Rozhovory oceněných novinářů - Skromná dračí lady

Setkaly jsme se U Tří košťat. Madam Rosmerta tam má totiž super klimatizaci. Kouzlem ochladila místo kolem nás, a s dobrým pitím začal náš moc příjemný rozhovor. Dala jsem si malý náskok, připravovala otázky a čekala,  kdy madam dorazí. Ta však doběhla vzápětí a já  doslova kulila oči. Madam Eill s novým účesem, příjemně ladícími brýlemi a lehkými letními šaty. No já jí málem nepoznala! Sotva se usadila, už se usmívala a rozdávala kolem sebe svou známou pozitivní energii.

A já se dychtivě po pozdravu a gratulacích začala ptát:

Ema Talia:  Madam, řekněte mi, kam vy vůbec chodíte na ty všechny nápady! Bobříci, Hostinec, nyní Strážce... jak to děláte??

Eillen McFir Elat:  Musím uvést na pravou míru, že ty nápady nejsou úplně mé. Bývalá šéfredaktorka čítárny - Helenia Kukková - kdysi měla vypsanou soutěž, kde studenti a kolegové mohli navrhnout nové nápady na soutěže pro čítárnu. Když jsem s ní začala spolupracovat, všimla jsem si těchto nápadů a tak nějak to z nich vyplynulo samo. Například u Hostince byla jen poznámka, že by se mohlo psát podle Braunových soch ctností a neřestí, které naleznete v Kuksu. Spojení s Hostincem pak vzniklo tak, že jsem zrovna v době, kdy jsem začala uvažovat o dalším klání, měla sama rozepsaný příběh Hostinec na kraji nekonečna. Příběh je sice stále nedopsaný, ale klání proběhlo úspěšně.

Ema Talia: Aháá takže takhle. Rodí se to na podkladu něčeho. Každopádně vaše nápady, návrhy a soutěže jsou velice dokonalé. A myslím že se stávají oblíbenými. Máte pocit, že čtenáři či pisálkové navštěvují čítárnu stále víc a víc? Mně se totiž zdá že ano... a že tam trávím čas moc ráda!

Eillen McFir Elat:  Návštěvnosti čítárny rozhodně pomohl i skřítek, který pravidelně navštěvuje Velkou síň a chodí oznamovat o nových příbězích. Co se příspěvků autorů týká, mohu říct, že soutěží a i větších klání se účastní čím dál víc lidí. Velmi mě těší, že se autoři zapojují i v průběhu již rozběhlého klání. Z toho usuzuji, že se účastní z lásky k psaní a ne pro hlavní cenu, kterou získají jen ti autoři, kteří splní všechna kola. Merlinu žel, co se týká příspěvků zasílaných jen tak skrz brigádu - těch je stále poskrovnu. Ale je možné, že si jen autoři zvykli na pravidelné soutěže a schovávají si v šuplíku svá díla pro případné využití. 

Ema Talia: Kdybyste sama psala Neřesti a Ctnosti, jak byste to asi pojala, máte představu? 

Eillen McFir Elat:  Určitě bych to pojala formou příběhu na pokračování. Sice je to složitější ukočírovat děj a dotáhnout ho do zdárného konce. Ale ten pocit, když se vám to podaří, ten je k nezaplacení. A nejlepší je, když nevíte dopředu téma toho dne, co musíte pokračovat. To by mi v Hostinci asi trošku vadilo. Dopředu si určit jestli budu psát o té či oné ctnosti či neřesti. Víc by mi vyhovovalo dopředu netušit. Takže bych si nejvíc užila ta mimořádná kola.

Ema Talia: Uhm to chápu. Děkuji. A když jsme u té Čítárny a Vrby, které roční období máte pod Vrbou nejraději a proč?

Eillen McFir Elat:  Hlavně ten adventní čas, když do čítárny přicházejí lidé si jen tak posedět, odpočinout a při té příležitosti napsat i drobný dárek, který poté prostřednictvím Vrby věnují. Ráda bych letošní rok ten měsíc před Vánoci spolu s Vrbou pojala trošku jinak, než bylo doposud zvykem. Ale otázkou je, zda bude dostatek inspirace na realizaci.

