Krevní banka v lunaparku?

„Jo, madam Ansí několikrát říkala, že chodí do mrazáku upíjet krev Nebemu a pár dalším studentům,“ zaslechl jsem na jedné z porad Lví tlapou po svém návratu z mrazáku. Na nic takového jsem si však nepamatoval. Pro jistotu jsem si zkontroloval v zrcadle krk, ale nejenže jsem ho (a sebe celého) viděl, dokonce jsem na něm neměl žádný kousanec. Nemám ovšem důvod nevěřit ani šéftlapce, ani ctěné upírce, takže na tom upíjení něco pravdy být musí.

Přemýšlel jsem, kdy k němu mohlo dojít. Bydlel jsem v iglú, které mi půjčila Ywa od Roztodivných. Jeho protiupírské zabezpečení bylo dokonalé, jelikož jsem se v něm zásobil česnekovou pomazánkou. Víte, jak se vyrábí? Nastrouháte najemno tvrdý sýr, smícháte ho s majonézou, přidáte prolisovaný česnek a je hotovo. Do místnosti, kde ji máte uskladněnu, se upíři pohrnou stejně ochotně jako kočky do vody. Ne, zde mi rozhodně nic nehrozilo.

Jedinou výpravu jsem uskutečnil do lunaparku. Když jsem si v článku Mrznu… postěžoval, že ho nemohu najít, přiletěla ke mně sovice sněžná od Ywy s informací: „Jestli chceš do lunaparku, musíš za Velkou krou doprava, pak přelézt hordu sněhu a kupu ledu, a když půjdeš ještě chvíli rovně, dorazíš do cíle.“ Překvapivě se ukázalo, že Velká kra je až ta široko daleko druhá největší. Když jsem si to ujasnil, nebylo již těžké lunapark najít. Pokud bych nezaměnil jeho záři za polární, mohl jsem ho navštívit už svůj první den v mrazáku. Reflektory, neony a blikadla z něj jsou viditelné zdaleka.

Lunapark provozují tučňáci. Nic překvapivého na tom sice není, přece mě však zaskočili: jako vstupné požadovali deset kilogramů ryb. Musel jsem kouzlem vytvořit díru v ledu, což při jeho tloušťce přes jeden kilometr nebylo snadné, stejně jako vyčarovat dostatečně dlouhý vlasec a prut, který by jej i se zaseklou rybou unesl. Ještě horší pak bylo udici vytáhnout. Naštěstí hned první ulovená ledovka patagonská vážila gram přes deset kilo, a tak tučňákům nezbylo, než mě s kyselým výrazem pustit dovnitř.

Celý lunapark se nachází v obřím stanu. Jen jsem do něj vešel, polilo mě horko. Odhaduji ho na třicet stupňů Celsia. Čekal jsem ledové tobogány, jízdu na sněžných skútrech nebo rychlobruslařskou dráhu, ale ukázalo se, že toho mají zdejší obyvatelé kolem dokola všude plno, proto platí rybami za přesný opak: tropickou pláž. Nachází se zde samozřejmě horská dráha, kolotoče, střelnice, autodrom, strašidelné Ruské kolo a další běžné atrakce, hlavně však slaný bazén s písečným břehem, solárium, jamajská reggae kapela s kytaristou Jackem Sparrowem a spousta barů.

Jelikož jsem již plnoletý, barové nabídky jsem využíval. Obzvláště jsem si oblíbil bulharské červené víno Medvědí krev. Někdy se mi zdálo, že ho v láhvi ubylo podstatně více, než kolik jsem vypil, z čehož soudím, že výrok madam Ansí může mít reálný podklad. Nic však netvrdím.