Vy-víte-kdo. Padouch, nebo oběť lidského soudu?

Lord Voldemort, známý též jako muž bez nosu, byl v minulém století považován za obrovskou hrozbu kouzelnického i mudlovského světa. Kolovaly o něm ty nejstrašidelnější historky - jak mudly vraždí na potkání a z kouzelníků, co nejsou podle něj dostatečně chytří, talentovaní a ještě k tomu nemají stoprocentně čistou krev, si dělá v lepším případě otroky. V posledních letech se však objevují stále silnější hlasy, které naopak vyzdvihují Voldemortovy přednosti a zdůrazňují, že ne vše bylo tak, jak se povídá.

Většina čarodějů považuje tyto informace za zcela zcestné a neváhá je označit za konspirační teorie. Já se však držím starého osvědčeného hesla "na každém šprochu, pravdy trochu" a jelikož jsem pravý investigativní novinář, který se nebojí ani šokujícího odhalení, přináším vám pár jedinečných teorií, po kterých se někteří z Vás budou na lorda Voldemorta dívat nejspíš i z jiného úhlu.  

V roce 2007 čarodějka Mefista Gigulová šokovala celý svět prohlášením, že všechny prohřešky, vraždy, mučení a násilí by se mělo Vy-víte-komu odpustit, jelikož od dospívání trpěl psychickou poruchou, která mu naprosto zatemňovala mozek. Svou roli prý sehrála i šikana v sirotčinci, jíž byl celých jedenáct let vystaven. Báchorky líčící útrapy sirotků bydlících poblíž pokoje tehdy ještě malého Toma, který jim měl údajně brát věci, mučit jejich domácí mazlíčky či je samotné, se prý naprosto nezakládají na pravdě. Situace byla totiž opačná. 

Tom si chtěl se všemi dětmi pokojně, v klidu a s úsměvem na rtech hrát, zatímco ostatní děti se ho neustále snažily vyčlenit z kolektivu, ponižovaly ho a fyzicky ho i trestaly. Podle Mefisty Gigulové došlo k šíření nepravdivých zpráv o Tomově násilné povaze kvůli Albusi Brumbálovi. Tehdejší profesor Školy čar a kouzel v Bradavicích totiž na malého Toma žárlil, tušíc, že z něj jednou vyroste dobrý a mocný čaroděj. Po příchodu do Bradavic se situace neustále přiostřovala, až se něco porouchalo v hlavě Vy-víte-koho, a on opravdu radikálně změnil chování a začal si libovat ve zle a padoušských činech.

Chtěla jsem si s Mefistou Gigulovou promluvit i osobně u pinty máslového ležáku, bylo mi však sděleno, že Mefista nyní pobývá v Nemocnici svatého Munga v místnosti, jejíž stěny jsou celé pokryté molitanem. Prý tu přemýšlí o svém dosavadním životě za neustálého chození dokola a občasného mlácení hlavou do zdí. Mefistě Gigulové tedy popřejeme hodně zdraví (zvláště toho psychického) do let příštích a podíváme se na další podivuhodnou teorii .    

Pan Marshall Wand se naproti tomu domnívá, že se Tom již jako malý chlapec opravdu nechoval zrovna příkladným způsobem. Lorda Voldemorta však hájí jako hrdinu, který chtěl pouze nastolit nový řád, v němž by byli kouzelníci pánem světa a netvořili by menšinu, ale většinovou společnost. Mudlové a motáci by dle jeho tvrzení měli žít pouze v rezervacích, na něž by se jako na výukový materiál chodili dívat mladí čarodějové. Ani s ním se mi nepodařilo udělat rozhovor, jelikož je posledních několik měsíců na útěku. Jelikož ho stále nechytili, je nejspíše neznámo kde. 

Poslední zajímavou teorií, s níž bych Vás chtěla obeznámit, je takzvané (pro senzace chtivé čtenáře jistě dobře známé) TéPéPéčko, neboli "Teorie Podlého Pottera". Jelikož ženské příznivkyně pana Vyvoleného hrozili autorovi těchto myšlenek krutým mučením, s dovolením raději neodtajním identitu autora a budu ho pouze pracovně nazývat Panem Anonymem. Pan Anonym se domnívá, že Harry Potter již od útlého dětství trpěl patologickou potřebou popularity, která ho donutila, aby si vymyslel vlastní postavu - černokněžníka - se kterým bude bojovat na život a na smrt, a po několika působivých bojích ho i přemůže. Z Ministerstva kouzel ukradl obraceč času a protože to byl skvělý metamorfomág, trošku si pozměnil image. Lord Voldemort byl na světě. 

       

Teorií, které hájí, vysvětlují či naopak popírají drsné chování Vy-víte-koho je opravdu velmi mnoho, a kdybych Vám měla všechny jen okrajově zmínit, byli bychom tu nejspíš až do Velikonoc. Doufám však, že jste díky tomuto článku pochopili, že nemusí být všechno tak, jak nám bylo již odmalička vštípeno, a že i v dnešní době existuje spousta kouzelníků, kteří se domnívají, že lord Voldemort nebyl padouchem, ale obětí, vymyšlenou postavou či hrdinou, kterému bychom měli vzdát hold. Příští rok v květnu nás čeká dvacáté výročí úmrtí této kontroverzní postavy. Celý kouzelnický svět bude jistě oficiálně slavit poražení největšího darebáka, který kdy spatřil světlo světa, ale budete slavit i Vy?