Záznam divadelního představení: Mágovo chlupaté srdce

Nebelbrach Mechacha

Program

MÁGOVO CHLUPATÉ SRDCE

(tragédie o třech jednáních)

 

Vítejte na premiéře divadelního představení. Po úspěchu inscenace Fontány příznivé sudby http://lvitlapou.bloger.cz/Prave-ted-a-na-hrade/Fontana-priznive-sudby-Zaznam-predstaveni-pripravil-Nebelbrach-Mechacha?km=c ze dne 22. října 2011 se amatérská divadelní skupina koleje Nebelvír rozhodla ztvárnit další z bajek Barda Beedleyho.

Mágovo chlupaté srdce je příběh nadčasový a oblíbený pro své poselství. Kvůli svému drastickému ději však bývá pokládán za nevhodný pro malé kouzelníky. Věříme, že si z něj nikdo neodnese doživotní trauma.

 

Obsazení

 

Vypravěč: Betelgeuse Orionis

Mág: Oliver McCollin

Matka Mága: Bilkis Blight

Otec Mága: Nebelbrach Mechacha

Teta: Angie Claire Silvery

První sluha: Michael Jones

Druhý sluha: Adrian Collet

Hudebník: Narcissa Teacherová

Dívka: Nerys Heliabel Ghostfieldová

Matka Dívky: Moly Any Jasminsová

Otec Dívky:  Nebelbrach Mechacha

Scénář: Bilkis Blight, Nebelbrach Mechacha

Kulisy: Hekatea Centaurix

Úprava obrázků s kostýmy: Nerys Heliabel Ghostfieldová

Režie: Bilkis Blight

 

Záznam představení

GONG

GONG

GONG

Zvedne se opona

Na pódiu je jídelna starého hradu. V popředí stojí stůl, u něhož sedí dva manželé. Vzadu plápolá krb, před ním je křeslo. Pokud v něm někdo sedí, není přes opěradlo pro záda vidět.

 

Matka Mága:  - tváří se smutně - Náš syn se chová úplně lhostejně ke všem ženám, bojím se, že nezajistí pokračování našeho rodu, že si nepřivede manželku a já nikdy neuvidím vyrůstat naše vnoučata. - povzdechne -

 

Otec Mága:  - dívá se z okna, ale po manželčiných slovech se k ní otočí - Však ono ho to přejde, jen co mu nějaké děvče padne do oka! - zasměje se -

 

Matka Mága: Kolik děvčat se už o něj ucházelo. Čistokrevných čarodějek, mudlovských dívek, hezkých, ošklivých, chytrých, hloupých, bohatých i chudých. Žádná mu nebyla vhod.

 

Otec Mága: No právě. Každá by ho chtěla, v tom je ten kříž. Náš syn je pohledný, bohatý a nadaný. - zamyslí se - Myslím, že touží po velké lásce a bojí se, že by mohl padnout do osidel takové, která by ho chtěla jen pro jeho majetek a postavení, aniž by ho milovala.

 

Vejde Mág a přisedne si ke stolu.

 

Mág: Dobrý večer. Copak máme dnes k večeři? - pokyne sluhům, aby začali servírovat -

 

Dva sluhové kladou jídlo na talíř.

 

Matka Mága: - povzdychne - Jídlo máme dobré. A máme ho dostatek, ale něco tu stále chybí. Vnoučata, s nimiž bych si hrála.

 

Mág: - začne jíst, aniž by dal najevo, že si matčina proslovu všimnul -

 

Otec Mága: - podívá se vyčítavě na syna a zahromuje - Matka něco říkala! Proč jí aspoň neodpovíš? Stále jsi nenarazil na ženu svého srdce?

 

Mág: - polkne sousto - Ženu svého srdce? Proti tomu jsem se pojistil.

 

Matka Mága: - vyděsí se - Jak to myslíš, pojistil?

 

Mág: - zarazí se - Rozhodl jsem se, že se nikdy nenechám zbláznit ženou. Podívejte se na ty zoufalce, kteří jsou zamilovaní. Jak lkají a chovají se jako banda bláznů. A proč? Jen kvůli tomu, že láska zasáhla jejich srdce! Šňoří se a vyvádějí všelijaké hlouposti, ztrácejí chuť k jídlu i veškerou důstojnost. Já nikdy nebudu takový!

 

Otec Mága: Však uvidíme, co se stane, až potkáš dívku svého srdce. - prorokuje -

 

Mág: Takovou nepotkám! - prohlásí jistě -

 

Matka Mága: - povzdychne - Abys nelitoval.

 

Všichni jedí. Světlo pomalu pohasne. Když se zase rozsvítí, sedí Mág u stolu sám. Je poznat, že již uběhla nějaká doba, Mág je výrazně starší, skráně má prokvetlé stříbrem.

 

Mág: Dlouho jsem hledal v archivech, než jsem objevil zapomenuté kouzlo, které mi zajistilo, abych se nikdy nestal blekotajícím bláznem. Všichni mi teď jistě závidí. Jsem moudřejší než kdokoli jiný, protože nic nezasáhne mé srdce a nerozptyluje můj rozum. Nebudu trpět láskou, jako mí nebozí přátelé.

 

Teta: - vběhne a přivine se k Mágovi - To je neštěstí, to je neštěstí!

 

Mág: Drahá teto, posaď se u mne. - vtlačí ji na židli - Není nutné tak naříkat. Mí rodiče zemřeli, když přišel jejich čas, přesně podle řádu přírody. Všechny nás to čeká.

 

Teta: - trochu se uklidní - Mýlíš se, zemřeli příliš brzy. Copak to nevidíš? Tví vrstevníci se již oženili a mají děti, jejich rodiče se těší vnoučaty, ale ty jsi stále svobodný. Nedal jsi mamince a tatínkovi stejnou radost. Což ti to není líto?

 

Mág: Mí vrstevníci? Z jejich srdcí jsou nepochybně jen prázdné slupky, vysáté neustálým obskakováním ukňouraných mrňousů. Rodiče by jistě byli rádi, kdyby mě teď mohli vidět. Jsem pánem na svém hradě, který mi odkázali. Mohu se oddávat zahálce a hojnosti. Co mi chybí? Běž už, pošetilá, běž.

 

Teta: Abys jednou nelitoval.

 

Mág: - vyprovodí tetu pryč, pak si sedne do křesla u krbu, přes jehož opěradlo není vidět, takže se místnost zdá být liduprázdná -

 

Vejdou dva sloužící a začnou uklízet ze stolu.

 

První sluha: Lituji našeho pána, je sice neuvěřitelně bohatý a taky moudrý, ale nemá nikoho, kdo by ho miloval.

 

Druhý sluha: Nemyslím si, že je třeba ho litovat. Proč asi někdo tak bohatý není ženatý? Nějaký důvod to mít musí. Třeba není schopný najít si ženu, která by si ho chtěla vzít. Třeba taková ani neexistuje!

 

První sluha: - pokrčí rameny a odchází


Druhý sluha: - následuje kolegu do hlubin hradu -

 

Mág: - vstane z křesla - Cože?! Já nejsem schopný najít si ženu? Že neexistuje taková, která by mě chtěla za manžela? To tedy ne! Já nechci je, ne ony mne! - přechází po místnosti - Najdu si ženu, pokud je to jediná věc, která chybí k tomu, aby mě lidé obdivovali. Ale ne ledajakou! Musí být krásná tak, aby mi ji každý záviděl a každý po ní toužil, musí být čistokrevná, z dobrého rodu, aby naši potomci byli silnými kouzelníky, a musí být bohatá alespoň tak jako já! - uhodí pěstí do stolu -

 

Opona se zatáhne. Konec prvního dějství.

 

GONG

GONG

GONG

 

Roztáhne se opona. Scéna je stejná jako v prvním jednání. U stolu sedí Mág se svou tetou. 

 

Teta: - usmívá se - Jsem tak nadšená, že jsi změnil své rozhodnutí! Není dobře člověku samotnému. Muž potřebuje ženu, kterou by miloval a která by milovala jeho. Ráda ti pomohu.

 

Mág: Slyšel jsem, že k sousedům přijela na návštěvu jedna dívka. Prý je to velice dovedná čarodějka z dobrého rodu.