Ema Talia: Tak to se budeme moc těšit! A co vlastně vy sama nejraději čtete?

Eillen McFir Elat:  Nemám vysloveně vyhraněný styl. Když mě příběh chytne na prvních dvaceti stránkách, pak má vyhráno. Když ale chci úplně vypnout a nepřemýšlet, sahám většinou po klasických romantických příbězích typu Austenové. Pak mám takzvané vanové čtení - manžel mi nedovoluje číst si většinu knih ve vaně, ale u jedné série mi to bylo povolen. Důvod je prostý. Vyhýbala jsem se českým autorům a manžel chtěl, abych jim dala šanci. A tak čtu edici Pevnost, kde se nacházejí fantasy i sci-fi příběhy. A musela jsem uznat, že mé obavy byly liché. Většina těch příběhů je úžasná a já jen lituji, že jsou krátké. Překvapivě ty příběhy, které mi nesedly ať už dějem nebo stylem vyprávění, byly zatím vždy od autorů, kteří jsou na naší scéně bráni za ty nejlepší a čtenáři každou jejich knihu doslova hltají... - omluvně se usměje - No a v posledních letech mě chytlo čtení komiksů. Jeden obrázek dokáže vykouzlit atmosféru, kterou jako autor popisujete na celé stránce. Taková série Zámek a klíč se stala mojí srdcovou záležitostí, že jsem neváhala ani chvíli a musela si ji koupit znovu, když ji nakladatelství rozhodlo vydat formou kolosální knihy. A přiznám se, že právě čtení komiksů mi trochu pomohlo i v mém vlastním psaní. - usměje se -

Ema Talia:  - zamyslí se- U těch komiksů, mně by asi chyběla písmenka ( říkám, jakožto čtenář, co četl naposledy z malovaných akorát Čtyřlístek a Rychlé šípy)

Eillen McFir Elat:  Určitě by vám písmenka nechyběla. I v komiksech je doprovodný text a postavy mluví. To, že krátký text může být výstižný se na hradě naučil snad každý, kdo kdy napsal drabble. V komiksu je sice text ještě kratší, ale spolu s obrazem tvoří nedílnou součást a vykreslují úžasnou atmosféru. A někdy to jde skoro i beze slov. Zkuste si někde vypůjčit komiks Sojčák. Budete se divit, jak s absolutním minimem slov vás ten příběh zasáhne...

Ema Talia: V Čítárně odvádíte opravdu veliký kus práce, myslím, že si to neumím ani představit. Vím o vás, že jste milovnice kávy. Povězte, kromě kávy, dáte si někdy sem tam odměnu? Zákuseček? Něco dobrého? Jakou odměnu za odvedenou práci, co? - culí se a představuje si ty hody -

Eillen McFir Elat:  O mně je známo i to, že miluji vaření a experimentování v kuchyni. Takže možnost uvařit něco nového je pro mě takovou odměnou. Ale pokud si chci opravdu udělat radost, objednám si tortilu s kuřecími stripsy. Tu bych mohla jíst denně. Nu a ze sladkého - zamyslí se - Největší radost mi nedávno udělala mamka, když udělala šolánky - kynuté těsto, kdy malý váleček vysmahnete a poté ho za tepla obalíte ve skořicovém cukru. Ale pozor! Ten cukr musí být moučkový! Jinak to není ono. Je to dobrota, kterou nám připravovala babička. A aby byla vzpomínka dokonalá, musela jsem si k tomu udělat babičky oblíbenou bílou kávu. Bohužel manžel dostal odvahu je ochutnat, zjistil jaká je to dobrota a většinu mi snědl. - lehce se zamračí, ale hned se zase usmívá -

Ema Talia:  Jako skvělá šéfredaktorka - s kým byste si moc přála udělat rozhovor a s kým naopak ne, komu byste se raději vyhla?

Eillen McFir Elat: V novinařině si myslím, že by osobní sympatie měly jít stranou. Redaktor, a šéfredaktor obzvlášť, by měl být objektivní a měl by dokázat sepsat rozhovor s každým. A z daného textu by nemělo být nic poznat. Co se týká rozhovoru, který bych opravdu toužila vést. Pravděpodobně by to bylo s bývalými studenty a kolegy, kteří opustili zdi hradu. Ráda bych se dozvěděla o tom, jak se jim daří v mudlovském světě a zda na nás sem tam vzpomínají.

Ema Talia: To je krásné, děkuji. Udělala jste nějaký vtipný překlep? - vyzvídá - A nějaký milý trapas na hradě? :-))

Eillen McFir Elat: Těch překlepů bylo. - směje se - Ten, na který asi nikdy nezapomenu, byl ve scéně, kdy jedna postava k druhé pronese: "Poklekni a pros o slisování.". Co se trapasů na hradě týká, jsem ráda za to, že jsem již stará a má paměť nesouží tak, jak by měla. - vyhne se odpovědi -

Ema Talia:  - řehní se a zakucká se - Tak to nemá chybu! A ještě bych se chtěla zeptat, kdy a kde nejraději píšete.

Eillen McFir Elat: Nejvíce nápadů přichází během dopoledne, tudíž v práci. Ale tam psát bohužel nemohu. Doma pak je kolečko povinností, takže se k psaní, když už se tedy dokopu, dostávám nejčastěji kolem sedmé večerní. Psát se mi daří tak hodinu, maximálně dvě. Naneštěstí poslední dobou není ta správná nálada pro příběhy, které mám rozpracované. A tak jediné dílo, které jsem teď pravidelně tvořila, bylo pro letní akci.

Ema Talia:  Jste opravdu velice činorodý člověk, kromě běhu, psaní a vaření, jaký ještě máte koníček? - touží poznat dračí lady i jinak, než jako profesorku a šéfredaktorku -

Eillen McFir Elat: Jsem takový akvarista věčný začátečník. Už pět let mám velké akvárium, ve kterém poslední tři roky jsou jako prim nádherní oranžoví a modří terčovci. Je to takový můj malý relax. Místo televize se v obýváku koukám na to, jak si tam plují. A poslední dva roky jsem se dala do bytovkového zahradničení a zařídila si v obýváku a navazujícím balkonu svoji oázu zeleně. Ale stejně jako u toho akvárka - u mě přežije jen to, co se samo snaží. Moc si toho nevšímám, rozhodně ničím nepřihnojuji a sem tam zapomínám i na zalévání rostlin. - stydí se - Letos navíc poprvé zkouším pěstování chilli papriček, které zbožňuje můj muž. Rostlin máme pět, zabírají už tak polovinu balkonu a některé mají mít prý na výšku snad metr a půl. Tak doufám, že to nebude jen hustá zeleň, ale něco se i urodí.

Ema Talia: Co myslíte, jakou máte dle vás nejlepší a nejhorší vlastnost?

Eillen McFir Elat:  Na to byste se asi měla zeptat ostatních, nemyslíte? - pokouší se vyhnout odpovědi -

Ema Talia: Nejde se nezeptat, jaký je váš oblíbený drak a proč?

Eillen McFir Elat: Já draky milovala už od malička. Je to láska, která rostla každým dnem. Dodnes si pamatuji fascinaci prvním drakem, kterého jsem spatřila. Byl to obyčejný papírový drak, který letěl na provázku drženém mým otcem. Nechápala jsem to kouzlo, jak ho tatínek dokázal dostat na oblohu! Tehdy se zrodila láska, která nikdy neskončí.

Ema Talia: - zamáčkne slzu, zavře popsaný sešit a usměje se - Mockrát vám děkuji za rozhovor, bylo to velmi milé povídání. Ještě jednou gratuluji k získaným oceněním a přeji vám mnoho zdaru, ať už děláte cokoliv. A také nezapomeňte odpočívat!

Eillen McFir Elat: I já vám slečno mnohokrát děkuji a mějte se moc hezky. A někdy zase na viděnou!