ŠkRkní nOvinKaŘina

Newika Shelley Lovecraft

Určitě nejednoho z vás zajímalo, jak to vypadá, když škrkny píšou. Je totiž jasné, že v těch článcích máme prsty my, škérkničky, neboť jinak by se z toho naše hroutička asi vážně zhrotila. Hrotička nejspíš zhroutila. A my jsme se rozhodly být tak velkorysé, že se s vámi o své zkušenosti s psaním podělíme. Tákže…

Než začneme s článkem, musíme toho udělat doopravdicky spoustu. Zaprvé je třeba sehnat inkoust a pergameny. Podotýkáme, že pergameny by neměly být rozkousané či už popsané (a nedoporučuje se do nich kousat ani v průběhu psaní, nechutná to dobře, vyzkoušeno na vlastní zoubky; pozn. autora). Inkoust nějaké drobné vady mít může, například plíseň mu vůbec nevadí – takový odhozených lahviček je spousta a tak není problém nějaký ten inkoust sehnat. Drobnou nevýhodou je, že jak plesnivou lahvičku někdo odhodil, tak praskla, a tak jsme celé upatlané od inkoustu.

Mimo jiné musíme ještě zařídit, abychom měly o čem psát. Když se zrovna nic neděje, je důležité zařídit, aby se něco dělo. K tomu nám ale stačí naše osobité škrkní kouzlo, s tím vám moc neporadíme. Poslední částí přípravy je sehnání dostatku jídla, nejlépe pralinek, aby byla nějaká motivace a práce rychle ubývala. Pak už se můžeme dát do psa… ní? Vy to nevíte?! My si to taky samy píšeme!

Jak? No, brkem přece! Jó, jak jsme se naučily psát… Tak za tím stojí jedna nejmenovaná červená, která nás chtěla nechat vyjádřit vlastní názor svými slovy. S tím co napísala jsme totiž nebyly spokojené – nebylo to naše a nevyjadřovalo to naše rozpoložení. Ve zkratce, když se chcete naučit psát, potřebujete pralinky. Když někoho chcete naučit psát, potřebujete pralinek o to více… No, a jelikož každý z čtenářů čehokoliv umí číst, tak umí, nejspíše, i psát, proto to nebudeme nijak více protahovat…

No, každopádně, všechno potřebné jsme již spláchly splašily, svědky jsme podplatily a zdrojování si vycucaly z pařátků a navíc ho napsaly neviditelným inkoustem, kdyby ho snad nějaký blázen seriózní novinář hledal. Samotné psaní takové práce vlastně nikdy nedalo. Co nám přijde na mozek, to naškrábáme na pergamen a snažíme se to příliš nezakaňkat.

Korekturu si děláme povětšinou samy, ale škrtance necháváme hezky na svých místech.  Přijde nám totiž podstatné učit se z chyb. A to jak vlastních, tak i cizích. Máme ale pocit, že jsme se samy poučily z chyb dostatečně na to, abychom jich mohly kopec nasekat v článcích jiných autorů. (No uznejte, přece nemůže korektorka dostat výplatu jen tak za nic!)

 

S pozdravem,

Vaše ŠkRnkny

Komentáře

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 1 + 4 (slovem)?
Akce

Přehled komentářů


Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz