Zemřela Kukačka!

V minulém čísle Lví tlapou jsme se zabývali knihou J. K. Rowlingové Prázdné místo. Po jejím vydání začala autorka psát pod pseudonymem Robert Galbraith romány o soukromém detektivovi Cormoranu Strikeovi. Prvním z nich bylo Volání kukačky (The Cuckoo's Calling) z roku 2013.

Literatura zná dva základní typy detektivek.

První – křížovkářskou školu – reprezentuje Sherlock Holmes (byť měl své předchůdce, např. C. Auguste Dupina z povídky E. A. Poea Vraždy v ulici Morgue), jehož vymyslel Arthur Conan Doyle. Jde o podivína, který je nadán geniálním myšlením. Pachatele odhaluje na základě logické úvahy, připomíná to luštění rébusu. Jeho „kolegou“ je dr. Watson. Sherlockovi intelektuálně nestačí, detektiv mu své myšlenky musí vysvětlovat.

V Americe se ve třicátých letech 20. století vyvinula takzvaná drsná škola, jejímž nejznámějším hrdinou se stal Philip Marlowe. Jeho příběhy psal Raymond Chandler. Tito detektivové jsou akční. Jde o silné muže, již řeší případy pomocí pěstí a pistole.

Hlavní hrdina knihy Volání kukačky připomíná na první pohled drsňáka. Bydlí na kanapi ve své kanceláři (neboť se právě rozešel s přítelkyní), je velký a silný, místo peněz má dluhy. S oblibou popíjí pivo, pojídá škvarky a sendviče. Omezený je ovšem tím, že ve válce v Afganistánu přišel o kus pravé nohy od kolene dolů. Nemá-li nasazenou protézu, která mu způsobuje bolest, pohybuje se pomocí berel. Nenosí zbraň, může však místo ní výjimečně použít protézu, podobně jako Holmes svou hůl. Je dobrý psycholog a jde o inteligentního člověka, který dokonce studoval na prestižní univerzitě v Oxfordu. Jeho spolupracovnicí je sekretářka Robin. Nejde o hloupého Watsona, naopak ji detektiv sám označuje za geniální. Strike tak neustále zklamává naše očekávání tím, že jaksi osciluje mezi dvěma představami o detektivovi. Rowlingová si s námi, čtenáři, pohrává.

Na začátku knihy umírá pádem z okna modelka Lula Landryová (již jedna z postav nazývá Kukačkou). Všichni jsou přesvědčení, že šlo o sebevraždu. Cormorana Strikea však navštíví John Bristow, jehož kdysi adoptovali stejní lidé jako mrtvou i detektivova mrtvého přítele z dětství Charlieho. Bristow je přesvědčen, že šlo o vraždu. Cormoran se rozhodne okolnosti smrti prošetřit.

Detektiv a zavražděná mají mnoho společného. Oba byli adoptovaní. Jejich původ spadá do nižších společenských tříd, ve svém životě se však pohybovali či pohybují i ve vyšších. Vypadá to, jako by detektiv obrazně řečeno vyšetřoval svou vlastní vraždu a skrze ni se vyrovnával se svým životem. Takovou interpretaci však autorka činí nejistou. V hlavním hrdinovi se tak úplně nevyznáme. Ponoukla Strikea k práci detektiva (již dříve pracoval u vojenské policie) podezřelá smrt jeho biologické matky? Vypravěč tvrdí, že o tuto kariéru usiloval již před ní, neboť vraždy pro něj byly hádankami, které je potřeba vyřešit. Až později pochopil, že jsou něčím víc.

Čím? To není jisté. Když ho Bristow navštíví, chce Strike případ nejprve odmítnout, přestože by mu přinesl vítanou finanční pomoc, neboť také věří v sebevraždu. Nezlomí ho, i když nalomí, ani nabídka dvojnásobného honoráře. Souhlasí až tehdy, když mu klient nabídne přijatelnější důvod ke změně názoru: prohlásí totiž, že touží po spravedlnosti. Je tedy vražda narušením správného běhu věcí, které je potřeba odčinit? Možná, přesto máme při četbě stále pocit, že detektivovou nejvlastnější motivací zůstává vůle k pravdě. Konec konců to je základní vlastnost detektivního žánru, jde v něm o odhalení pravdy.

Komentáře

Všechna pole jsou povinná

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 5 + 3 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů

Napsal: Mary Dne: 01.10.2016 ve 18:39

čítala som, je to super. Cormorana som si rýchlo obľúbila a hoci som bola "vedle jak tá jedle" a rozhodne by zo mňa detektív byť nemohol, vďaka J.K.R som si zamilovala detektívky ;)