Sváteční dotazník

Esperanza Milagrosa 

Nečtu. Pravidelně otevírám LT, zbytek spíš jen nárazově, nebo když mi někdo něco ukáže.

Pravidelně ne, ale určitě čtu.

Bohužel je v posledních letech nečtu už vůbec, léta mé mudlovské pohody jsou dávno pryč a na mnoho věcí mi už nezbývá čas.

Já na to čtení moc nejsem. Raději lítám někde po venku. Zkouším různá moudra z předmětů anebo prudím strejdu s tetkou. Nejraději chodím do Zakázaného lesa, ale to nikomu neříkej, jo?

Bohužel nečtu pravidelně kouzelnické noviny a časopisy. Nezbývá mi na to moc čas, a strašně mě to mrzí.

Myslím, že mezi pravidelně čtené časopisy můžu zařadit jen Lví tlapou, jiné kolejní časopisy občas otevřu, ale rozhodně ne pravidelně. A Denní věštec otvírám celkem často, jen tam toho bohužel moc nepřibývá.

Snažím se stíhat minimálně náš časopis a popřípadě ho dočítat zpětně. U jiných si vyberu aspoň pár článků.

Kolejní časopisy mám moc ráda. U modrých se mi líbí rubrika s módou, někdy se tam inspiruji a moc se mi líbí komentáře módních redaktorek. Náš červený časopis čtu pravidelně, někdy i stará čísla. Teď se mi líbí, jak vychází každý měsíc tématicky a naše Sim je opravdu skvělá šéftlapka. Časopis zelených mám také moc ráda, tam se zase opravdu pobavím. V časopise Mrzimoru nemám co číst. Zároveň zbožňuji čítárnu Sub Salix. Mrzí mne, že Denní věštec spí.

Mně se líbí, o čem píší nebelvírští. Je to tak nějak asi mně nejbližší. Chybí mi statistiky!

Zafrine Draculis 

Nemám žádnou přímo oblíbenou rubriku. V každé je něco zajímavého. Možná bych uvítala rubriky zaměřené na různé druhy a styly hudby, to by bylo zajímavé. 

Já ani nevím, jaké rubriky tam jsou.

Baví mě všechny rubriky stejně. A jestli mi něco chybí? Jak se tomu moc nevěnuji, tak nemohu říct. 

V Denním věštci mám moc ráda Hradní drbnu a Věštecké výstřižky, v havraspárském kolejním časopise Módní patrolu. V našem časopise mě baví všechny rubriky, každá trochu jinak. 

Ráda si přečtu všechno možné, asi nemám vyhraněný styl. Ocením ale třeba rozhovory nebo dotazníky, jsem zvědavý člověk. 

Esperanza Milagrosa 

Naposledy jsem v nemocnici byla při porodu, ale to nebyl úraz. Jinak jsem v nemocnici neležela, jen jako dítě po epileptickém záchvatu tuším, ale na to si vůbec nepamatuji, to jsem tehdy měla nějaký školkový věk.

Byl to mravenčí mor kvůli návštěvě jezera. Už nikdy více.

No vlastně jsem v nemocnici ležela jen jednou a to nebylo s úrazem  – s tím jsem vždycky byla poslána do domácí péče se sádrou či dlahou na postiženém místě.

Mám mega hrnek na čaj, ze kterého piju každý den. Už ráno se na mne usmívá a je to můj porcelánový kámoš.

Těch historek by asi bylo na knihu. Ale teď mě žádná nenapadá. Jen pořád slýcháváme, že máme děti jako přes kopírák, ačkoliv jsou to holka a kluk.

Zafrine Draculis 

Spoustu. Mnoho. Mnoooho. Některé jsou nepublikovatelné. Ale jednu můžu přidat. To máte takhle dvě postele, jednolůžka, mezi nimi asi půl metru mezera. Moje malá sestřenice po nich skákala, sem tam. Koukali jsme na ni já, babička, teta, brácha a další. Najednou sestřenice chtěla vyskočit a sednout si na jednu postel, ale jak vyskočila, spadla mezi ty dvě postele. Nic se jí nestalo, protože to nebyla žádná výška, ale zůstala mezi těmi postelemi tak zaklíněná, že jí koukaly jen nohy a ruce, nemohla se zvednout. No co vám budu povídat, smáli jsme se všichni tak, že jsme se ani nemohli hnout a vytáhnout ji. Naštěstí se sestřenice smála ještě víc než my, takže nám ani nenadávala.

Beteramis Athenodoros 

Mám. Ale bohužel není publikovatelná.

Já jsem asi docela nudný, žádné historky nemám. I když možná by se mohla líbit ta, jak Mintaka omylem proměnila Tarabíka ve strakapouda a Filiusova kočka ho pak ulovila. Ale to určitě nikoho nezajímá. 

Převyprávět všechny oblíbené historky by bylo na dlouho a nejoblíbenější z nich nemohu vybrat. 

Mám jich spoustu, ale na první dobrou mě napadá, jak si můj táta jednou sednul na lehátko a to se sklaplo a on se nemohl dostat ven. A my jsme mu pomohli, ale samozřejmě až poté, co jsme si to všichni natočili a dostatečně se vysmáli. 

Těch je taky hodně, ale nejčastěji se samozřejmě vypraví o mně, jakožto o nejmladším členovi. Ale prásknu na sebe, že mám fotku s knihami od Pratchetta, Gemmella a Martina. Prý se mi líbily obálky, když mi byl teprve rok. No dobrý vkus se prostě pozná.

Když byl můj syn malý, chodíval se mnou do obchodu. Prodavačky ho milovaly, už jako velmi maličký mluvil. V obchodě často řikal: „Svítí! Nesvítí!“ Všichni se usmívali nad jeho roztomilostí. Až jednou se paní prodavačky durdily a začaly mi vysvětlovat, co to „Svítí! Nesvítí!“ znamená. Syn jim vypnul všechny mrazáky. Do obchodu jsem pak nechodila.

Esperanza Milagrosa 

Děti mají talent schovávat věci a udělat nepořádek během půl minuty. Jinak asi nic.

Syn je modelář, má talent na titěrnou práci pod lupou. Sestřenice bezvadně hraje fotbal. Brácha je první ve všech hrách na PS4 a manžel – ten umí skvěle brnkat na nervy.

Všichni mají na něco talent. Andromeda třeba nádherně kreslí, mám-li dát příklad. 

Tak Filius má talentu spoustu. Je tu takové jedno tajemství, o kterém se moc nemluví. Když byl kdysi na návštěvě v Orientu, tak tam ochutnal místní specialitu. Moc mu to chutnalo, a tak se pídil po receptu. Naučil se to kuchtit. A tak jednou za čas v neděli jsme to měli na stole i u něj doma. Časem bylo obtížné shánět hlavní ingredience. Došlo to tak daleko, že se některým sousedům začali ztrácet hafoni. Pak uznal, že už to asi přehání. Upřímně, mně ten pečený pes na česneku už moc nechutnal. Každopádně strejda má na vaření talent a stále k němu chodím rád na dlabance. 

Elizabeth Katherine Arlenová 

Každý člen má na něco talent a vyjmenovat je, by bylo na dlouho, vzhledem k tomu, jak početná rodina jsme. Ať už jde o cizí jazyky, umění (hudba, kreslení) nebo jen talent někoho naštvat hned po ránu. 

Můj muž je mistr asertivního jednání, což nesmírně obdivuji.

Calla Torová 

Já! Umím božsky hrát na nervy! Dělala bych si legraci, jenže je to pravda. Nejsem si úplně jistá, táta má třeba hudební sluch, což se mi vyhnulo obloukem. 

Ema Talia 

Ano. Moji synové mají talent na jídlo. Snědí, co vidí. Také mají talent na naplnění koše na prádlo. Mají úchvatný talent na věty typu: „Ale jooo“, „Počkej“ nebo „Za chvilku“. Můj manžel má zase talent na malování. Měl několik výstav obrazů. 

Do muzeí moc nechodím. Umění není zrovna můj zájem.

Rozhodně Muzeum alchymistů v Praze. Doporučuji.

Ve Vatikánských muzeích, v sekci sochařské umění.

No jednou jsem byl se strejdou na výstavě hafoňů.

V muzeu jsem byla možná jednou. Bylo to nějaké přírodovědné, už si to moc nepamatuji, a zaujalo mě to natolik, že pořád říkám, abychom zašli do muzea. Myslím, že zůstane jen u slov.

Mackenzie Barker 

Naposledy jsem byla na výstavě tvůrce koláží TMBK v Praze. Ta byla parádní!

Calla Torová 

Naposledy jsem byla na výstavě VŠ, kde byl sice zajímavý program, ale mnohem víc jsem si to užila díky lidem, kteří tam byli se mnou. 

Výstavy obrazů mám moc ráda. Výtvarné umění umí pohladit po duši. Když vyjde čas, moc ráda se pokochám. V muzeu jsem naposledy byla v Opavě. Je překrásné a vřele doporučuji navštívit. Někdy bych chtěla na výstavu koček. 

Esperanza Milagrosa 

Mně by se líbilo třeba v Louvru, ale nikdy jsem tam ještě nebyla. Nebo bych se ráda podívala na výstavu s egyptským tématem, případně tu o Titaniku.

Chtěla bych navštívit Muzeum smyslů v Praze. Snad se letos podíváme. 

Beteramis Athenodoros 

Mým snem je navštívit Muzeum Bargello ve Florencii. A jednou ho určitě navštívím!

Chci zkusit výstavu létajících košťat. V nějaké nedaleké vesnici, už nevím, jak se jmenuje, si je člověk může přímo i vyzkoušet. Mají tam i nějaké historické kousky.

Ano, jedná se o výstavu lidského těla a jmenuje se Bodies: The Exhibition. Tuto výstavu bych ráda navštívila. 

Chtěla bych jít na výstavu Tutanchamon a jeho poklady, která je aktuálně v Brně. 

Těch je taky dost, třeba ateliéry WB, kde je HP. Tam bych se podívala opravdu ráda. 

Chtěla bych do Národního muzea v Praze. Už zvenku tak láká!

Cherry rajčata, okurka, paprika – prostě salát. Jinak mám ráda i tousty se šunkou a se sýrem.

Džus, pršut, žitný chléb, zelenina, ovoce, sýry, něco sladkého – třeba brownies. Klobásky. A brambůrky!

Beteramis Athenodoros 

No určitě by tam byla čokoláda.

Den párků? – rozesměje se – Jo aha, parků! Já na ty pikniky moc nejsem. Dělit se o jídlo s vosami a mravenci, to jsou nápady. V košíku by neměl chybět Biolit. 

Nějaká dobrá domácí limonáda a sendviče různých druhů. 

Mackenzie Barker 

Ovoce! Jahody a hroznové víno jsou na piknik základ!

Čokoláda! Mimochodem smrtelná dávka čokolády (berme v potaz mléčnou) je 10 kg za den, takže nemusíte mít strach, i když sníte celou tabulku!

Piknikový košík? A já? Miluji jídlo, nebyl by to košík, ale koš. Nechybělo by nic. Ovoce, zelenina, tousty, sladkosti, palačinky, dortík, čokoláda, čerstvý džus, ale to bychom tady byli do večera, prostě by byl velký a plný.

Esperanza Milagrosa 

Určitě by tam byly vysoké stromy, které by vrhaly krásný stín – ať už na lavičky, posekanou trávu bez psích výkalů nebo na dětské hřiště s měkkým tartanem, aby se dalo chodit bosky – a hlavně pískoviště, ze kterého by nebylo možné vynášet písek. A moc by se mi tam líbila nějaká fontána nebo vodotrysk, aby to při odpočinku bylo slyšet.

Byla by to nejspíše směs francouzského a anglického stylu. Miluji dokonalost francouzského stylu a jeho květinové aranžmá a volnost anglického stylu s krásnými stromy a zelenou trávou.

Beteramis Athenodoros 

Vypadal by jako les, ve kterém by byly schované sochy. Ale opravdu schované, aby návštěvníka překvapily, aby je třeba i minul, pokud by je nehledal. Byly by to samozřejmě krásné sochy ve stylu Berniniho, žádné moderní hrůzy! No a potom by tam bylo pod stromy dost mechu a zurčící potůčky, jezírka a vodopádky – vypadaly by ale zcela přírodně, jen by třeba na dně byl kámen s obrázkem, mušle ve skále za vodopádkem či nějaký jiný nečekaný detail. Zase by to ale určitě bylo vkusné a esteticky na úrovni, žádný kýč.

Uhnilti Orionis 

Byl by obrovský, tekl by tam potůček, byl by tam i malý lesík. Možná i jezírko. Spousta havěti, ptáčků a jiných breberek. A hlavně by tam byl zákaz vstupu. Jen já bych tam mohl. To je můj vysněný park.

Elizabeth Katherine Arlenová 

Byl by ohraničený živým plotem z nějakého stále zeleného keře. Uprostřed by byla fontána, ke které by vedly čtyři cesty. Bylo by tam spoustu listnatých stromů a barevných květin. A pod stromy by byly lavičky, aby lidé seděli ve stínu.

Mackenzie Barker 

Musel by být plný zeleně, stromů, které by poskytovaly stín, ale i květin. Líbily by se mi květiny, které jsou činné na jaře a v létě, ale taky keře, které se mění na podzim. Líbilo by se mi, kdyby park vypadal trochu jako les, ale ne příliš. Aby tam byla fontánka a spoustu laviček. Možná nějaká říčka. Spousta míst k sezení, ale i chodníčky k procházce.

Asi nemám žádnou pořádnou představu. Každopádně bych ho rozdělila na části – hřiště (pro děti, pro dětské dospělé, dospělé, na cvičení, pro zvířátka), odpočinkovou zónu, něco s horskou dráhou a nesmělo by chybět ani jezírko!

Vlastní park? Tak to jedině Zoo park. Byl by opravdu veliký, aby zvířátka mohla svobodně běhat a létat. Co nejvíce podobný jejich původnímu domovu. Také by tam byla záchranná stanice, spousta zeleně a vody.

Esperanza Milagrosa 

Určitě u nás v lese studánky máme, snad se i dělají právě takové akce.

Zafrine Draculis 

Mám, v blízkém lesoparku. Je skrytá a voda z ní je pitná.

Beteramis Athenodoros 

Ano, mám jich poblíž hned několik. Na konci května je vždy obcházím a myju si v nich ruce.

Uhnilti Orionis 

Jak si sem tam zajdu na tajňačku do Zakázaného lesa, tak jsem nedaleko jednu našel. Často kolem ní najdu srnky, vůbec se nebojí, což je zvláštní. Jen na mě divně koukají. Říkám jí Srnčí studánka. Ještě jsem neměl odvahu se z ní napít. Ale naplnil jsem si lahvičku, mám ji tady, chceš ochutnat? 

Elizabeth Katherine Arlenová 

Nemám, aspoň o ní nevím.

Ve svém okolí úplně ne, ale na dojezd vláčkem o jedné studánce vím.

Lesní studánku ne, ale mám v okolí pár uměle udělených. 

Lesní studánku nemáme, ale máme krásnou řeku a menší potoky. Bydlím naproti zámku a příroda tady je opravdu moc krásná. I proto tak ráda chodím s psindou na procházky. 

Ne, ještě jsem neměla příležitost, nebo spíš čas.

Bohužel nezúčastnila, ale ráda bych.

To ani ne. Nevím, že by se někde držela. Párkrát jsem zpívala Otvírání studánek s různými sbory, ale reálně jsme nikam ke studánce samozřejmě nešli. Ani to nebylo na konci května.

Nezúčastnil. Ono tam bude asi hodně lidí a já ty lidi moc nemusím.

Nezúčastnila.

Ne, nikdy jsem se toho neúčastnila, což je mi trochu líto. Snad to časem napravím.

Zatím ne, moc se to u nás nedrží, ale třeba se k tomu jednou taky dostanu.

Ne, nikdy jsem se takové tradice nezúčastnila, ale četla jsem o ní.

Ta rodina Orionisů nikdy nepřestane udivovat, viďte? A co říkáte na Betin park? Mně se moc líbí. Plný easter eggů, skoro jako v nějaké počítačové hře. Také vás rozesmál malý Talia vypínající prodavačkám mrazáky? A jak byste na otázky Svátečního dotazníku odpověděli vy?

Připojuji ještě omluvu Nilovi za vyzrazení jeho tajemství. Ale to víte, jak je někde v dohledu bonzbloček, je o něčem lepší mlčet. – mrkne –

Moc děkuji všem dotazovaným a těším se zase příště!