Knižní dotazník

Fronta na smrt – to byla poslední kniha, kterou jsem přečetl celou. Bohužel poslední dobou na čtení nemám moc času, ani u sebe doma nemám celou svou knihovnu. Zároveň nemáme dost místa na to, abychom si pořizovali nové knihy… Prekérní situace. – směje se – Většinou poslouchám audioknihy – Harry Potter a Odkaz dračích jezdců pořád dokola. Dojedu všechny knihy jednoho, pak všechny druhého a pak zase první sérii…

Bürkental od A. C. Nora.

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti: Mapa dní.

Dom na azúrovom pobreží.

Zrovna teď mám rozečtenou knihu od Stephena Kinga – Řbitov zvířátek. Poslední přečtenou knihu mám od Darcy Coates – Duch domu Ashburnů.

Katova dcera – úžasný historický detektivní román.

Zrovna mám rozečtenou knížku od Annie Ernaux, loňské nositelky Nobelovy ceny. Knížečka se jmenuje Regarde les lumières mon amour a je o supermarketech a o lidech v nich.

Knihu, knihu… Počítají se mangy? V tom případě Tokio ghoul 8, a kdyby náhodou se to nepočítalo, tak pak Tamařino souhvězdí.

Zajímavé časy ze série knih Úžasná Zeměplocha od sira Terryho Prachetta.

Teď mám rozečtenou knihu o výpravě do deštného pralesa. Zrovna tam nějakého vojáka sežral sedmimetrový kajman. Já těm zvířátkům docela fandím.

Jan van Helsing – Příručka pro bohy.

Naposledy jsem četla knihu Město z kostí od Cassandry Clare, což je knižní předloha seriálu Shadowhunters. A nyní dočítám Žhářku od Stephena Kinga.

Dvůr trnů a růží.

Egypťan Sinuhet, Okamžiky štěstí, Panda a dráček a Chlapec, krtek, liška a kůň.

Harry Potter a Fénixův řád (stále čtu).

Kniha, kterou jsem četla naposledy, se jmenuje Playground od Larse Keplera. Velmi doporučuji! – usměje se –

Knihu Chvíle před koncem a knížku Sněží, sněží.

Nemám žádnou „nejméně oblíbenou“ knihu. Když se mi kniha nelíbí, tak ji přestanu číst. Poslední, kterou jsem nedočetl, byla Lidská trofej. Námět mě strašně zaujal, kniha měla TAKOVÝ potenciál, ale všechno to zabil autorčin styl psaní. Nebo možná chyba překladatele. Prostě za mě naprostý propadák.

Těch je! Třeba Antonín Zápotocký: Vstanou noví bojovníci.

Malý princ.

Všechno z povinné četby, co je starší než dvacet let. – směje se –

Nejméně oblíbená kniha? Řekla bych, že to bude kniha Než jsem tě poznala. Má to být údajně nějaká slaďárna, a tak se zařadila rovnou mezi neoblíbenou knihu. Třeba jí dám jednou šanci a ten názor změním.

Neznám takovou.

Z poslední doby nemám žádné, ke kterým bych měl negativní emoce: přinejhorším mě nezaujmou, a tak je prostě odložím. Z dětství si pamatuji, že jsem neměl rád Trnkovu Zahradu – jednak jsem si na ni přenesl svůj strach z namluveného příběhu – a jednak měla tak pitomý formát, že mi z knihovny pořád vyčnívala, ať už jsem ji tam uložil jakkoli.

Nerada soudím, když to nečtu, ale od pohledu nemám ráda After. Z mých přečtených pak Aerie, kterou jsem vlastně ani nedočetla. Ups.

Těžká otázka… Já asi ani nevím. Určitě nějaká z povinné mudlovské četby. Brr.

Byla to trilogie z dob inkvizice. První dva díly tam byl úžasný hrdina a v posledním díle ho autor nechal onemocnět a celý díl byl jen o tom, jak je z něho troska. To mě teda fakt nebavilo.

Nevím, co uvést, protože já knihy, které mě nebaví nebo nemám ráda, nedočítám. Takže mě nijak netrápí a okamžitě mi mizí z paměti.

Musím říct, že čím méně mám času na čtení, tím méně se zaobírám knihami, které mě neoslovují nebo mě nebaví. Ale když se proberu svou pamětí, tak jedna z knih, která mě opravdu neoslovila, byl Svět podle Garpa od Irvinga. Nějak mi ten jeho styl psaní nesedí, ale kdo ví – třeba se k němu ještě vrátím. Vkus na knihy se s věkem může měnit.

Vůbec nevím. Možná učebnice fyziky. – směje se –

To snad ani nejde! Žádná! Všechny knihy jsou úžasné, stejně jako ti, co píšou! No dobře, kdybych si měla vybrat… musela vybrat, asi by vyhrála Chirurgie. – směje se –

Proměna.

Každá má své kouzlo a já si knihy kupuji na doporučení nebo podle žánru, který se mi líbí.

Přiznám se, že když se mi nějaká kniha nelíbí a nebaví mě, tak ji s klidným svědomím nedočtu, nebo si přečtu jen její části a konec. Z těch, co jsem přečetla celé, mě nenadchla tolik, jak jsem čekala, kniha Harry Potter a prokleté dítě.

Samozřejmě mi nejde nenapsat Harry Potter. Na díle nesejde, miluju všechny. Krom Harryho Pottera se mi ale líbily i série o Percym Jacksonovi, dříve zmíněný Odkaz dračích jezdců nebo taky Hadrový panák. To byly krutopřísné detektivky. Jo a Agatha Christie taky ujde.

Těch je! Třeba Slezské písně Petra Bezruče.

Nejsem schopná říct… Ty, které dočtu až do konce. – směje se –

Magický expres.

Tohle je těžké říct. Je jich spousta. Zařadila bych sem celou sérii Strašidelných domů od D. Coates, také knihy od Kinga. Potom bych také do top mých knížek zařadila Trhlinu od Jozefa Kariky, ale také knížky Děs, Strach, Tanec skalpelů, Řetěz, Červený vrch a také mě mile překvapila kniha Ohnivá křídla, u které mám sice přečtenu zatím jen první knihu, ale na ty ostatní díly se chystám.

Jednu vypsat nemůžu, ale obecně jsou to právě historické detektivní romány nebo fantasy romány.

Před pár lety jsem se nechal až po uši vtáhnout do Nočního filmu od Marishy Pesslové.

Jejda, těch bylo fakt hodně. Vezmu to aspoň v žánru, jo? Za fantasy vede z poslední doby Čarodějnice dřívější a budoucí, ze sci-fi Ready Player One a za mangy Královská hra. Ale samozřejmě jich je víc, ale to by bylo na hodně dlouho. – její tváře by se nezadaly s barvou kolejního erbu –

Hobbit. Hned na začátku, jak za nic netušícím Bilbem přichází postupně všech třináct trpaslíků z Ereboru – to nemá chybu. Ve filmu to tolik nevyzní. – mrkne –

Docela mě bavila trilogie Hunger Games. Trošku jsem se bál, že to bude spíš holčičí čtení. Takové ty vztahové zápletky jsem moc nemusel, ale jinak to bylo fajn.

To je různé, bavilo mě hodně knih. Ale pamatuju si například, jak jsem kdysi na studentském bytě četla Kmotra dlouho do noci a nemohla se od něj odtrhnout. Měla jsem patrovou postel, tu jsem střídala s proutěným křeslem, protože jsem četla snad deset hodin v kuse. Možná víc. K tomu jsem pila dvojku červeného vína a připadala jsem si mladě, šťastně a svobodně. Ale stejně skvělý zážitek mám i z knížky Petr Pan a Wendy, kterou jsem si v osmi letech četla doma v prázdné vaně vystlané ručníky. Podle mě tedy nejde ani tak o knihu jako o náladu a atmosféru.

