Vzpomeňme laboratorních zvířátek

Pokud se podíváme do kalendáře, zjistíme, že 24. dubna je připomínán svatý Jiří, legendární drakobijce. O jeho historické autentičnosti se pochybuje. Stará vyprávění říkají, že šlo o tajného křesťana z doby vlády císaře Diokleciána. Tehdy byli křesťané pronásledovaní. Jiří se toho měl jako císařův muž zúčastnit. Odmítl, raději se rozhodl přiznat svou víru. Čekalo ho mučení a poprava.

Z jeho života je však známější příhoda s drakem, který se usadil u pramene, z nějž čerpalo vodu město Kyréna. Aby se jeho obyvatelé mohli napít, museli mu přinášet lidské oběti. Jednou měl dostat dceru krále. Jiří jel právě kolem a draka zabil. Vděční měšťané se pak nechali pokřtít.

Svatý Jiří je patronem skautů. Připomíná jim rytířský život. Proto byl jeho svátek vyhlášen Mezinárodním dnem skautů a skautek.

Méně jasné je, proč jde zároveň o Světový den laboratorních zvířat. K drakovi se světec moc přívětivě nechoval. Proč? My kouzelníci víme, že draci jsou jen zvířata, byť nebezpečná. Pro mudly z naší kultury však představují symbol zla, bývají dokonce ztotožňováni se samotným Satanem. Zabití draka proto znamená porážku zla. Chudáci draci byli kvůli tomu ve středověku téměř vyhubeni. My je chováme v rezervacích nejen proto, že dnes před mudly skrýváme všechna fantastická zvířata, ale i proto, abychom je chránili.

Nebezpeční jsou jim totiž i někteří kouzelníci. Blána z dračího srdce se používá jako jádro do hůlek a z živého draka ji získat nelze. Do lektvarů se dává dračí krev a prášek z dračího tesáku, jež také není snadné získat.

V laboratoři se používá řada ingrediencí živočišného původu. Některé lze jednoduše nalézt, například kravskou moč, vlčí trus, kozí chlup nebo med. Jinak tomu je s blánou z mločího ocasu, netopýřím křídlem či pavoučíma nožkama. Leckterý kouzelník v minulosti kvůli nim zvířata mrzačil. Pouze z mrtvých tvorů pak lze získat třeba kostní drť nebo ledvinový kámen mantichory.

Utrpení způsobují zvířatům také pokusy a demonstrace. Vzpomínáte na vyučovací hodinu obrany proti černé magii, v níž falešný Alastor Moody, ve skutečnosti smrtijed Bartemius Skrk mladší, předváděl studentům kletby, které se nepromíjejí? Použil k tomu pavouky. Jednoho týral nesmyslnými příkazy, jež musel poslouchat pod vlivem kletby Imperius, druhému způsobil nesnesitelnou bolest kletbou Cruciatus, posledního zabil, když na něj použil Avada kedavra. Je správné předvádět takové věci na zvířatech? A co testovat na nich lektvary? Představte si, že by dal někdo vypít jakýsi nepodařený dryák vám, aniž by kdokoli mohl vědět, co způsobí.

Mnozí řeknou: „Raději na zvířatech než na osobách. Bez pokusů by nebyl pokrok.“ Otázka je, zda skutečně nové věci znamenají pokrok. Mudlové na živočiších testují například kosmetiku; zvířata trpí, aby měl někdo k dispozici příjemnou voňavku. Otázkou samozřejmě zůstává, zda je stejně nepřípustné používat zvířat k testování léků. I zde však platí, že jim člověk způsobuje utrpení kvůli svému prospěchu.

24. duben je dobrou příležitostí k tomu, abychom se zamysleli nad svým vztahem k živé přírodě. Vzpomeňme na zvířata, která pro nás tráví svůj život v laboratořích.