Pro Tebe, ode mě

Ta nabídka mě zaskočila, přiznávám. První fialový, kterému dám kontakt mimo hrad, a první zpráva je tykání? Přijala jsem, jen opravdu nevím, zda to byl hned na začátek ten nejlepší nápad. Můj mozek s nápady je jako vodní nádrž. Šťouchněte někdo takto do stěny, která to drží pohromadě, a vyleje se .

Bohužel, stěna nevydržela, tady mě máš. Divím se, že ten nápor šílenství dokáže vydržet někdo, kdo šílený není. Evidentně to jde. Tímto gratuluji, že ses ještě nezbláznila, a smekám. Možná se mi přece jen jednou povede tě přesvědčit, že věk není pro nic překážkou.

Dá se říct, že jsi mě vytáhla z mojí bubliny, a já pořád nevím, jestli tě za to mám proklínat, nebo ti děkovat. Ať tak, nebo tak… Asi to k něčemu bylo. Vím, nemáš to úplně ráda, ovšem já s tím rýpáním pokoj nedám, zbývá ti se s tím jen smířit. Mohla bych zkusit navrhnout, že to máš zkusit taky, ale stejně to neprojde. Od čeho jsou tedy pravidla, když ne k tomu, aby se porušovala?

Vždycky žasnu, čím mě dokážeš nadchnout a zchladit zároveň. Jak to jen děláš? Nikdy si nejsem jistá, co z toho to má být, a jak na to tak koukám, vždycky si vyberu tu druhou možnost. Čím to je? Možná nepřemýšlím, někdy se mi prostě nechce přemýšlet, ale díky.

Někdo jiný už by to dávno vzdal, tak proč ty ještě ne? Najdou se chvíle, kdy bych tě proklela moc ráda, a jsem si skoro jistá, že se mi to jednou povede, a pak taky takové, kdy by z nich mohl někdo dostat až snad cukrovku. Za které jsem vděčná víc? Sama nevím, pořád a stále jsi pro mě podivná záhada, která čeká na rozluštění.

No, třeba se mi to jednou povede, i když silně pochybuju. Zato ty mě máš přečtenou, tolik se snad neznám ani já (mimo těch šílených nápadů, ale ty taky nikdy nepochopím, odkud vlastně chodí). Díky moc, že tu jsi a trpíš tuhle zvláštně divnou a střelenou holku. Ona to říkat neumí, ale někde uvnitř to má uložené. 

Komentáře

Všechna pole jsou povinná

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 4 + 3 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů

Páni!

Napsal: Skylar Dne: 03.11.2020 ve 16:58

Musím říct, že toto je asi nejsilnější článek, který jsem v kolejním periodiku četla. Děkuji anonymnímu autorovi za to, že se se svými pocity rozhodl svěřit takto veřejně. Bylo to krásné.