnotit, jak dalece chce tohoto člověka považovat za padoucha, ke svým činům měl samozřejmě důvod, jenž se dá pochopit.
Pokud bychom se zeptali Arguse Filche, koho má za padouchy, jistě by po Pobertech jmenoval také Freda a George Weasleyovy. Tato dvojčata porušovala s oblibou pravidla, která považovala za zbytečně svazující. Ve škole dělali nepořádek, tajně z ní utíkali, přes zákaz v ní experimentovali se svými výrobky, které zkoušeli na mladších studentech a pak je prodávali. Byli noční můrou každého učitele. Nicméně dvě hodnoty vždy nad míru uznávali: přátelství a lásku. Za ně byli ochotni i položit život. V důležitých okamžicích vždy stáli na straně dobra. Na příkladu těchto sourozenců můžeme demonstrovat ještě jeden důsledek padoušství: podnikavého ducha. Málokdo jiný by byl schopen otevřít si na Příčné ulici úspěšný obchod (Kratochvilné kouzelnické kejkle).
Možná by však bradavický školník jmenoval i někoho jiného. Padoušstvím proslul poltergeist Protiva, od rozbíjení věcí, polévání studentů vodou po zpěv zlomyslných písní. Před závěrečnou bitvou si profesorka McGonagallová osobně vyžádala jeho přítomnost; při boji Protiva na smrtijedy házel tobolky škrtidubu. Projevil se tak jako velmi kvalitní válečník. Jeho poslední píseň, již známe, byla na oslavu vítězství.
Padoušství je zvláštní fenomén. Snad každý ho v sobě alespoň trochu má. Může být škodlivé i užitečné. Záleží jen na nás, jak s ním budeme nakládat.
Komentáře
Přehled komentářů
Děkuji!
Napsal: Mike Dne: 12.07.2015 ve 19:38p>Jéé, já tak dychtivě vlétnul na čtení článku, že jsem úplně přehlédl perex a věnování, děkuji ti mnohokrát, za věnování i za článek.
Ať žijí bořiči pravidel a rozvraceči pořádku!
Napsal: Nix Dne: 03.07.2015 ve 15:41Moc zajímavé čtení a dobré téma k zamyšlení. Někdy je opravdu ku prospěchu vykročit mimo pravidla hry a posunout ji tak tím správným směrem. :)
Nádherný článek
Napsal: Heky Dne: 02.07.2015 ve 23:29Nebí, to je paráda! Přečteno jedním dechem, od etymologie po dvojčata s Protivou!
Moc děkuji! :)
Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz