Ikabog (a The Ickabog)

Roku 2020 se populární spisovatelka J. R. Rowlingová (po sociálním románu Prázdné místo a prvních třech knihách ze série příběhů o soukromém detektivovi Cormoranu Strikeovi Volání kukačky, Hedvábník a Ve službách zla, které vydává pod pseudonymem Robert Galbraith) vrátila k tvorbě pro mládež. Řekněme si něco o románu Ikabog a zamysleme se i nad jeho překladem do češtiny (zvláště nad prací s vlastními jmény).

V království Přehršlánii vládne král Norbert Neohrožený. Není vlastně špatný člověk, ale špatný vládce ano. Příliš dbá na dekorum: co si o něm lidé myslí, je pro něj důležitější, než jaký je. Nebo – možná přesněji řečeno – mu obojí splývá. Vládu, spíše než aby se o stát sám staral, přenechává svým zdánlivým přátelům, kteří mu předestírají obraz jeho úspěšnosti. Věří proto, že království prosperuje a že je dobrým králem.

Přehršlánie skutečně byla na začátku jeho vlády šťastnou zemí. Vždy však měla svůj okraj, Mokřady, který lidé žijící v centru nevnímali jinak, než jako zemi podivínů, mrzoutů, špinavých a nevrlých drbanů, a který naznačoval, že není vše tak v pořádku, jak se zdá.

Mokradští věří, že v tamním močálu žije nebezpečný tvor Ikabog, který požírá děti a ovce. Ostatní obyvatelé království jej však mají jen za zajímavou legendu.

Co se však stane, když se král v zájmu své dobré pověsti vypraví proti Ikabogovi a když na výpravě dojde k tragické nehodě, již jeho „přátelé“ chtějí utajit? Jaká bude budoucnost Přehršlánie, když se legenda musí změnit ve skutečnost, aby pravá skutečnost nevyšla najevo? Kolik lží a násilí způsobí jedna úvodní lež? Kam až musí lháři zajít, aby se vyhnuli zodpovědnosti? A aby ze lži naopak mohli těžit? Najdou se lidé ochotní postavit se oficiální nepravdě, nezastrašení a nepodplacení? A existuje pro ně jiná cesta, než do vězení, či do hrobu ztraceného v lese? A jaká je vlastně pravda, jež stojí před nimi? Není horší než oficiální lež?

Mnoho čtenářů knih zajímá, jak to dopadne, jak se situace vyřeší. Mnohdy je však skutečným poselstvím knihy, jak vůbec mohla situace, která řešení vyžaduje, vzniknout. Podle mého názoru právě zde je největší přednost tvorby J. K. Rowlingové: konec děje je méně důležitý než jeho začátek. Může být totiž novým začátkem.

Český překlad knihy The Ickabog pořídil Petr Eliáš a vydalo ho nakladatelství Albatros pod názvem Ikabog ve stejném roce 2020, kdy vyšel anglický originál. Je menšího formátu, zato má více stran. Graficky originál napodobuje, byť drobné odlišnosti jsou vidět.

Ilustrace v originálu pocházejí od dětí celého světa, vítězů internetové soutěže. V české verzi jde o ilustrace dětí z celé České republiky, opět vítězů internetové soutěže. Jelikož se obrázky v obou vydáních vztahují k různým místům textu, je těžké je porovnávat. Jen na ukázku se podívejte, jak si krále představují sedmiletá Kit ze Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a šestiletá Kateřina z Prahy.

Další věc, která se liší, jsou jména postav. Není na tom nic překvapivého, i v Harry Potterovi se některé postavy jmenují v českém překladu jinak než v originále. Připomeňme třeba, že Rita Skeeter (doslova Rita Moskyt) je u nás známá jako Rita Holoubková, nebo Luna Lovegood, přezdívaná Luna Loony, jako Lenka Láskorádová, Lenka Střelenka.

Král ve The Ickabog má jméno Fred the Fearless. Proč se v Ikabogovi stal z Freda Norbert? (Neohrožený je prostě překlad slova Fearless.) V severské poezii je důležitá aliterace, tedy opakování hlásek na začátku slov. (V české poezii jsou důležitější rytmus a rým.) Anglicky mluvící lidé mají proto pro aliteraci vytříbený smysl. Rowlingová si s ní pohrávala již v Harry Potterovi, stačí připomenout už zmíněnou Lunu Lovegood. Překladatelé se to snaží někdy napodobit, kromě Lenky Láskorádové zmiňme ještě Moaning Myrtle, tedy Ufňukanou Uršulu. Petr Eliáš se rozhodl aliterace ve The Ickabog pokud možno zachovat, proto se Fred the Fearless změnil v Norberta Neohroženého. Otec tohoto krále Richard the Righteous se přejmenoval na Pravoslava Počestného. Jeden z hlavních hrdinů, zprvu malý chlapec, později dospívající mladík je v originále Bert Beamish, v překladu Vilém Veselka. Jeho matka se jmenuje Bertha Beamish (Vilma Veselková), kamarádka Daisy Dovetail (Helena Hrdličková), její rodiče Dan Dovetail (Hugo Hrdlička) a Dora Dovetail (Hermína Hrdličková). Dovetail znamená hodit se k sobě, slovo je složeno z dove (holub nebo hrdlička) a tail (ocas), sotva zde je tedy možný překlad, který by plně odpovídal originálu. Hrdličkovi jsou přijatelní, stejně jako Veselkovi místo Beamish (jeden z významů slova beam je smát se). Křestní jména pak byla doplňována tak, aby s příjmeními aliterovala.

Aliterace tedy hraje ve volbě jmen významnou roli. Služka Hetty, jejíž příjmení za svobodna neznáme, si vezme muže, který se jmenuje Hopkins (v českém překladu jsou obě jména ponechána beze změny.). Nomen omen. Nicméně ne všichni mají v románu dvě jména, takže aliterace nemůže být důležitá vždy. Často hrají ve volbě českého ekvivalentu roli jiné věci.

Motivaci pro volbu některých jmen, jak ji udělala Rowlingová, je obtížné odhalit, pak je ovšem i obtížné rozhodnout, zda by taková jména měla v překladu zůstat zachována, nebo nikoli, a pokud ne, jak by měla být změněna. Možná jsou některá jména v originálu jen náhodná? Obdobně to platí pro jejich překlad. Nevím například, proč se nejlepší přehršlánský portrétista Malik Motley změnil na Malika Matleye. Původní příjmení znamená různorodý, popřípadě směsice. Má změna písmena odkazovat k českému matlat? Nebo jde jen o chybu tisku? Původní, později zavražděný vrchní rádce Herringbone (tedy rybí kost) má jméno změněno na Paspula; nenapadá mě důvod. Proradný kapitán Roach (tedy šváb) se česky jmenuje Špaček. Snad proto, aby „ptačí jméno“ mělo vztah s Hrdličkovými? A aby jeho syn netrpěl coby Štěpán Šváb (i tato varianta by zachovala aliteraci!) a mohl být Štěpánem Špačkem (v originále Roderick Roach)? Štěpán se totiž jako šváb projevuje jen ve svých mladších letech. Otázky vzbuzují jména dvou hlavních zloduchů, lordů Spittlewortha a Flapoona. Jméno prvního se skládá z anglických slov pro plivanec a hodnotu. V českém překladu se jmenuje Flusbrock. Snad kvůli nespisovnému českému označení chrchle flus? Proč se Flapoon jmenuje Flapoon jsem nedokázal odhalit, možná proto mi uniká i motivace české verze jeho jména Kydlián.

V některých případech je volba české varianty naopak zcela jasná. Majitelka sirotčince, věčně opilá Ma Grunter (grunt znamená chrochtat, hekat, vrčet) se jmenuje bábi Vrčavá. Svým svěřencům říká zásadně John nebo Jane, v překladu Karel a Karla (opět kvůli aliteraci). Professor Fraudysham (fraud je podvod) vystupuje pod jménem Švindlmachr. Možná je trochu překvapivé, že si své jméno uchovala lady Eslanda, vzhledem k tomu, že je z hlavních postav jediná, jíž Petr Eliáš nevymyslel jméno nové. (Obvykle mají jména rozdílná od originálu i postavy vedlejší.)

Krátce ještě zmiňme některá místní jména. Království Přehršlánie je v originálu Cornucopia, tedy Roh hojnosti (anglické označení pochází z latinského cornu copiae). Neologismus odvozený z českého přehršle odkazuje k původní prosperitě země. Proč je však hlavní město Chouxville přejmenováno na Kruasany, mi jasné není. Z Kurdsburgu, známého výrobou sýrů, se staly Tvarošice (kvůli tvarohu, nebo tvarůžkám?), uzenářské město Baronstown se proměnilo ve Vurstpork: původní nemotivované názvy tak byly nahrazeny mluvícími jmény. Název Marshlands je doslova přeložen jako Mokřady, řeka Fluma (zřejmě podle flume, koryto) si své jméno nechala. Proč se sousední království Pluritania (nazvané snad podle imaginárního království ze střední Evropy Ruritania, v němž se odehrává řada literárních, filmových i divadelních tzv. ruritánských romancí) změnilo v Lijawské království, netuším.

Úvahu o způsobu rozmnožování Ikabogů, tedy borndingu, česky nahrobení, nechávám na laskavých čtenářích.

Kniha Ikabog je v současnosti velmi aktuální. Varuje totiž před zneužitím ideologie a před mocí propagandy. Vsadím se, že v putinovském Rusku či v Lukašenkově Bělorusku vydaná nebude. O to pozorněji bychom ji měli číst my.

Knihy J. K. Rowlingové, o nichž se psalo ve Lví tlapou:
Sociální román
Prázdné místo

Detektivky (pod pseudonymem Robert Galbraith)
Volání kukačky
Hedvábník
Ve službách zla

Pro děti a mládež
Vánoční prasátko