Sen o Potterovi

Kniha Sen jménem Harry Potter – Životní příběh J. K. Rowlingové vyšla roku 2001 (česky 2002), po vydání čtvrtého dílu série Harry Potter a Ohnivý pohár, tedy v době, kdy se osud její hrdinky svým způsobem naplnil – byla již slavnou spisovatelkou a celebritou. Její autor, novinář a spisovatel Sean Smith, v ní vyjádřil přesvědčení: „Cítil jsem, že J. K. Rowlingová, člověk z masa a kostí, bude ještě zajímavější než Harry Potter, její fiktivní výtvor.“ Své dílo pojal čtenářsky zajímavě; nikoli snad v tom smyslu, že by vyhledával senzace – jde o seriózní text –, nýbrž v tom, že je čtivě psáno a komponováno poněkud po způsobu biografického románu, byť bez ryze fikčních pasáží.

Smithovým cílem je přesnost. Pokud něco neví, nebojí se to přiznat (jde například o nejasný vztah spisovatelky a jejího otce). Na druhé straně nic nezamlčuje. Někdy se raději zdržuje hodnocení, aby se nedopustil předpojatosti. Přesto je z celé jeho knihy zřejmé, jak moc J. K. Rowlingovou obdivuje.

Autor naznačuje, že mnohé z životních zkušeností Rowlingové vstoupilo do světa Harryho Pottera, zároveň se však nesnaží její knihy vykládat tímto způsobem. Sám říká, že je „možná zábavné, ale rozhodně zavádějící“ zasazovat reálné postavy jejího života do jejích knih. Inspiraci autorka jistě do značné míry čerpala stejně jako jiní spisovatelé ze svého osudu (do nějž mimochodem patří i knihy, které přečetla), ale svět, který vytvořila, je nový, osobitý, svébytný a jedinečný.

Život J. K. Rowlingové připomíná pohádku o tom, jak dívka přes utrpení a protivenství ke štěstí přišla. Rodinné zázemí měla sice kvalitní, narušila je však matčina nemoc: těžká forma roztroušené sklerózy, která nakonec vedla ke smrti. Snaha být přijata ke studiu na Oxfordu ztroskotala na tom, že jí rodiče nemohli platit soukromou střední školu a univerzita diskriminovala uchazeče ze středních škol státních. Krátké manželství se rozpadlo zřejmě i kvůli násilnické povaze manžela, a Rowlingová se tak stala matkou samoživitelkou s dcerou Jessicou. Přežívala na mizerné státní sociální podpoře, i kvůli jejím pravidlům si obtížně hledala zaměstnání a důstojné bydlení. Když začala psát Harryho Pottera, byla téměř na dně.

Rowlingová nemá ráda, když se novináři rýpou v jejím soukromí. Údajně jim třeba poskytovala falešné informace o svých oblíbených kavárnách, aby nechodili do těch, které skutečně navštěvovala. Pro dobrou věc však ráda udělá výjimku. Poskytla například rozhovor bulváru The Sun, britským nejčtenějším novinám, o svém životě samoživitelky. Chtěla tím upozornit na obtížnou situaci neúplných rodin v současné Británii: „Účelem článku v Sunu bylo vyburcovat čtenáře, informovat je o tom, co se děje v dnešní Británii za tichého souhlasu mocných. O tom, že dnes už sice neplatí třídní rozkastování podle původu, ale o to tvrdší rozdělení společnosti podle peněz.“

Kromě podpory neúplných rodin se angažuje i pro další dobré věci. Přispívá organizacím bojujícím s chorobami, například rakovinou a roztroušenou sklerózou. Zasazuje se o zlepšení Skotského zdravotnického systému. A tak dále.

Stala se slavnou a bohatou. Mnozí lidé jí jistě závidějí, „[n]a jejím honosném domě je ale cosi zoufale smutného, když si představíme Jessicu, jak odchází do školy, sledovaná osobním strážcem, a jak si vtiskuje do paměti bezpečnostní kódy dveří. Normální život je možné vést jen za předpokladu, že se náš domov nezmění v útulné vězení.“ Nemůže se hnout, aniž by vzbudila pozornost.

Je to tedy pohádka o tom, jak dívka přes utrpení a protivenství ke štěstí přišla? Můžeme mluvit o šťastném konci? Možná přece. Život J. K. Rowlingové totiž roku 2001 neskončil. Dnes je opět vdaná, má další dvě děti a na slávu a pozornost veřejnosti si snad zvykla natolik, že ji už neobtěžují.

Minulé díly:

Psycholog o Potterovi

Kurátoři o Potterovi

Filosofové o Potterovi

Antropolog a mytolog o Potterovi

Skřítci o Potterovi

Vědecký redaktor o Potterovi

Průvodce po Potterovi