Cesta za pokladem Eillen McFir Elat

Léto pravidelně trávíme pendlováním mezi McFir Manor a sídlem Elatových předků. A nebylo tomu letos jinak. Tentokrát se však stal zázrak, kdy mi bylo dovoleno na práci kolem domu použít kouzel, proto se nám podařilo ukrást si čas i na nějaký ten výlet. A tak jsme vyrazili prozkoumat hrad Lipnice. Vzhledem k ochranným kouzlům je vždy třeba se na zdejším místě zaregistrovat. Povinnost má každý kouzelník se svým doprovodem. Proto jsem do knihy zvěčnila jak sebe, tak pana Elata.

Tentokrát však nešlo o příjemné procházení se. Kastelán, byť sám mudla, poznal, že jsem čarodějka, a rychle mě odvedl stranou, a požádal o pomoc. Ukázal mi starý artefakt, prý kamenné vejce, na kterém se ale za posledních pár dnů začaly objevovat prazvláštní rýhy. Rychlým pohledem jsem poznala, že se jedná o jiskru ohnivého elementála uvězněnou v kameni. Se souhlasem kastelána jsem se s jiskrou rychle přemístila zpět do domu Elatových, kde jsem jiskru opatrně osvobodila v malém ohništi pod kotlíkem.

Nejprve jsem se bála, že se elementál po svém osvobození ze staletého kamenného žaláře rozhodne vše podpálit. Ten však projevil radost z vysvobození a přislíbil, že v našem rodě bude zachovávat teplo rodinného krbu a na jeho plamenech budeme vždy moci uvařit dobrého jídla. A tak jsem jej hned využila na uvaření kotlíkového bramborového guláše.

Mít ohnivého elementála za přítele je úžasná věc. Nemusíte hlídat oheň – intenzitu žáru si pohlídá sám – a tak jsem se mohla věnovat zahrádkaření a dát se do vypletí růží. Jaké bylo mé překvapení, když jsem v hlíně narazila na prazvláštní předmět. Připadala jsem si jako archeolog, když jsem opatrně vyprošťovala malé dračí vejce. Věřte mi, že jsem byla v šoku. Najít dračí vejce u mudlů? Navíc u rodiny mého muže? Zahodila jsem myšlenky a kouzlem zjistila, že mládě ve vejci potřebuje jen malinký impuls, aby se vyklubalo. O několik hodin později mi na ruce trůnil nejkrásnější poklad – čerstvě vylíhnuté dráče!

Samozřejmě krmit dráče není nic snadného. Ono totiž nejdříve musí získat důvěru v člověka. Přece jen, není přirozené být vychováván lidskou bytostí. Proto, byť jsem mu připravila vynikající vydatné jídlo, odmítal jíst. A proto jsem musela překonat odpor ze syrového masa a před dráčkem kousek sama sníst. Jakmile uviděl, že i já jím ohnivé maso, bez váhání zbytek zblajzl.

Poté co uhasl oheň v ústech a žaludku, záludně se přestěhoval do střev.  Bylo mi jasné, že mě čeká bolest takzvaná výstupní. (A konečně jsem pochopila, proč Elat mluví o California reaper dietě...) Dráče jsem začarovala za vodní bariéru, která jej měla chránit po dobu, kdy kvůli propáleným střevům nebudu schopna se o něj starat. Naštěstí šlo o draka, který dokáže žít i ve vodě. Jaké bylo mé překvapení, když se proměnil do své vodní podoby, ve které se maskoval za rybu. Jen pohled v jeho oku prozradil, že byť nyní plave pod hladinou, je to oheň, který je jeho hlavním živlem.

Při sprintu k trůnu, na kterém i král sedává sám, jsem na zemi spatřila na zemi válející se zmuchlanou plechovku. Nesnáším bordel, tak jsem se sehnula a rychle plechovku popadla. V pupíku jsem ucítila škubnutí a bylo mi jasné, že nešlo o obyčejný odpad.

S myšlenkou, že záchod už netřeba, spíše nového čistého oblečení, jsem se rozhlédla kolem sebe. Netuším, čí přenášedlo to bylo, ale doneslo mě na pláž. Vyčarovala jsem si nové oblečení, rychle se převlékla, staré i s plechovkou vyhodila, a pak se posadila a kochala se pohledem na zapadající slunce. S myšlenkou, že to bylo tentokrát opravdu náročné léto, jsem se nechala posledními denními paprsky ukolébat ke spánku…