Podstata Věcí

Věc. Zdánlivě zcela obyčejné slovo. Všichni víme, o co jde. Nebo je to komplikovanější?

Podle filosofa Martina Heideggera je věc „něco samostatného, co stojí samo“. Oproti tomu předmět stojí před námi. Věc se stává předmětem, pouze když ji před-stavíme, když ji vnímáme, nebo si ji zpřítomníme ve vzpomínce. Bez člověka se věc pouze vyskytuje. To on jí dává význam, činí z ní předmět (neboli objekt).

Rowlingová takové jemné pojmové dělení neprovádí, používá jen slovo Věc, nicméně myslí obdobně. Co se stane s Věcí, kterou zahodíme jako nepotřebnou? Přestane existovat, jakoby zemře. Jaký je způsob bytí věci, jíž si nevšímáme? Nemůže oživnout. A co se stane s věcí, kterou ztratíme?

Věc může mít ledajakou povahu. Podle Daniely Hodrové jde o „vnímatelnou část světa, k níž lidská bytost zaujímá různě intenzivní vztah – od naprosté oddělenosti přes pozorování, dále přes věc jako nástroj až po věc jako v jistém smyslu součást těla a vědomí“. Právě tento vztah je důležitý. Je-li navázán, věc přestává být neživou a bezhodnotnou vnější realitou, stává se součástí světa, jímž jsme my a který je námi. Básník Jiří Wolker nazval věci „mlčenlivými soudruhy“:

Věci

Miluji věci, mlčenlivé soudruhy,
protože všichni nakládají s nimi,
jako by nežily,
a ony zatím žijí a dívají se na nás
jak věrní psi pohledy soustředěnými
a trpí,
že žádný člověk k nim nepromluví.
Ostýchají se první dát do řeči,
mlčí, čekají, mlčí,
a přeci
tolik by chtěly trochu si porozprávět!

Proto miluji věci
a také miluji celý svět.

Také pro Rowlingovou je hodnotou Věci její vztah k člověku. Když vzniká, Věc ožívá. Umírá, když definitivně mizí. A nikdy neoživne, pokud se nevyvine, pokud člověk Věc vlastně ani nevnímá a nevytvoří si k ní citový vztah.

Chlapec Kuba má plyšové prasátko Pašíka. Ono je jeho nejbližší přítel. I když nemluví, Kuba si s ním povídá, řeší s ním všechny těžkosti, které ho v životě potkávají. Když o Pašíka přijde, je smutný a naštvaný. Vůbec se mu nelíbí, že jako Náhradu dostal nové prasátko. Copak může Vánoční prasátko Pašíka nahradit?

Kuba prožívá obtížné období života. Jeho rodiče se rozvedli, musel se kvůli tomu i přestěhovat a nastoupit do nové školy. Tam se ho ujala populární a – přestože zatím ještě dítě – již známá gymnastka Hedvika. Jenže i její rodiče se rozvedou a její otec se nakonec stane manželem Kubovy maminky. Hedvika novou situaci těžko nese. Když se z dětí stanou nevlastní sourozenci, jejich přátelství se bortí. Kuba si přeje, aby už nenastávaly žádné změny, všechny přece byly vždy k horšímu.

Ztráta Pašíka je poslední kapkou. Chlapec propadá zoufalství.

Jenže je Štědrý den, Noc zázraků a návratů. Vánoční prasátko ožívá a bere Kubu s sebou ze Země Živých do Země Ztracených, kde se teď Pašík asi nachází. Projdou spolu rozřazovací místností Kdovíkde, navštíví města Nepotřeba, Kdekrucije a Nezapomnění, do nichž jsou ztracené Věci umísťovány podle toho, jaký k nim mají vztah lidé, kteří je ztratili. Poznají děsivou Skládku Neoplakávaných, kam přicházejí Nadbyteční, i blažený Ostrov Milovaných. Zjišťují, že Věci nemusí být jen materiální, ale patří k nim i Přetvářka či Básnička, Zlozvyky, Principy, Moc, Naděje, Krása a další.

Země Ztracených není bezpečné místo. Platí v ní zákony, nad jejichž dodržováním bdí strašlivý Ztráta, který sám má právo zákony porušovat. Kdo mu padne do rukou, toho pozře (podobá se tak představě Lucifera jako velkého požírače, která vznikla kolem roku 1200). Povede se Kubovi a Vánočnímu prasátku uniknout Ztrátovi, najít Pašíka a vrátit se do půlnoci do Země Živých, nebo uvíznou v Zemi Ztracených a stanou se další Ztrátovou obětí?

Největší moc má láska. I Ztráta Kubovi přiznává: „‚Potom tě pozřu a třeba se naučím milovat Věci stejně, jako je milují lidé.‘“ Jenže netuší, že láska se neslučuje se sobectvím. K tomuto poznání naopak dospívá hrdina knihy. „‚Myslel jsem, že ho potřebuju,‘ řekl Kuba. ‚Ale ty mě potřebuješ víc.‘“ Když milujeme, nemělo by nám záležet na tom, co pro nás druhý znamená, ale co my znamenáme pro něj.

Koho Kuba potřeboval? Kdo potřebuje Kubu? Chcete to vědět? Nic snazšího, přečtěte si Vánoční prasátko.

Knihy J. K. Rowlingové, o nichž se psalo ve Lví tlapou:

Volání kukačky

Hedvábník

Ve službách zla

Komentáře

Všechna pole jsou povinná

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 9 + 4 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů

Díky za tip na dárek :)

Napsal: Bibi Anne Dne: 18.12.2022 ve 07:18

Krásná recenze knížky, která nutí k zamyšlení nad Věcmi, které nás obklopují :) Zejména v období Vánoc by se kouzelníci i lidé měli "zastavit" a vnímat vše okolo sebe svým srdcem. Doufám, že tato knížka zasáhne svého budoucího majitele stejně tak jako mne právě přečtená slova :)