Byl tehdy sníh? Již nevím. V únoru 2009 jsem se Niane prořekl o naší škole. Právě jsem totiž dostal zvací dopis, odeslal registraci a nedokázal jsem skrýt radost. Naštěstí jsem zákon o utajení neporušil. K Niane sice sova se zprávou o přijetí nedoletěla, ale to jen protože nemohla dlouho najít skrytou zemi Libelusii, v níž se dívenka stále částečně nacházela, aniž to kdokoli tušil – včetně těch, kteří s ní právě rozmlouvali v našem světě.

Nakonec k ní dopis dorazil a společně jsme se vypravili na hrad. Když pak Moudrý klobouk prokázal svou moudrost tím, že nás oba poslal do Nebelvíru, vtrhli jsme do společenské místnosti v hradní věži jako Nebelbrach a Niane, tedy jako my sami, tedy jako uragán. Až jsme se dočkali pokárání slečny Header Jeasper Hauwá, že se tam teď pro samý hluk nedá spát.

Jenže my jsme spát nechtěli. Toužili jsme si užít Nebelvír. A já jsem se navíc chtěl dozvědět, proč se Niane jmenuje z Libelusie. Seznámila mě nakonec se svým královstvím. Co jsem si zapamatoval?

Ostrov pokrytý zeleným sněhem,
obklopen mořem, a ční hora na něm.
S hory se říčka svým korytem vine.
Schopnost se Niane brzy rozvine.
Dýchá i pod vodou, plazí se zemí,
královně nic tady překážkou není,
v ohni se zakalí, vstane jak fénix,
celé své země i sebe si ceníc.
„Vítám tě, královno Libelusie,“
žena ji osloví, jež pramen žije,
každičké slovo a každičkou knihu;
všechno jí objasní, sejme z ní tíhu.
Zjeví se totem Nianina ducha,
mohutným řevem se na světlo klubá,
jeskyní lvice řve a dává síly
vládnout i zachránit Libelusii,
a skrz to království světu dát víru,
že navždy může žít v klidu a míru.
Ona moc nesmírná všechny nás chrání.
Lvice ta jeskynní utíká za ní.

Malá holčička, s níž jsem zaplnil nebelvírskou místnost, byla tedy královna a velká kouzelnice. To se také potvrdilo na našem hradě. Rychle dokázala vymyslet mocný čaronápoj Niokao, který pomohl Nebelvíru k řadě úspěchů. Stačila jí k tomu jedna návštěva farmy Ladarda Papulky a seznámení se s tamním mlékem. (Farma byla úzce provázána s tehdejším Nebelvírem, například tam pan ředitel choval prasátka Mintaku, Filiuse a Nebelbracha či beránka Alberta a ovečky Jane, Rose, Cally, Betelgeuse a Aki). Časem všichni poznali, že je také schopná čaroredaktorka, oživila časopis Lví tlapou a po zfialovění se chopila Denního věštce. A co Libelusie? Ta je věčná, jen se ukrývá všetečným zrakům, aby neumenšily její sílu.