Užitečnost zelených příšer

Zelená vyvolává v lidech protikladné pocity. Na jedné straně je barvou přírody, a tedy života. Na straně druhé zezelená nemocný člověk, jde často o barvu rozkladu, plísně, hniloby. Proto ji může mít něco krásného i cokoli ošklivého a nebezpečného.

Zelená příšera se objevila v knize Jaroslava Foglara Hoši od Bobří řeky. Mladý muž, který si říká Rikitan, v ní kolem sebe shromáždí skupinu dvanácti chlapců. Učí je, jak být správným a všestranným hochem. Využívá k tomu řadu příkladů a činností spjatých se životem v americké divočině. Učí chlapce vázat uzly, rozdělávat oheň a řadu dalších dovedností potřebných pro život v přírodě; zároveň však také zodpovědnosti a přátelství.

Léto chlapci s Rikitanem tráví na samotě v táboře u řeky ve Sluneční zátoce. Tam se začnou objevovat výhrůžné dopisy, podepsané Zelená příšera. Jde o někoho cizího, kdo celou skupinu ohrožuje zvenčí, nebo je jí jeden z chlapců?

Zelená příšera sice vyhrožuje, ale vlastně nikomu nic nedělá. Přesto vzbuzuje vášně a vede ke strachu i vzájemnému obviňování. Jde o negativní sílu… Nebo ne?

Nechci zde prozrazovat celou zápletku, ale jistě mohu napsat, že Zelená příšera není v knize proto, aby děsila, nýbrž aby chlapci a s nimi i čtenář tříbili své pozorovací a rozumové schopnosti.

Jinou známou zelenou příšerou je Grinch. Pochází z vesnice na sněhové vločce, v níž žijí Kdovíci. Grinch se rozhodne ukrást jim Vánoce, které bytostně nesnáší, odnese proto všechny jejich dárky. Tehdy si však Kdovíci uvědomí, že svátky nedělá, kdo co komu koupí, ale jak se k sobě oni navzájem chovají. Theodor Geisel příběh této zelené příšery zpracoval do knihy Jak Grinch ukradl Vánoce!, aby upozornil na to, že jsou svátky míru a pokoje komerčně zneužívané. Právě před tím nás Grinch chrání.

Zelené příšery představují průnik chaosu do našeho spořádaného světa, tedy síly, z níž se řád zrodil. Ta přichází, aby nám připomněla, že nic z toho, co máme, není samozřejmé, o vše musíme pečovat, udržovat jeho pravou podobu a pravé poslání. Některé příšery zde jsou trvale přítomné jako neustálé varování, jiné se zjevují obvykle až tehdy, když příliš zpohodlníme a hrozí nám, že usneme na vavřínech a pozbudeme pravou podstatu své existence. Nejspíše bychom se bez nich neobešli.

Ale pozor. Na zelené příšery není spoleh. Vždyť jedna z nich – zvaná Alzák – se propůjčila do služeb komerci. Až se s ní setkáte, začněte zděšeně volat o pomoc. Nic dobrého se od ní totiž čekat nedá. I když předstírá, že je náš kamarád.