Hurá na výlet

Oliheň zoufale bušila zespoda chapadly do ledu v marné snaze podívat se na břeh, když členům nebelvírského vedení přišla sova. Vlastně to nebyla jedna sova, ale sedm sov, každému jiná. A ve skutečnosti nepřišly, nýbrž přiletěly.

Jak již laskavý čtenář jistě pochopil – neboť není jen laskavý, ale i inteligentní – vytvořit reportáž o události, jíž se novinář nezúčastnil, je ošemetné. Snadno se lze dopustit řady nepřesností. Nicméně jelikož dnešní novinařina je založená na tom, že žurnalisté čtenáře informují o věcech, které vůbec neznají, ujal jsem se toho. Nečekejte tedy, že se dozvíte, co se stalo; naprosto přesně však vylíčím, k čemu dojít mohlo, a to tak věrohodně, až vám bude jasné, že jinak tomu být nemohlo.

Takže si připomeňme, že členům kolejního vedení Nebelvíru přiletělo sedm sov. Nikoli všechny ke každému adresátovi, dostali je po jedné, každý jinou. Sovy nesly stejné psaní. Tedy ne stejné, samozřejmě šlo o sedm různých pergamenů, ale napsáno na nich bylo totéž: „Zvu Vás na výlet. Sraz ráno ve čtyři hodiny před hradní branou. Eillen“.

Ve čtyři hodiny ráno všichni stáli před branou, s výjimkou Mariny. Šéftlapka totiž přespává v redakci Lví tlapou, proto našla madam kolejnice její postel v nebelvírské věži prázdnou, když přišla všechny ve tři hodiny vzbudit. Proto zatímco již všichni ostatní čekali venku, vypravila se k místnosti redakce a bušila na dveře. Marně. Vyslala ducha Martina, aby situaci prozkoumal a Marinu vystrašil, ten se však vrátil se sdělením, že Marina není ani tělesně, ani duchem přítomna. Kdo ví, kam se zašila. Pro jistotu ještě zaletěl prozkoumat její matraci, ale v ní zašita nebyla. Výletu se tudíž nezúčastnila. Asi se jí o něm nechtěla psát reportáž.

Ředitelka s duchem se vrátili před bránu, kde našli poskakující Esmeraldu, Newiku, Skylar, Unu a Christinu. „Uno, ten měšec nechte doma, tam, kam letíme, by vás galeony jen zbytečně tížily. To už má majetek ve zvyku. Christino, kdybyste měla nějaký malý fotoaparát a ne ten obrovský deskový, nic bych nenamítala, naopak. Ale tento váží šest kilo, to by nešlo, musí zůstat na hradě. Esmeraldo a Newiko, košťata používat nebudeme, přesuneme se přenášedlem a pak použijeme nohy. Skylar, proč máte tři kožichy? Vše nadbytečné dolů! Tak, a nyní se všichni dotkneme tohoto přenášedla,“ ukázala na meč Godrika Nebelvíra. „To použijeme meč?“ divila se Esmeralda. „Aspoň se ho zase jednou dotkne studentova ruka. Naposledy to tuším byla ruka Nevilla Longbottoma.“ „Studovala jsem historii Nebelvíru,“ podotkla Newika, „a naposledy to byla ruka Nebelbracha Mechachy.“ „Inu ano, on píše tento článek, tak aby vám to nevložil do úst a nepochlubil se,“ pokrčila ředitelka rameny. „A co když ho ztratíme?“ namítla Christina. „Statečné lvice ho jistě ochrání. A kdyby bylo nejhůř, máme Martina, ten ho vystopuje. Za odměnu dostane řízek.“ Poprvé v historii bylo vidět ducha, jak zbledl. „Tak šup, jedna, dva, tři!“ A před branou nikdo nestál.

Ocitli se v jedné saharské oáze. Rychle se svlékli. Madam kolejnice se po nich rozhlédla: „Tady si trochu odpočineme od letošní zimy. Děkuji, že jste přijali mé pozvání. Dostala jsem nápad. Vypíšu soutěž, abych rozběhala Bradavice. Chci si nyní vyzkoušet, zda by mohla mít úspěch. Dáme si dvacet kilometrů.“ „V poušti?“ zděsili se všichni a pohodlně si sedli pod stromy.

Ozvalo se úááá, rozhrnulo se křoví a objevila se lví hlava. Vyděsili se, vyskočili a rozběhli se pryč. Jen Martin zůstal na místě a strážil meč. Skupina nebelvírského vedení běžela, co mohla, a madam kolejnice ji obíhala v kruzích, povzbuzujíc ji k vyšší rychlosti; přitom nenápadně udávala směr. Nakonec se vrátili, odkud vyběhli. Poznali to podle meče a Martina.

„Kde je ten lev?“ rozhlížela se Una. „Vidíte, Uno, měšec by vám k ničemu nebyl, lev by se nedal uplatit,“ ujala se slova profesorka. „Pěkně vás vyděsil a to šlo pouze o iluzi, kterou jsem vytvořila. Ale běžely jste hezky, myslím, že Nebelvír bude mít v mé soutěži výrazné zastoupení.“

„O to se postarám,“ prohlásila Esmeralda. „Musím vás však opravit v jedné věci. Naše kolejní zvíře nás samozřejmě nemohlo vyděsit. Ve skutečnosti byl velmi inspirativní.“

Komentáře

Všechna pole jsou povinná

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 6 + 4 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů

...

Napsal: Eillen McFir Elat Dne: 02.04.2021 ve 10:54

No co! Nějak si člověk musí vyzkoušet, že studenty ten pohyb nezabije. Plus - jak jste sám psal - na chvíli vypadnout ze zimy taky neuškodí, ne? Mimochodem, jsem ráda, že ostré ledové hrany u tučňáků krásně obrousily váš smysl pro humor.

Tleskám

Napsal: Simelie Mallorny Dne: 01.04.2021 ve 18:53

Moc krásný a čitelný článek. Zaujal mě od začátku až do konce :)

Newi

Napsal: Prin Dne: 01.04.2021 ve 16:43

“Studovala jsem historii Nebelvíru...”. :D To je tak přesný. :D