Mudlové
a svoboda tisku
Mezinárodní den svobody tisku se
poprvé konal roku 1991. Impulz k jeho vzniku dala organizace Reportéři bez
hranic. Reagovala tak na pronásledování novinářů v řadě zemí za to, že si
dovolili zprostředkovávat ostatním lidem pravdu. Nejde samozřejmě jen o tisk,
ale o všechna média, včetně televize, rozhlasu atd.
Naše společnost se označuje za
demokratickou. Přesněji řečeno žijeme v republice (jazykem našich politiků
v zastupitelské demokracii) s několika demokratickými prvky (jazykem
politiků prvky přímé demokracie). Na vládě v naší zemi se tedy –
převážně prostřednictvím svých reprezentantů – podílejí všichni oprávnění
voliči. Přinejmenším tak, že se účastní voleb, v nichž si své
zástupce – kteří se pak bohužel často chovají jako vládci – zvolí.
Aby republika byla vskutku
funkční, potřebuje vzdělané a informované občany. Jinak se může stát pouhou
zástěrkou jiné formy vlády, obzvláště oligarchie. Malá skupina lidí pak pomocí
manipulačních technik přiměje většinu, aby hlasovala tak, jak si přeje.
Abychom se dokázali správně
rozhodnout, potřebujeme co nejpřesnější informace. Každý z nás se však
věnuje mnoha aktivitám – od kontaktu s blízkými osobami přes koníčky
po práci či školu –, takže nemáme čas, ale ani nástroje, abychom si je
sami aktivně vyhledávali. Zprostředkovávat by nám je měli novináři. Slovo
médium, jímž označujeme tisk, rozhlas, televizi či Internet, má konec konců
význam „zprostředkující činitel“.
Není tomu tak dlouho, co
o sobě žurnalisté říkali, že jsou „strážnými psy demokracie“. Dnes to již
od nich neuslyšíme. Tuší, že bychom se jim vysmáli. Seriózní zpravodajství
přestalo existovat; i Česká televize, která by měla být jeho garantem,
poskytuje divákům převážně infotainment, tedy druh publicistiky, jehož hlavním
cílem je pobavit. Novinařina je obživa, novinář tedy musí psát buď tak, jak
chce ten, kdo ho platí, nebo tak, jak si přejí jeho čtenáři. Často se proto
setkáme i se zprávami vymyšlenými nebo pokroucenými.
Mezinárodní den svobody tisku
vznikl hlavně kvůli omezování žurnalistické práce z politických důvodů, a
to ze strany totalitních či autoritářských režimů. V naší společnosti
existuje jiné velké nebezpečí, jemuž současní novináři podléhají: autocenzura z důvodů
ekonomických.
Kouzelníci
a svoboda tisku
Na našem hradě v současnosti
pravidelně vychází pět novin či časopisů. Jde o celokouzelnický Denní
věštec a čtyři časopisy kolejní. Vzhledem k tomu, že struktura naší školy je
hierarchická, můžeme očekávat, že se v nich novináři budou vyjadřovat svobodně.
Osvícení vládci se totiž slova nebojí, vědí, že kritika je mnohdy cennější než
servilní pochvala. Schopnost ji akceptovat navíc vzbuzuje důvěru a posiluje
autoritu. Nejhorší je, když mají níže postavení pocit, že ti nahoře problémy
zametají pod koberec a že jejich hlasu nenaslouchají.
Do kouzelnického tisku
přispívám téměř od svého vstupu na hrad, tedy od zimy 2009. Musím říci, že jsem
se jako redaktor nikdy nesetkal s jakoukoli snahou o cenzuru, s jakýmkoli
potlačováním svobody projevu. K tomu mohu dodat, že jsem se o něčem podobném
na naší škole ani nedoslechl. Některé články v novinách, komentáře k nim
nebo i komentáře nad hradní branou byly někdy přinejmenším kontroverzní,
nedočkaly se však vymazání. Nejspíše je to tak správné, ačkoli svoboda projevu
bez hranic by nakonec mohla zahrnout i svobodu lhát a další negativní
projevy. Kdo však stojí natolik nad věcí, aby mohl zodpovědně rozhodnout, co je
ještě v pořádku a co již překračuje hranice? A kde by měly hranice stát,
aby byly všeobecně přijatelné?
Jinou otázkou je, nakolik
svobody tisku u nás využíváme. Pokud bych se na celou věc podíval přísně,
musel bych říci, že příliš nikoli. Články, které se objevují, jsou vesměs buď
informativní – a v tomto případě jde často o sdělení vedení
školy, nebo o témata nebudící emoce –, nebo zábavné. Psány jsou tak, aby
nikoho neurazily.
Mezi novináři mi chybí šťoura.
Tedy investigativní novinář, který by nelitoval času, obíhal lidi, pídil se po
zajímavostech, strkal nos, kde přes něj dostane, vyhrabával, co mělo být
zapomenuto, odhaloval překvapivé souvislosti (čímž ovšem nemám na mysli
konspirační teorie).
Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz