Cesta za pokladem Enoly Gatito

Čaute všechny škrkny,

tak jsem se teda vydala po vlastních nohou O:) Zaujal mě váš nápad o keškách, které mě vždycky tak trochu lákaly, ale nikdy jsem to nevyzkoušela. Tak jsem si řekla, že teď je ta správná chvíle. Nainstalovala jsem si vše potřebné a v rámci zácviku si zkusila odlovit jednu kešku jen tak cestou z práce. Napoprvé jsem ji sice nenašla, ale napodruhé jo. To bylo radosti. Jelikož se však jednalo o odlov spíš autem, než po svých, a jelikož se v okolí nenacházela žádná hezká scenerie, ponechala jsem to pouze jako trénink (foto ale přesto i tak posílám) a skutečný výšlap pro splnění úkolu jsem si naplánovala na neděli 16. 7. Šestnáctka je totiž moje šťastné číslo. Teda...byla...

Zahájila jsem tedy výstup dál a cestou se zastavovala fotit listnatý les, barevné kytky, apod. do jiných "obyčejných" soutěží na Hogu. To se mohlo rovnat sebevraždě, protože jak jsem se zastavila, opět začaly nálety hmyzu. Nestíhala jsem je odhánět a ošívat se. Jestli mě pozoroval nějaký voják (nacházela jsem se na kraji vojenského újezdu) mohl mít ze mě slušnou srandu. "Tak na to já nemám," říkám si. "Jdu dolů. Pití nemám, horko mi je, první keška nenalezena, takže jako pořádkumilovný vodnář musím naznat, že nemá cenu pokračovat." 

Cesta dolů šla hezky. Jenže co se stane, když přidáte bojovnost člověka, který se nerad vzdává? Když jsem míjela ten zpropadenej pařez, u kterého první keška měla být, nedalo mi to a znovu jsem ho obhlídla. To jsem neměla dělat, protože jsem tu kešku našla. Nedalo se nic dělat, během tance kolem hmyzu jsem se podepsala a mohla jsem zase stoupat do kopce. Jupí!

Dalšími detaily vás příliš nudit nebudu. Když jsem vylezla na kopec a opustila stín lesa, vystřídala komáry hovada. Znovu se mi chce brečet, jen když to píšu. Ale druhou kešku jsem našla hned, takže mě čekal další podpis během tance. Tentokrát to byl Dupák.

Třetí kešku jsem nenašla a ani nehledala, protože tam, kde měl pařez být, byla metr vysoká tráva. A tráva znamená co? Hmyz! A já si od madam Barb nepůjčila žádnou žábu.

Čtvrté zastavení byla samotná zřícenina. Romantika. S hmyzem. Ale romantická atmosféra zvítězila (nebo už jsem jen na další tance s hmyzem neměla energii) a já začala hledat kešku. Tu jsem strašně chtěla, protože to měla být první větší a já moc chtěla nějaký poklad. Jenže nápověda: U paty stromu pod cestičkou, je sice krásná, ale když jste v lese...? Už už jsem to chtěla vzdát, když jsem si všimla ještě jednoho stromu, který by mohl sloužit jako schovka. Tak jsem ho zkusila a bylo to tam. Hezky v klidu, bez stresu, jsem se podepsala, vše si řádně vyfotila, vybrala poklad. Že mě žere hmyz mi ani trochu nevadilo, jak jsem byla šťastná. - poškrábe se na zádech - 

Cestou dolů měla být další keška na pařezu, ale já jsem se rozhodla, že pařezy nemám ráda. Tak jsem elegantně prošla okolo. - poškrábe se na koleni -

Dík vám teda moc a těším se na další úkol!

PS. Fotky jsem vám očíslovala. 1- 3 je tréninková keška. Jo a ta fotka, která vypadá, že na ní nic není, to je ta zřícenina (čti: hezká scenérie) 

Ahoj škrkničky v čokolád..... Ehm teda - škrkničky!

Dlouho jsem přemýšlela, jakou jiskru zpracuji a konečně dnes mě osvítilo. Zakouzlila jsem se svou milovanou AI a nyní dovolte, abych vám představila svou ztělesněnou paní Jiskru! O:) Je to druh víly a jen ony umí zažehnout nejsilnější a nejmocnější jiskry :) 

Snad se líbí :) 

Díky a mějte se čupr! 

Ahoj škrkničky,

Posílám své vypracování třetího úkolu. Dnes jsem vám nachystala večeři :) 

Jedna se o můj oblíbený letní recept. 

Všechny zavařené ingredience slite å nechejte okapat. Pór nakrájejte na půlkolečka, šunku na kostičky. Vejce uvařte a nastrouhejte. Mozzarellu také nastrouhejte. 

Do mísy pokládejte po jednotlivých vrstvách v tomto pořadí: celer, pór, kukuřice, ananas, šunka. Poté pokryjte majonézou a navrch přidejte vrstvy vejce a mozzarelly. Dejte vychladit. 

Při servírování je důležité nabírat všechny vrstvy najednou. Takže ideálně nějakou placatou naběračkou. 

Dobrou chuť :) 

Nazdár škrkny,

zahrát si na archeologa a zkusit najít vzácný nález pro mě není vůbec nic těžkého. Však já už archeolog jsem! Ale že jste to vy, vydala jsem se za pátráním po nějakém novém neobjeveném pokladu. A našla jsem amonit! Zkamenělou schránku něčeho jakoby šneka. Pečlivě jsem ji štětečkem očistila, abyste ji mohli obdivovat. A jako důkaz, že jsem úspěšný archeolog přikládám své dřívější nálezy, které jsem vám očíslovala, abych vám ke každé mohla říct pár slov :)

Tentokrát ale rozřízlý vejpůl, aby šlo obdivovat, jak krásně vypadá uvnitř :) Takto se běžně prodává, ale ideálně dostanete vždy obě dvě ty poloviny.

Tak takto vypadá zkamenělé dřevo. Na fotce to nejde úplně poznat, ale i se krásně třpytí!

Kousek horniny (břidlice) a v ní je vidět zkamenělý trilobit. Tyto nálezy mám obzvláště ráda.

4. Zkamenělá ryba 

Kousek kamene, na kterém je vidět kosterní otisk ocasní ploutve rybičky. 

Toto placaté, zaoblené, pórovité cosi je kousek skořápky ze zkamenělého vejce dinosaura :)

Tento honosný název neukrývá nic jiného, než pěkné zkamenělé hovínko :D

A teď fakt. Nejsem archeolog, ale vášnivý sběratel minerálů, mimo jiné i zkamenělin :) Líbí se vám ukázka z mé sbírky? O:)

Mějte se krásně!

Ahoj škrkny,

to byl ale podlý úkol jak od správného zmijozeláka. Ale úkol je úkol, tak jsem se do toho musela pustit. 

Nejvíce jsem v poslední době zanedbávala skartaci dokumentů v mudlovském zaměstnání. Vždycky jsem papíry odložila bokem, že až půjdu z práce proženu to strojem. Ona ta skartovačka dělá strašný rámus a nechtěla jsem přece rušit kolegy. No jo, jenže když je padla, tak se jde domů a ne skartovat přece! A tak se papíry kupily a kupily, až z toho byla hromádka, kterou na jeden zátah nezlikvidujete. A čím víc toho bylo, tím míň se do toho chtělo. 

Tak teď jsem to tedy zprocesovala. Na fotkách je ona kupička před, onen stroj a nachystaný prázdný pytel. 

Na dalších fotkách je již pytel plný zkartovaných dokumentů. Byla to pěkná prácička! Až se ze skartovačky kouřilo. Ale mám hotovo! 

Díky za to! 

Mějte se krásně! 

Ahoj Škrkny,

Toto teda ale byl úkol! Ale okouzlila jsem, jak jen to šlo. A vytvořila jsem miniaruru skutečného výhledu ze Zmijozelské kolejní místnosti. Největší oříšek bylo těsnící kouzlo. To musím do příště vypilovat. Můžete vidět na jedné fotce, že to místy trochu protékalo. Kromě fotky výsledného produktu, fotky špatného těsnicího kouzla a koláže z postupu tvorby, přikládám i pár fotek po odstranění vody. Líbilo se mi, jak na okýnkách zůstaly kapičky O:) 

Díky moc a přeji krásný den! 

Ahoja škrkničky,

narazila jsme na fantastické přenášedlo! U lesa, vedle zcela obyčejného pole, stará pneumatika. A přeneslo mě to k prameni řeky Sázavy! Nemusela jsem šlapat do kopce. To je sen! :) 

Akorát pneumatika byla celkem velká, blbě by se přenášela, vše jsem tedy vyřešila jen s pomocí kouzel. Rodiče pomohli O:) 

Nazdárek škrkničky,

létání na koštěti, to je sen. Tím spíš s krásným výhledem na západ Slunce nad Hanibalovým jezerem O:) 

Mějte se krásně!