Souboj vůlí

Na prrrvní setkání nezapomenu. Mládí jsem strávil v náručí jedné ztřeštěné nebelvírrrky, kterrrá mi ale už od malička říkala, že mě piplá prrro madam Eillen. Slyšel jsem o ní vyprrrávět prrrvní a poslední, pozorrroval jsem ji ve Velké síni z dálky a představoval si, jak se jí uvelebím v náručí, opřu hlavičku o rrrameno a nechám si drrrbat kožíšek.

A pak přišel ten den! Och, to vám byla krrrása. Takové drrrbání! To jsem zatím nezažil. Ale když přišel večer a chtěl jsem k ní hupsnout do postele - tak jak jsem byl zvyklý od malička - netvářila se nadšeně.

Prrrvní noc jsem jí nechal vyhrrrát. Ale další už neměla šanci. Nahodil jsem svůj smutný pohled číslo tři a měl jsem jí ve svých tlapkách. Leželi jsme spolu pod jednou dekou. Jemně mě drrrbala za ouškem, než jsme oba usnuli.

Konečně jsem poznal po kom jsem dostal své jméno. Ten strrrom byl tak úžasný. Dalo se na něj šplhat, brrrousit si o něj drápky - to tedy neviděla moc rrráda, uznávám - prrrohánět zakleté víly a packou pinkat do perrrgamenů. A když nějaký padl, jen se smíchem zvedla hůlku a přičarovala ho zpátky na proutí.

Jenže když se zabrrrala do práce, přestal jsem ji zajímat. Začetla se do příběhů, dala se do krrrmení nějakých hnusných zvířat - prrrej bobříčků... No, nelíbilo se mi to. A tak jsem dotírrral. Jenže ona mě řekla, že musím počkat, až na mě bude mít čas! Chápeš? Tak jsem dal najevo svůj názorrr a seknul jí drápem do rrruky. A ona mě dala k ledu!