Program
MÁGOVO CHLUPATÉ SRDCE
(tragédie o třech jednáních)
Vítejte na premiéře divadelního představení.
Po úspěchu inscenace Fontány příznivé sudby http://lvitlapou.bloger.cz/Prave-ted-a-na-hrade/Fontana-priznive-sudby-Zaznam-predstaveni-pripravil-Nebelbrach-Mechacha?km=c
ze dne 22. října 2011 se amatérská divadelní skupina koleje Nebelvír rozhodla
ztvárnit další z bajek Barda Beedleyho.
Mágovo chlupaté srdce je příběh nadčasový a
oblíbený pro své poselství. Kvůli svému drastickému ději však bývá pokládán za
nevhodný pro malé kouzelníky. Věříme, že si z něj nikdo neodnese doživotní
trauma.
Obsazení
Vypravěč:
Betelgeuse
Orionis
Mág: Oliver McCollin
Matka
Mága: Bilkis
Blight
Otec
Mága: Nebelbrach
Mechacha
Teta: Angie Claire Silvery
První
sluha: Michael
Jones
Druhý
sluha: Adrian
Collet
Hudebník:
Narcissa
Teacherová
Dívka: Nerys Heliabel
Ghostfieldová
Matka
Dívky: Moly
Any Jasminsová
Otec
Dívky: Nebelbrach Mechacha
Scénář: Bilkis Blight,
Nebelbrach Mechacha
Kulisy: Hekatea Centaurix
Úprava
obrázků s kostýmy:
Nerys Heliabel Ghostfieldová
Režie: Bilkis Blight
Záznam představení
GONG
GONG
GONG
Zvedne se opona
Na pódiu je jídelna starého hradu. V popředí stojí stůl, u něhož sedí dva manželé. Vzadu plápolá krb, před ním je křeslo. Pokud v něm někdo sedí, není přes opěradlo pro záda vidět.
Matka
Mága:
- tváří
se smutně - Náš syn se chová úplně lhostejně ke všem ženám, bojím se, že
nezajistí pokračování našeho rodu, že si nepřivede manželku a já nikdy neuvidím
vyrůstat naše vnoučata. - povzdechne -
Otec
Mága:
- dívá
se z okna, ale po manželčiných slovech se k ní otočí - Však ono
ho to přejde, jen co mu nějaké děvče padne do oka! - zasměje se -
Matka
Mága:
Kolik děvčat se už o něj ucházelo. Čistokrevných čarodějek, mudlovských dívek,
hezkých, ošklivých, chytrých, hloupých, bohatých i chudých. Žádná mu nebyla
vhod.
Otec
Mága:
No právě. Každá by ho chtěla, v tom je ten kříž. Náš syn je pohledný,
bohatý a nadaný. - zamyslí se - Myslím, že touží po velké lásce a bojí se, že by mohl padnout do
osidel takové, která by ho chtěla jen pro jeho majetek a postavení, aniž by ho
milovala.
Vejde Mág a přisedne si ke
stolu.
Mág: Dobrý večer. Copak
máme dnes k večeři? - pokyne sluhům,
aby začali servírovat -
Dva sluhové kladou jídlo na
talíř.
Matka
Mága:
- povzdychne - Jídlo máme dobré. A
máme ho dostatek, ale něco tu stále chybí. Vnoučata, s nimiž bych si
hrála.
Mág: - začne jíst, aniž by dal najevo, že si
matčina proslovu všimnul -
Otec
Mága:
- podívá se vyčítavě na syna a zahromuje
- Matka něco říkala! Proč jí aspoň neodpovíš? Stále jsi nenarazil na ženu svého
srdce?
Mág: - polkne sousto - Ženu svého srdce? Proti
tomu jsem se pojistil.
Matka
Mága:
- vyděsí se - Jak to myslíš,
pojistil?
Mág: - zarazí se - Rozhodl jsem se, že se nikdy
nenechám zbláznit ženou. Podívejte se na ty zoufalce, kteří jsou zamilovaní. Jak
lkají a chovají se jako banda bláznů. A proč? Jen kvůli tomu, že láska zasáhla
jejich srdce! Šňoří se a vyvádějí všelijaké hlouposti, ztrácejí chuť k jídlu i
veškerou důstojnost. Já nikdy nebudu takový!
Otec
Mága:
Však uvidíme, co se stane, až potkáš dívku svého srdce. - prorokuje -
Mág: Takovou nepotkám! - prohlásí jistě -
Matka
Mága:
- povzdychne - Abys nelitoval.
Všichni jedí. Světlo pomalu pohasne. Když se zase rozsvítí, sedí Mág u stolu sám. Je poznat, že již uběhla nějaká doba, Mág je výrazně starší, skráně má prokvetlé stříbrem.
Mág: Dlouho jsem hledal
v archivech, než jsem objevil zapomenuté kouzlo, které mi zajistilo, abych
se nikdy nestal blekotajícím bláznem. Všichni mi teď jistě závidí. Jsem
moudřejší než kdokoli jiný, protože nic nezasáhne mé srdce a nerozptyluje můj
rozum. Nebudu trpět láskou, jako mí nebozí přátelé.
Teta: - vběhne a přivine se k Mágovi - To
je neštěstí, to je neštěstí!
Mág: Drahá teto, posaď se
u mne. - vtlačí ji na židli - Není
nutné tak naříkat. Mí rodiče zemřeli, když přišel jejich čas, přesně podle řádu
přírody. Všechny nás to čeká.
Teta: - trochu se uklidní - Mýlíš se, zemřeli
příliš brzy. Copak to nevidíš? Tví vrstevníci se již oženili a mají děti,
jejich rodiče se těší vnoučaty, ale ty jsi stále svobodný. Nedal jsi mamince a
tatínkovi stejnou radost. Což ti to není líto?
Mág: Mí vrstevníci? Z
jejich srdcí jsou nepochybně jen prázdné slupky, vysáté neustálým obskakováním
ukňouraných mrňousů. Rodiče by jistě byli rádi, kdyby mě teď mohli vidět. Jsem
pánem na svém hradě, který mi odkázali. Mohu se oddávat zahálce a hojnosti. Co
mi chybí? Běž už, pošetilá, běž.
Teta: Abys jednou
nelitoval.
Mág: - vyprovodí tetu pryč, pak si sedne do křesla
u krbu, přes jehož opěradlo není vidět, takže se místnost zdá být liduprázdná
-
Vejdou dva sloužící a začnou
uklízet ze stolu.
První
sluha:
Lituji našeho pána, je sice neuvěřitelně bohatý a taky moudrý, ale nemá nikoho,
kdo by ho miloval.
Druhý
sluha:
Nemyslím si, že je třeba ho litovat. Proč asi někdo tak bohatý není ženatý?
Nějaký důvod to mít musí. Třeba není schopný najít si ženu, která by si ho
chtěla vzít. Třeba taková ani neexistuje!
První
sluha:
- pokrčí rameny a odchází –
Druhý sluha: - následuje kolegu do hlubin hradu -
Mág: - vstane z křesla - Cože?! Já nejsem
schopný najít si ženu? Že neexistuje taková, která by mě chtěla za manžela? To
tedy ne! Já nechci je, ne ony mne! - přechází
po místnosti - Najdu si ženu, pokud je to jediná věc, která chybí
k tomu, aby mě lidé obdivovali. Ale ne ledajakou! Musí být krásná tak, aby
mi ji každý záviděl a každý po ní toužil, musí být čistokrevná, z dobrého
rodu, aby naši potomci byli silnými kouzelníky, a musí být bohatá alespoň tak
jako já! - uhodí pěstí do stolu -
Opona se zatáhne. Konec prvního dějství.
GONG
GONG
GONG
Roztáhne se opona. Scéna je stejná jako v prvním jednání. U stolu sedí Mág se svou tetou.
Teta: - usmívá se - Jsem tak nadšená, že jsi
změnil své rozhodnutí! Není dobře člověku samotnému. Muž potřebuje ženu, kterou
by miloval a která by milovala jeho. Ráda ti pomohu.
Mág: Slyšel jsem, že
k sousedům přijela na návštěvu jedna dívka. Prý je to velice dovedná
čarodějka z dobrého rodu.
Teta: Oplývá takovou
krásou, že se každému muži rozbuší srdce, když ji vidí. - rozplývá se -
Mág: Říká se, že má doma
hromady zlata. - nadhazuje vypočítavě
-
Teta: - odmávne jeho dotaz a vede si svou - Není
nikdo, kdo by ji nemiloval. Laskavostí a dobrotou srdce předčí všechny, které
znáš!
Mág: - k sobě - Ona je přesně ta trofej,
kterou hledám. – nahlas - Zítra
pořádám velkou hostinu spojenou s plesem. Vyřiď jí prosím mé pozvání.
Světlo pomalu pohasne. Když se zase rozsvítí, ocitáme se uprostřed plesového sálu.
Vpravo stojí stupínek se židlemi a nástroji, které čekají jen na hudebníky, nalevo jsou stoly, prohýbající se pod zlatým a stříbrným nádobím, plným nejvzácnějších vín a nejvybranějších pochoutek. Mág a jeden z muzikantů spolu rozmlouvají.
Mág: Jsi velký umělec,
všemi uznávaný. - lichotí hudebníkovi,
ale jeho výraz zůstává chladný - Co bys řekl dívce, kterou bys chtěl
získat?
Hudebník: Mluvil bych o její
kráse a duchaplnosti. Možná bych jí přednesl nějaké verše. - vysvětluje a pomáhá si rozevlátými gesty
-
Mág: Verše, to zní dobře.
Znáš nějaké?
Hudebník: Samozřejmě.
Například… - zamyslí se -
Hudebník:
Ach, jak jsi krásná, lásko má,
ach, jak krásná, oči máš jako holubičky!
Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty,
tvá ústa tolik líbezná!
Jak plátky granátových jablek
jsou pod závojem spánky tvé.
Celá jsi krásná, lásko má,
srdce mé zajalas jediným pohledem,
řetízkem jediným na hrdle svém.
Mág: - opakuje si -
Ach, jak jsi krásná, lásko má,
ach, jak krásná, oči máš jako holubičky!
Přicházejí hosté. Mág si jich
nevšímá, služebníci je usazují na místa. Když vejde Dívka, Mág se vydá
k ní.
Mág: Vítej, má drahá. - ukloní se a políbí nabídnutou ručku -
Dívka: Děkuji za pozvání,
můj pane. - jemně se začervená a udělá
pukrle - Ale nevím, zda oslovení drahá je patřičné. Chceš si mě snad
koupit? - zavěsí se do něj a nechá se
odvést ke stolu s občerstvením -
Otec
Dívky: - zůstává poblíž dveří, pohledem projíždí sál
a šeptá své manželce - Je to tu nádherné.
Matka
Dívky:
- nakloní se blíže ke svému manželovi
- Máš pravdu. Je velmi bohatý. Ale
myslíš, že by s ním naše dcera mohla být šťastná? Víš, co se o něm říká… -
rozhlédne se, jestli není nikdo poblíž a
řekne skutečně tiše - Že snad nemá srdce!
Otec
Dívky:
To jsou asi jen pomluvy. Podívej, jak si spolu povídají. - podotkne šeptem a ukáže na pár stojící u stolu -
Mág:
Ach, jak jsi krásná, lásko má,
ach, jak krásná, oči máš jako holubičky!
Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty,
tvá ústa tolik líbezná!
Jak plátky granátových jablek
jsou pod závojem spánky tvé.
Celá jsi krásná, lásko má,
srdce mé zajalas jediným pohledem,
řetízkem jediným na hrdle svém.
Dívka: Mluvíš hezky, Mágu,
a tvoje pozornosti by mě nesmírně těšily, kdyby šly od srdce, které podle mne
nemáš.
Mág: Já že nemám srdce?
Pojď se mnou, něco ti ukážu. - vezme ji
za ruku a vyvádí ji ze sálu -
Mág a Dívka odejdou. Hosté se
zatím dobře baví.
Opona se zatáhne. Konec druhého
dějství.
GONG
GONG
GONG
Roztáhne se opona. Scéna je stejná jako v druhém jednání.
Matka
Dívky:
- netrpělivě vyhlíží svou dceru a Mága
- Kam to jen šli? Bojím se.
Otec
Dívky:
Nemáš se čeho bát, má drahá. Milenci jsou vždy nejraději sami.
Hudebník: - zpívá -
Ach, jak jsi krásná, lásko má,
ach, jak krásná, oči máš jako holubičky!
Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty,
tvá ústa tolik líbezná!
Jak plátky granátových jablek
jsou pod závojem spánky tvé.
Celá jsi krásná, lásko má,
srdce mé zajalas jediným pohledem,
řetízkem jediným na hrdle svém.
Kolem prochází dva sluhové,
kteří dolévají hostům víno.
Matka
Dívky:
- přivolá posunkem oba sluhy k sobě
- Sluhové! Kam šli Mág a má dcera?
První
sluha:
Viděl jsem je jít do sklepení. - ukazuje
směrem ke dveřím ze sálu -
Druhý sluha: Náš pán tam
často chodí. - vysvětlí a pokrčí rameny -
Matka
Dívky:
Pojďme za nimi!
Všichni odcházejí.
Světlo pomalu pohasne. Když se
zase rozsvítí, na pódiu je sklepení.
Přicházejí Mág a Dívka.
Mág: Zde je můj
nejvzácnější poklad. Tady v té začarované křišťálové truhlici. Podívej. - otevře truhlici -
Dívka: - zděšeně - Ach, co je to? To je srdce! Je
celé scvrklé a zarostlé černými chlupy!
Mág: Vidíš, že mám srdce.
Viděl jsem, jak jsou mí přátelé
pobláznění, když se zamilují. Šňoří se a vyvádějí všelijaké hlouposti,
ztrácejí chuť k jídlu i veškerou důstojnost. Dlouho jsem hledal v archivech, až
jsem objevil zapomenuté kouzlo, které mi zajistilo, abych se nikdy nestal
blekotajícím bláznem! Uzavřel jsem své srdce v této truhlici. - vysvětlí hrdě -
Dívka: - oči se jí naplní slzami - Ach, co jsi to
provedl? Snažně tě prosím, vrať je tam, kam patří!
Mág: - zarazí se, ale pak se pousměje - Jak si
přeješ, má nastávající. - vytáhne hůlku,
rozřízne si hruď a vloží chlupaté srdce zpět do dutiny, v níž se kdysi
nacházelo -
Dívka: - rozzáří se a obejme ho - Teď jsi uzdravený
a poznáš, co je to pravá láska!
Mág: - na jeho tváři se střídá nespočet výrazů, od
nevíry, lásky až k bolesti - Mé srdce, co to děláš? Ustaň! - přitiskne ruku na svou hruď, kde zběsile
buší jeho srdce - Ten dotek hebkých bílých paží, ševel jejího dechu
v mých uších, vůně jejích hustých zlatých vlasů… Nedělej to, já nechci!
Světla zhasnou. Ozývá se bušení
na dveře. Pak se dveře otevřou a vejdou hosté s loučemi. Na podlaze leží
mrtvá dívka s rozříznutou hrudí, vedle jejího těla klečí šílený Mág a v jedné
zkrvavené ruce svírá velké, hladké a zářivé šarlatové srdce, které olizuje a
hladí.
Mág: Nádherné srdce,
vyměním tě za své! - hůlkou se snaží
vylákat své scvrklé a chlupaté srdce ven -
Teta: Ach, co jsi to provedl!
- hořekuje a lomí rukama -
Matka
Dívky:
Mé nebohé dítě! - vrhne se k tělu své dcery -
Otec
Dívky:
Ty zloduchu! - vytáhne svou hůlku a
chystá se na Mága zaútočit -
Chlupaté srdce, posílené
navrácením na místo, kam patří, na mágova kouzla nereaguje.
Mág: - pochopí své marné snahy, odhodí hůlku a
chopí se stříbrné dýky - Nikdy se už nenechám opanovat tebou! - zanoří dýku do své hrudi a vyřízne si chlupaté
srdce z těla -
Mág ještě okamžik zůstává
vítězoslavně klečet s jedním srdcem v každé ruce, pak se svalí na dívčino tělo
a zemře.
První
sluha:
- zděšeně sleduje celou scénu - Komu
teď budeme sloužit?
Druhý sluha: Přišli jsme o
místo. Taková tragédie!
Opona se zatáhne. Konec
představení.
Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz