Co upřednostňovat?

Každý student musí mít zapsaný alespoň jeden předmět, tomu se nelze vyhnout. Obvykle také navštěvujeme semináře a děláme soutěže, čemuž se vyhnout lze, ale proč se ochuzovat. Ledaskdo však váhá, kolik předmětů si zapsat, zda za školní rok navštívit všech dvacet čtyři seminářů a jak moc se věnovat soutěžím.

Ihned se přiznám, že preferuji soutěže. Důvod je jednoduchý: nejsou povinné. Pokud nemám čas nebo energii, pokud mě soutěž nezaujme, pokud nemám k jejímu vypracování potřebné pomůcky, jednoduše ji mohu ignorovat a nečeká mě žádný postih. Nezískám-li body, nikdo mi hlavu neutrhne, pokud však body ztratím za neodevzdaný úkol, dá se očekávat, že mě rádi v koleji mít nebudou. Předměty přinášejí závazek do konce každého termínu odevzdat úkol – byť zde existuje možnost si jej omluvit (a buď jej odevzdat později, nebo vůbec), či se dokonce z předmětu odhlásit (není-li náš jediný). Zapsáním semináře na sebe uvrhnu povinnost vypracovat jej, a to dokonce bezpodmínečně do konce termínu.

Za soutěže můžeme získat dost bodů, nejvíce šedesát za jednu. Většinou jde o nižší počty, nicméně v průměru přesto vysoké. Když si uvědomíme, že za úkol hodnocený známkou „V“ je patnáct bodů, a jen pokud se nám obzvláště povedl, může nám profesor udělit navíc deset bodů bonusových, přičemž za seminář se bonusové body ani neudělují, je jasné, že účinnost, tedy poměr výkon / příkon, je u soutěží nejvyšší (a vlastně i odporuje fyzikálním zákonům – naštěstí jsme kouzelníci). 

Obzvláště nízkou ji mají semináře, úkoly na některých z nich jsou tak náročné, že je za patnáct bodů ani nestojí za to vypracovávat. Také v pravidelné výuce se však někdy můžeme cítit nedoceněni. Náročnost soutěží se samozřejmě také různí, je-li však větší, vesměs tomu odpovídá odměna.

Soutěží se můžeme zúčastnit, aniž bychom za to platili (ba naopak v nich můžeme peníze získat, pokud se zapomeneme a požádáme o ně, zapomenuvše, že kazí charakter. Zápis předmětu stojí celý galeon a semináře dva srpce. Tyto částky asi nejsou tak značné, aby většinu z nás odradily, nicméně přesto soutěže zvýhodňují.

Pokud bych se chtěl stát snaživcem roku, musel bych se stejně intenzivně věnovat výuce, seminářům i soutěžím, jelikož však tyto ambice nemám, a proto mi stačí vidět se na první straně bodování (většinou do dvacátého místa), zapisuji si jen pár předmětů (maximálně jich bylo sedm, ale také třeba jen jeden), seminářů se účastním, jak se mi zachce, a boduji hlavně v soutěžích. Před začátkem letošního školního roku jsem tam získal 68 275 bodů, zatímco ve výuce 19 495 a za semináře 4 395. (Vystudoval jsem již dvacet čtyři ročníků, proto ta vysoká čísla.)

Má rada tedy zní: Rozhodněte se, co je pro vás nejlepší. Ve výuce a na seminářích si rozšiřujete své obzory. Můžete se dozvědět mnoho zajímavého a ledacos se naučit, bylo by tudíž hloupé je ignorovat. Platí to i pro některé soutěže, ač osobně mám raději, když přinášejí něco, nač v učebnách nenarazíme, například různé druhy hádanek či hlavolamů. Body jsou jistě významné. „Nezapomeňme však, že body zde nejsou to nejdůležitější. Účelem zde je zábava,“ jak všichni jistě díky důkladné četbě Školního řádu víme.