 

Teta: Oplývá takovou krásou, že se každému muži rozbuší srdce, když ji vidí. - rozplývá se -

 

Mág: Říká se, že má doma hromady zlata. - nadhazuje vypočítavě -

 

Teta: - odmávne jeho dotaz a vede si svou - Není nikdo, kdo by ji nemiloval. Laskavostí a dobrotou srdce předčí všechny, které znáš!

 

Mág: - k sobě - Ona je přesně ta trofej, kterou hledám. – nahlas - Zítra pořádám velkou hostinu spojenou s plesem. Vyřiď jí prosím mé pozvání.

 

Světlo pomalu pohasne. Když se zase rozsvítí, ocitáme se uprostřed plesového sálu. 

Vpravo stojí stupínek se židlemi a nástroji, které čekají jen na hudebníky, nalevo jsou stoly, prohýbající se pod zlatým a stříbrným nádobím, plným nejvzácnějších vín a nejvybranějších pochoutek. Mág a jeden z muzikantů spolu rozmlouvají. 

 

Mág: Jsi velký umělec, všemi uznávaný. - lichotí hudebníkovi, ale jeho výraz zůstává chladný - Co bys řekl dívce, kterou bys chtěl získat?

 

Hudebník: Mluvil bych o její kráse a duchaplnosti. Možná bych jí přednesl nějaké verše. - vysvětluje a pomáhá si rozevlátými gesty -

 

Mág: Verše, to zní dobře. Znáš nějaké?

 

Hudebník: Samozřejmě. Například… - zamyslí se -


Hudebník:

Ach, jak jsi krásná, lásko má,

ach, jak krásná, oči máš jako holubičky!

Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty,  

tvá ústa tolik líbezná!

Jak plátky granátových jablek

jsou pod závojem spánky tvé.

Celá jsi krásná, lásko má,

srdce mé zajalas jediným pohledem,

řetízkem jediným na hrdle svém.

 

Mág: - opakuje si -

Ach, jak jsi krásná, lásko má,

ach, jak krásná, oči máš jako holubičky!

 

Přicházejí hosté. Mág si jich nevšímá, služebníci je usazují na místa. Když vejde Dívka, Mág se vydá k ní.

 

Mág: Vítej, má drahá. - ukloní se a políbí nabídnutou ručku -

 

Dívka: Děkuji za pozvání, můj pane. - jemně se začervená a udělá pukrle - Ale nevím, zda oslovení drahá je patřičné. Chceš si mě snad koupit? - zavěsí se do něj a nechá se odvést ke stolu s občerstvením -

 

Otec Dívky: - zůstává poblíž dveří, pohledem projíždí sál a šeptá své manželce - Je to tu nádherné.

 

Matka Dívky: - nakloní se blíže ke svému manželovi -  Máš pravdu. Je velmi bohatý. Ale myslíš, že by s ním naše dcera mohla být šťastná? Víš, co se o něm říká… - rozhlédne se, jestli není nikdo poblíž a řekne skutečně tiše - Že snad nemá srdce!

 

Otec Dívky: To jsou asi jen pomluvy. Podívej, jak si spolu povídají. - podotkne šeptem a ukáže na pár stojící u stolu -

 

Mág:

Ach, jak jsi krásná, lásko má,

ach, jak krásná, oči máš jako holubičky!

Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty,

tvá ústa tolik líbezná!

Jak plátky granátových jablek

jsou pod závojem spánky tvé.

Celá jsi krásná, lásko má,

srdce mé zajalas jediným pohledem,

řetízkem jediným na hrdle svém.

 

Dívka: Mluvíš hezky, Mágu, a tvoje pozornosti by mě nesmírně těšily, kdyby šly od srdce, které podle mne nemáš.

 

Mág: Já že nemám srdce? Pojď se mnou, něco ti ukážu. - vezme ji za ruku a vyvádí ji ze sálu -

 

Mág a Dívka odejdou. Hosté se zatím dobře baví.

 

Opona se zatáhne. Konec druhého dějství.

 

GONG

GONG

GONG

Roztáhne se opona. Scéna je stejná jako v druhém jednání. 

 

Matka Dívky: - netrpělivě vyhlíží svou dceru a Mága - Kam to jen šli? Bojím se.

 

Otec Dívky: Nemáš se čeho bát, má drahá. Milenci jsou vždy nejraději sami.

 

Hudebník: - zpívá -

Ach, jak jsi krásná, lásko má,

ach, jak krásná, oči máš jako holubičky!

Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty,

tvá ústa tolik líbezná!

Jak plátky granátových jablek

jsou pod závojem spánky tvé.

Celá jsi krásná, lásko má,

srdce mé zajalas jediným pohledem,

řetízkem jediným na hrdle svém.

 

Kolem prochází dva sluhové, kteří dolévají hostům víno. 

 

Matka Dívky: - přivolá posunkem oba sluhy k sobě - Sluhové! Kam šli Mág a má dcera?

 

První sluha: Viděl jsem je jít do sklepení. - ukazuje směrem ke dveřím ze sálu -

Druhý sluha: Náš pán tam často chodí. - vysvětlí a pokrčí rameny -

 

Matka Dívky: Pojďme za nimi!

 

Všichni odcházejí.

 

Světlo pomalu pohasne. Když se zase rozsvítí, na pódiu je sklepení.

Přicházejí Mág a Dívka.

 

Mág: Zde je můj nejvzácnější poklad. Tady v té začarované křišťálové truhlici. Podívej. - otevře truhlici -

 

Dívka: - zděšeně - Ach, co je to? To je srdce! Je celé scvrklé a zarostlé černými chlupy!

 

Mág: Vidíš, že mám srdce. Viděl jsem, jak jsou mí přátelé pobláznění, když se zamilují. Šňoří se a vyvádějí všelijaké hlouposti, ztrácejí chuť k jídlu i veškerou důstojnost. Dlouho jsem hledal v archivech, až jsem objevil zapomenuté kouzlo, které mi zajistilo, abych se nikdy nestal blekotajícím bláznem! Uzavřel jsem své srdce v této truhlici. - vysvětlí hrdě -

 

Dívka: - oči se jí naplní slzami - Ach, co jsi to provedl? Snažně tě prosím, vrať je tam, kam patří!

 

Mág: - zarazí se, ale pak se pousměje - Jak si přeješ, má nastávající. - vytáhne hůlku, rozřízne si hruď a vloží chlupaté srdce zpět do dutiny, v níž se kdysi nacházelo -

 

Dívka: - rozzáří se a obejme ho - Teď jsi uzdravený a poznáš, co je to pravá láska!

 

Mág: - na jeho tváři se střídá nespočet výrazů, od nevíry, lásky až k bolesti - Mé srdce, co to děláš? Ustaň! - přitiskne ruku na svou hruď, kde zběsile buší jeho srdce - Ten dotek hebkých bílých paží, ševel jejího dechu v mých uších, vůně jejích hustých zlatých vlasů… Nedělej to, já nechci!

 

Světla zhasnou. Ozývá se bušení na dveře. Pak se dveře otevřou a vejdou hosté s loučemi. Na podlaze leží mrtvá dívka s rozříznutou hrudí, vedle jejího těla klečí šílený Mág a v jedné zkrvavené ruce svírá velké, hladké a zářivé šarlatové srdce, které olizuje a hladí.

 

Mág: Nádherné srdce, vyměním tě za své! - hůlkou se snaží vylákat své scvrklé a chlupaté srdce ven -

 

Teta: Ach, co jsi to provedl! - hořekuje a lomí rukama -

 

Matka Dívky: Mé nebohé dítě! - vrhne se k tělu své dcery -

 

Otec Dívky: Ty zloduchu! - vytáhne svou hůlku a chystá se na Mága zaútočit -

 

Chlupaté srdce, posílené navrácením na místo, kam patří, na mágova kouzla nereaguje.

 

Mág: - pochopí své marné snahy, odhodí hůlku a chopí se stříbrné dýky - Nikdy se už nenechám opanovat tebou! - zanoří dýku do své hrudi a vyřízne si chlupaté srdce z těla -

 

Mág ještě okamžik zůstává vítězoslavně klečet s jedním srdcem v každé ruce, pak se svalí na dívčino tělo a zemře.

 

První sluha: - zděšeně sleduje celou scénu - Komu teď budeme sloužit?


Druhý sluha: Přišli jsme o místo. Taková tragédie!

 

Opona se zatáhne. Konec představení.

Komentáře

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 6 + 4 (slovem)?
Akce

Přehled komentářů


Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz