- Na prahu léta
- Jaro v rozkvětu
- Dubnové rozmary
- Březnové nadechnutí
- Kámoši jak fík - Tlapík a Lososík!
- Vítej, 2026!
2025
2024
2023
2022
2021
2020
2019
2018
2017
2016
2015
2014
Psycholog o Potterovi
Nebelbrach Mechacha
Literatura je z pohledu psychologického sledovaná již dlouho. Mathias Jung se takto dívá ve své knize Kouzlo sebeuskutečnění (2004, česky 2012) na Harryho Pottera.
Už v názvu práce nacházíme její centrální téma. Jung si všímá, že se s hlavními hrdiny J. K. Rowlingové seznamujeme, když je jim jedenáct let, jsou tedy ještě děti. Sledujeme pak jejich dospívání až k adolescenci a vše, co s ním souvisí. V průběhu tohoto vývoje člověk utváří sám sebe, stává se tím, čím je. Ledasco čerpá sám ze sebe, mnohé však již přijal ze svého okolí – zvláště důležitou roli hraje rodina, i ta ztracená – a lidé, s nimiž přichází do styku, ho ovlivňují a formují i nadále. Seznamuje se se světem z jeho dobré i špatné stránky, zjišťuje, že není černobílý, ale často má spíše mnoho různých odstínů šedi. Série o Harry Potterovi je podle Junga neidylizovaným obrazem tohoto vývoje jedinců, individuace dospívajících. Rowlingová jej popisuje se znalostí věci a bez zakrývání těžkostí a zmatků, které lidé v tomto životním období prožívají.
Jung úspěšně polemizuje s názory, podle nichž je Harry Potter propagací čarodějnictví, kniha v rozporu s křesťanským učením. Vidí ji jako umělou mytologii, která imaginativní formou líčí to, co mají lidé v nitru, a tím jim pomáhá vyrovnat se se svými traumaty. Čarodějnictví zde není věcí, již bychom mohli najít v realitě, nýbrž spíše terapeutickou technikou, jak se emocionálně s realitou vyrovnat. Proto také Jung knihy a jejich světy srovnává se starými mýty a pohádkami. Ukazuje na souvislost samotného Harryho s Popelákem, božským dítětem či nalezencem (Mojžíšem), zdůrazňuje antropologickou důležitost čísla sedm (sedm dní stvoření, sedm divů světa, sedm smrtelných hříchů, a tedy také sedm školních let v Bradavicích – zde bychom ovšem mohli podotknout, že tím Rowlingová jen kopíruje britský školský systém) a další věci.
Kromě mýtů porovnává knihy i s jinými, slavnými literárními díly. Zde bych ovšem s Jungem někdy polemizoval. Například Dudley podle mě není jednoduše srovnatelný s Oblomovem či Skoro bezhlavý Nick se sirem Simonem de Canterville.
Autor Potterův svět srovnává i s reálnou historií. V postavě Voldemorta a Smrtijedů vidí například odkaz k Hitlerovi a německému nacismu. Nevyhýbá se přitom faktu, že sám Harry má s Voldemortem mnoho společného (dítě vyrůstající bez rodičů v náhradní péči a podobně), slouží mu to k ukázání, že dobro a zlo není naší neměnnou vlastností, ale volbou.
Rozbor trpí i některými nedostatky. Autor se dopouští překvapivých omylů ohledně děje. Tvrdí například, že létajícím autem do Bradavic letěli bratři Weasleyovi, že Harry použil proti Dursleyovic rodině kouzelnou hůlku, že při Turnaji tří kouzelnických škol změnil pohár v přenášedlo Voldemort a ten také zabil Cedrika. Jindy se dozvíme, že mozkomorové nemají moc nad Siriusem Blackem, protože je nevinný, což samozřejmě není pravda. Azkabanští strážci mají moc nad každým člověkem – obzvláště silně na ně reaguje Harry, jehož sotva můžeme považovat za velkého viníka. Sirius jim dokáže vzdorovat, jelikož je zvěromág.
Jung pochopitelně nemohl znát všechny díly série, neboť svou knihu psal dříve, než byla dokončena. To se projevuje zvláště v chybném hodnocení některých postav. Dudleyho vidí pouze jako ostrý protiklad Harryho, zkažené a rozmazlené dítě; netuší, že byl nakonec schopen vývoje k lepšímu člověku. Velmi zjednodušeně líčí Severuse Snapea – vždyť to nejdůležitější o něm ještě nevěděl. Také složitou povahu Malfoyů redukuje na pouhé zlo. Fleur Delacourovou charakterizuje coby emocionálně plochou jako surfovací prkno – nespravedlnost takového soudu si uvědomíme, již když si vzpomeneme na její starost o sestru během turnaje, nemusíme ani znát její další osudy.
Jiným problémem je, že knihy Jungovi občas slouží jako ilustrace psychologických poznatků a opomíjí se proto jejich jedinečnost, svébytnost a estetická hodnota. Jako by se mu někdy Harryho příběh stával jen obrazem terapie deprivovaného a frustrovaného dítěte. To však můžeme přičíst zvolené metodě výkladu.
Na druhé straně se však setkáváme se zajímavými postřehy, které by nás samy asi nenapadly. Co podle vás znamenají bradavické schody? Jde o pouhou zajímavost? Jung říká: „Plastickou, silnou symbolikou vyjadřuje labyrint schodišť v Bradavicích chaotické, ale celkově vzhůru vedoucí cesty vývoje duše mladistvého.“
Na závěr mi dovolte delší citát, který pokládám v dnešním světě za obzvláště aktuální:
„Od Harryho Pottera se mohou děti naučit, jak se postavit na odpor poutům a frustracím svého zatím stísněného bytí. Harry vítězí, protože se nenechá porážkami zahnat k rezignaci. Osvojí si umění neúspěchu. Přestože to představuje moderní tabu, patří neúspěch a selhání k životu. Kdo si už může být jist, že zůstane ušetřen pohrom, jako jsou nezaměstnanost, nemoc nebo rozvod? Ale o selhání v naší ‚bavící se‘ společnosti nemluvíme rádi. Dokonce nezaměstnanost, vyskytující se v milionech případů, zažíváme jako individuální osud. Spolkneme ji jako soukromé pokoření. Často ti, kteří ‚prohráli‘ v závodech o ‚zábavu‘ a úspěch, utíkají k tomu, co jim konzumní společnost nabízí jako ‚cenu útěchy‘: alkohol, kouření, horečné nakupování, gamblerství, závislost na televizi nebo jídle.
Přitom každý neúspěch nabízí možnost nově nasbírat síly, provést inventarizaci případných vlastních podílů na neštěstí a definovat se jinak. Prohrál jen člověk, který udělal chybu a není schopný z této zkušenosti těžit. Není hanba upadnout – ale zůstat ležet.“
Komentáře
Všechna pole jsou povinná
Přehled komentářů
.
Napsal: Aya Watanabe Dne: 25.11.2018 ve 17:43Velmi povedený a zajímavý článek! Díky za něj! :-)
Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz