Zase v útulku

Můj pobyt v útulku začal v době, když si moje majitelka pořídila kotě. Naivně jsem si myslela, že nás u sebe bude mít oba dva, jaké však bylo mé překvapení, když jsem byla odeslána do útulku a u majitelky zůstalo pouze ono kotě. Z kotěte vyrostla kočičí slečna a následně přišla i nová generace - malý kocourek, který si však hledal nový domov.  Jak čas plynul, můj pobyt v útulku se prodlužoval a moje frustrace rostla. Netvrdím, že v útulku není dobře, ale chybí mi moje majitelka. A tak je ze mne dnes vyklepaná a nervózní žabka, která neví, co si se sebou má počít.

Vždyť co jsem udělala špatně, že zde zůstávám a místo mě se v její lásce vyhřívá jiné zvířátko? V dnešní době už to není ani ona kočka, ta se najednou objevila v pelíšku vedle mne a říkala něco o tom, že by zrovna měla být v majitelčině lásce krysa.

Jsme špatná zvířátka, že nás musí majitelé odkládat? Jaký smysl má pořizovat si více mazlíčků, když většina z nás musí zůstat v péči ošetřovatele a majitelé se na nás přijdou jednou za čas podívat? Už nás nemáte rádi? Zkuste nás prosím dostat častěji ven, stýká se nám!