Moje srdcovka bude navěky Harry Potter. Ale mimo to se ráda vracím i k sérii Hunger Games, Stopařovu průvodci po galaxii, románům Jane Austenové, detektivkám Agathy Christie či dystopické sérii Labyrint.

Mám hodně oblíbených knih, patří mezi ně například Krutý princ.

Všechny. Každá kniha – malá, velká, tlustá, hubená, nová či stará – má své nezapomenutelné kouzlo. Každé knize dám šanci. Mám však slabost pro drobné knížky, ve kterých jsou malé milé citáty a myšlenky, jež jsou tak hluboké, až mi zůstává rozum stát. A jinak mám velikou slabost pro ságu knih od pana Patricka Taylora. Knih již vyšlo více a nejradši mám díl Doktore, fofrem, jde o život!

Harry Potter a Ohnivý pohár.

Kniha, která mě nejvíce bavila a zajisté se k ní vrátím, je ona zmíněná od Larse Keplera – Playground.

Baví mě všechny knížky od Cassandry Clare. Nejvíc se mi z nich líbila asi kniha Město padlých andělů.

Podle předchozích odpovědí je jasné, že fantasy a detektivky s hororovým nádechem u mě jednoznačně vedou. Asi bych zkousnul i ne moc za vlasy přitažené sci-fi.

Ne, ale mám neoblíbené. Například červenou knihovnu.

Nemám.

Fantasy – nejvíc nejlepšejší žánr na světě. Zbožňuju ho.

No jestli se z předchozích odpovědí špatně určuje, jaký žánr má Elizka vlastně ráda, tak napovím, že je to horor. Taky mám ráda sci-fi a fantasy.

Odpověď výše. – směje se –

Baví mě detektivky od Agathy Christie. Sice už mi po těch letech docházejí, ale zase je průběžně zapomínám, tak je můžu číst pořád dokola.

Úplně nejvíc miluju fantasy a sci-fi! Ty různě střídám podle nálady, ale občas to proložím třeba dystopií, thrillerem, mangou anebo heavy contemporary.

Jednoznačně fantasy ve stylu HP, Pána prstenů, Zeměplochy… Snesu ještě Zaklínače, ale třeba Hra o trůny už je až moc deprimující. Byť mě děj zajímal, ty potoky krve mi už dost vadily.

Mám rád sci-fi. Ale je to ošemetné. Pamatuji si, že jsem četl nějakou scifárnu, kde autor popisoval, jak si hrdina v létajícím autě pouštěl kazetu se svojí oblíbenou skupinou. V době, kdy jsem to četl, byly kazety už dávno za zenitem.

Nemám, mám ráda pestrost. Takže čtu cokoli, na co mám náladu a co mě zrovna osloví.

Já žánry ráda střídám. Nejraději mám fantasy, mysteriózní, dystopie, detektivky a thrillery.

Young Adult a fantasy.

Ráda si přečtu všechno, nevybírám si. Od románů přes poezii, povídky, novely, historické romány… Je mi to jedno. Často také dávám na doporučení od přátel.

Fantasy.

Mám jich hned několik. – směje se – Krimi, fantasy, horor, psycho, thriller a detektivky.

Určitě fantasy.

Ta nová ilustrovaná série HP! Naprosto zbožňuju obálky a všechny obrázky uvnitř těch knih. Když už se jdu jednou za čas mučit do knihkupectví prozkoumáváním knih, které si nemůžu koupit, tak vždycky skončím právě u těchto a prohlížím si ty úchvatné kresby.

Pantomima Vítězslava Nezvala.

Takovou asi nejsem schopna určit. A navíc – nesuď knihu podle obalu. – usměje se –

Magický expres a Dom na azúrovom pobreží. Obě jsou božské.

Nad obálkami jsem nikdy nepřemýšlela, většinou vím, co za knihu chci nebo beru podle zajímavého názvu. Ale u knížek, které mám, se mi líbí obálka Srdce času a již zmiňovaných Ohnivých křídel.

Snažím se nekoukat na obálky, ale… Hrobník.

Samozřejmě Lví král z mého dětství.

Těch mám hodně, ale vždycky mě něco zas a znova překvapí u HP. Je tolik vydání v tolika jazycích, že bych na ně mohla koukat hodiny a stejně bych si nevybrala.

Nesuďme knihu podle obalu, že? Asi Černý hřebec od Anny Sewellové. Jsem zatížená na koně.

Kniha Zaklínač – Gwent: Výtvarné umění zaklínačské karetní hry. Koukej na ty oranžové flákance! Úžasný, ne? 

To nedokážu říct. Dneska je graficky krásných knih mraky. Podle obálky jsem třeba synovi koupila knihu Jak myška snědla měsíc. Ono cokoli od Petra Horáčka je boží.

Líbí se mi grafické ztvárnění obálek děl Terryho Pratchetta nebo Ladislava Zibury.

Těch je hodně, ale určitě mezi ně patří Šťastně až navěky? a Kouzla rodu Thornů.

Nejde si vybrat jednu! Ale asi pohádky. – usměje se – Ty mají krásné veselé obálky. Jinak jsem jela nedávno vlakem a slečna naproti mně četla knihu, na jejíž obálce byly vlčí zuby. To bylo taky super! A Malý princ má nádhernou obálku!

Arila: Poslední hvězda.

Nejhezčí obálku má podle mě kniha Letopisy Narnie a nesmím zapomenout knihy s Harrym Potterem. – směje se –

To nevím, říká se přece: Nesuď knihu podle obalu. – směje se –

Tuto otázku nemyslíš vážně, že ne? To se snad v celé historii lidstva nestalo, že by film byl lepší než knižní předloha. – směje se – I když by mě za to Tolkienovci ukamenovali, nejradši bych tu zmínil právě Pána prstenů. Knihy jsou bezesporu úžasné, ale mně osobně se nikdy nepodařilo je dočíst. Snažil jsem se o Společenstvo prstenu, ale nějak mi to nešlo. V budoucnu to musím zkusit znovu, s věkem snad vzrostlo i porozumění psanému textu. – směje se –

Tak to je hodně výjimečné. Napadá mě film Ptáci (scénář: Evan Hunter, režie: Alfred Hitchcock). Předlohou není celá kniha, jen jedna povídka ze souboru Jabloň Daphne du Maurier.

Série Pán prstenů… V knihách toho bylo až příliš. Možná proto jsem to nikdy nedočetla.

Asi ne.

Existuje a jak jinak než zpracování Kingovy knihy. Jedná se o knížku Carrie. Ona ta kniha není úplně dlouhá, jenže je to sepsané jako vyprávění prokládané novinovými články… Nevím, jak přesně to popsat. Film mám tedy radši než knížku, tedy to zpracování z roku 2013. Myslím, že je i film staršího data, ale ten jsem neviděla.

Asi ani ne. Kniha má své kouzlo a na to film nemá.

Moc se mi líbilo filmové zpracování Cunninghamových Hodin – ale že by se mi film líbil více než kniha, to asi říct úplně nemůžu.

Teď si nejsem jistá, ale viděla jsem dřív Ready Player One, než jsem ho četla a byl super. I když je o něco jiný než kniha, takže bych se nebála velkých spoilerů.

Nejspíš ne. Spíše jsou filmy méně obsáhlé a bohaté než knihy, byť můžou být velmi zdařilé, kniha je vždy víc.

Já na ty existenciální otázky moc nejsem. Nevím, dál.

Hmm, to je zapeklitá otázka! Asi ne. Víte, já jsem ten příšerný hnidopich, co kouká na film a hlasitým šepotem vysvětluje kolemsedícím, že tak to v knížce nebylo. – směje se –

Momentálně si na žádný nevzpomínám.

Upřímně, na filmy moc nekoukám. Mívám to ale opačně. Vždycky se mi líbila víc kniha než film, který jsem náhodou shlédla, třeba Parfém vraha.

Harry Potter a vězeň z Azkabanu a Velký Gatsby. 

Četla jsem Pána prstenů od J. R. R. Tolkiena jako souborné vydání a musím říci, že film je mnohem hezčí.

Určitě. Například Harry Potter a vězeň z Azkabanu a Harry Potter a Fénixův řád. U ostatních dílů mám ale zase radši knížky.

Na záchodě. – směje se – Na většině toalet, kde jsem měl tu čest posedět, je světlo hned nad „posezením“, takže nasvícení je perfektní. Strávil jsem na zavřené míse spoustu času a nerušeně si četl. Teda nerušeně, jak kdy, podle obsazenosti obydlí. – směje se – Rituál nemám, ale většinou si čtu, když jsem doma sám. Nemám rád, když kolem mě někdo pochoduje, furt něčím bouchá, nebo hlasitě dýchá. I když, když mám dobrou knihu, tak mě od čtení neodtrhne nic.

Já čtu všude. Doma, v práci, v autobuse… Kdykoli se naskytne příležitost. Proto také mým nejen základním, ale také jediným rituálem je knihu otevřít.

Čtu si ráda v posteli, ale rituál nemám.

V posteli. Rituál nemám.

Je mi jedno, kde čtu. Já u čtení vypínám a nevnímám okolí. Takže je mi fakt jedno, kam si s knihou sednu. Rituál žádný nemám. Nebo o něm minimálně nevím.

Hezky doma na gauči nebo ve vaně. Musí být ticho. Mudla nesmí ani dýchat. – směje se –

Nejradši si čtu v posteli – ideálně s jednou kočkou na břiše a s druhou v podpaží. Hlavní rituál tak nastává až po čtení: naklepat si polštář, zhasnout lampičku, poposouvat se půl metru dolů a usnout – a to všechno tak, abych nenarušil kočičí wellbeing.

Dokážu číst snad všude, ale nejradši někde venku. Nejlépe na chatě, ale to se v tomhle počasí ještě pořád moc nedá, asi bych zmrzla. – směje se –

V práci (ehm, o pauze ovšem), ve vlaku… Doma není moc čas.

Když jsem byl ještě mladší a neměl jsem kouzelnou knihočtečku, tak jsem si brával knížky do vany. Rituálem bylo, že jsem tam usnul a knížku trochu utopil. Až si v knihovně půjčíš nějaký kousek s pomuchlanejma stránkama, tak to bude asi jeden z těch mých rituálních. Sry jako.

Doma v posteli, ale zvládám si číst i v MHD a na dětském hřišti. V tomhle směru nejsem vybíravá.

Já čtu všude, kde je možnost. Proto taky tahám knihu s sebou, kamkoliv jdu. Nikdy nevíte, kdy vám ujede tramvaj a vy si budete moci sednout na lavičku a číst si. – usměje se –

V kavárně nebo třeba na půdě s horkou čokoládou.

Kdekoli. Vlak, když je čas doma, nebo na noční… ehm, i na záchodě. – směje se – Nu, kde se dá. Nemám rituál, ráda čtu před spaním, u kávy, čaje, v dece, venku, v přírodě.

Ve svém pokoji. Když čtu Harryho Pottera, tak si pustím Harry Potter Music and Ambience na YouTube a jím u toho chléb s Lučinou. Pokaždé.

Číst mi nevadí asi nikde, samozřejmě kde je klid, jde to lépe. – směje se – Ale nevadí mi číst si kdekoliv, kde to jde. Můj rituál je velice neobvyklý – při čtení musím mít sluchátka na uších a poslouchat písničky.

Nejraději si čtu před spaním v posteli s heřmánkovým čajem.

Těch je fakt hodně. Je spousta sérií, které jsem rozečetl, ale nebyly dopsané další díly. Teda v době, kdy jsem na čtení měl čas. Teď bylo asi šestileté období, kdy jsem na čtení skoro nepomyslel, takže jsou některé série dopsané. Abych vypíchl alespoň některé, tak Percyho Jacksona jsem četl jen tu základní sérii (myslím, že ta je nejlepší, římské božstvo moc v lásce nemám), pak bych rozhodně chtěl přečíst Pána prstenů a Píseň ledu a ohně. Chtěl bych zkusit knihy od Jo Nesbo… Je toho fakt hodně.

Nedávno jsem si přečetl převyprávění Mahábháraty a Rámájany. Zůstanu v Indii a přečtu si Pančatantru.

Ano, ráda bych si třeba v důchodu dočetla všechny zbývající díly Hry o trůny. – směje se –

Dievča menom Willow a Fablehaven.

Kopule od Kinga, jak jinak. Viděla jsem seriál, který je podle té knihy, a tak bych chtěla porovnání. A taky se strašně dlouho chystám přečíst To.

Katova dcera a černý mnich. Je to v předprodeji. Budu plakat.

Už několik let se chystám na Sto roků samoty – anebo na něco jiného od Márqueze. Zatím s ním mám ostudně málo zkušeností.

Ježíš, tak těch je hodně! – nakukuje do knihovny a počítá – Hm, tak aspoň dvě tři desítky by se našly, co si budem povídat. A pořád dopisuju další.

Jako správný knihomol baštím (čtu), co je po ruce. Nemám nervy jen čekat, kolikrát mám běžně rozečtené několikeré kousky.

Hele, teď přemýšlím nad komiksama. Malej Draco pořád domů nějaký tahá, ale ty jsou spíš pro mrňata. Chtěl bych někdy kouknout na něco pro odvážnější čtenáře, kde autor nebude šetřit červenou barvou a čtenář bude mít šanci položit si otázku: Opravdu by tím mečem toho barbara rozpůlil na dva kusy?

Aktuálně asi ne, ale mívám to často. A ráda čtu na doporučení. Ale dám asi tak na tři lidi, kteří mě znají, ne na obecná doporučení.

Mám jich spoustu, takhle z hlavy mě napadají Moje případy z 1. oddělení (Josef Mareš), Kde zpívají raci (Della Owens), Lekce chemie (Bonnie Garmus), Nikdo není sám (Petra Soukupová) nebo třeba Než vystydne káva (Tašikazu Kawaguči).

Momentálně plánuji číst knihu Šťastně až navěky?, která jsem si nedávno koupila.

To není dobrá otázka! Zbytek ságy o doktorovi O’Reillym, Rudý vlk, Dobrá znamení, Les v domě, Kavárna na konci světa, Ti, co vidí, Půlnoční knihovna a spoustu dalších!

Harry Potter a princ dvojí krve, Harry Potter a relikvie smrti, Harry Potter a prokleté dítě, Fantastická zvířata a kde je najít, Bajky barda Beedleho, Severská mytologie, Arila: Stíny Citadely, Odkaz lidské mysli, Problém tří těles, Temný les, Vzpomínka na Zemi, Pán prstenů: Společenstvo prstenu, Pán prstenů: Dvě věže, Pán prstenů: Návrat krále.

Mám napsaný celý seznam knih, které bych si chtěla přečíst a získat. – směje se –Máme s Wenndysem úmluvu, že mám na každý měsíc limit jen pár knih. – směje se –

Ano. Už mám dokonce i koupenou/staženou knihu Nádherné bytosti a jako další bych chtěla sehnat knížku Hvězdy nám nepřály.

Cesty formana Šejtročka a Gabra a Málinka. Tyto knihy mi před spaním četla babička. Její knihovna obsahuje spousty knih o historii, historické romány a tak, nic moc pro děti. Tyhle dvě byly (GaM mělo více dílů) jediné použitelné. Obzvlášť Šejtročka jsem měl rád, protože tam byly super obrázky.

V mladším dětském věku to určitě byli Kubula a Kuba Kubikula Vladislava Vančury. Později třeba Děti z Bullerbynu od Astrid Lindgrenové a ještě později série o Vlaštovkách a Amazonkách, kterou napsal Arthur Ransome.

Zuzanka (série 7 knih) od Pierre Couronne. Kromě těch starých knih snad už vyšly i nějaké nové. – usměje se –

Všechno o princeznách a magii. – směje se – Té magie se držím dodnes.

E. A. Poe, Jáma a kyvadlo. Byla jsem divné dítě, ale tohle jsem měla strašně ráda. A vyloženě dětskou knihu? To netuším, já na pohádky extra nebyla. Ale mojí úplně první vlastněnou knížkou byla Monster High. Mám pocit, že to tehdy letělo v televizi jako pořad. Tak to též nebylo úplně k zahození.

Těch bylo. – směje se – Cokoliv, co mělo písmenka a příběh.

Ještě před zmiňovaným Lvím králem to byl takový sešit s jedinou pohádkou – Perníková chaloupka. Z knihovny jsem ho doma měl půjčený snad rok. Vždycky jsem tam s ním přišel a zase si ho odnesl zpátky. Mamka už mi ho pak odmítala číst – a když jsem se jednou omylem prozradil, že ho umím zpaměti, byla to konečná.

Jako opravdu malá jsem zbožňovala všechno, co mi četla babi. Nejvíc asi Sedmikrásku, což jsou pohádky od Eduarda Petišky. Už je poněkud starší, ale o to větší kouzlo pro mě měla a má dodneška.

Určitě nějaká s obrázky koní.

Kniha to nebyla, ale měl jsem moc rád ABíčka. Člověk tam našel něco o technice, o zvířátkách, všelijaká lepeníčka a i ty komiksy. Jediný, co tam opět scházelo, bylo jak na ty holky.

Jakub a Jáchym. Bylo to naprosto skvělé a znala jsem to nazpaměť. A pamatuju si to dodnes. Jakubovi a Jáchymovi se dalo „pomáhat“ třeba tak, že jim člověk zhasnul světlo – dotykem prstu na vypínač. A na další stránce pak byla skutečně úplná tma. Milovala jsem to! V 80. letech to byl úkaz. Ale taky jsem měla ráda obří leporelo od Gabriela Filcíka Kdo tu bydlí? Tam se dalo v ilustracích pořád nacházet něco nového a člověk se nenudil.

Rozhodně všechny díly Paní Láryfáry. Naprosto jsem milovala lehkost a vtip v té knize, i to poučení z nich mě bavilo. Naprosto doporučuji i dospělým, já se u paní Láryfáry dobře bavím i dneska. – usměje se –

Určitě Pejsek a kočička, Dášeňka čili život štěněte, Děti z Bullerbynu…

Určitě Dášeňku! Tu jsem milovala! A pak také Děti z Bullerbynu. Jo a ještě Gabra a Málinka a Kája Mařík. A klidně mě už zastav! – směje se –

Theodore Boone: Právník školou povinný.

Moje nejoblíbenější kniha z dětství byla asi Krtek a raketa od Zdeňka Milera. – usměje se –

Když jsem byla úplně malá, tak moje první knížka se jmenovala Kocourek Klubko a potom Lassie se vrací, Čí je vlastně Shiloh? a samozřejmě Harry Potter.

Tento dotazník jsem si nesmírně užila a získala jsem díky němu spoustu tipů na nové čtení. A co vy? Také se vám Pán prstenů líbí víc ve filmovém zpracování? Dokázali byste číst s puštěnou hudbou do uší jako Andruška? Láká vás si prolistovat knížku Jakub a Jáchym, jakou měla v dětství madam Minti? A jaké knížky patří mezi ty vaše oblíbené? 

Všem dotazovaným moc děkuju za jejich odpovědi a už teď se těším na příště.