Podle vlasů poznáte je

Účesem nazýváme způsob úpravy vlasů. Ovlivnit můžeme jejich délku, tvar či barvu. V minulosti, například v období rokoka, byly vlasy nahrazovány parukami, to je však spíše výjimka. Dnes paruku používají lidé zpravidla jen tehdy, když nemají k dispozici vlasy vlastní, například kvůli stáří, nebo zdraví.

rokoková paruka (zdroj: wikipedia.org)

Styl účesu býval převážně určován společenstvím, v němž člověk žil, primárně kulturní formací, následně sociální skupinou. V naší geografické oblasti můžeme říci, že téměř celá Evropa nosila stejné účesy, popřípadě docházelo jen k málo významným regionálním odchylkám. Změna nastala zhruba v 60. letech 20. století. Objevily se účesy nové, které si lidé volili na základě osobních preferencí, nikoli však estetických, ale podle toho, ke které sociální skupině chtěli patřit (nikoli ke které reálně patřili, často šlo o skupiny uměle vytvořené, nikoli tradiční). Ty nebyly vytvářeny na politickém či ekonomickém základě, daleko více šlo o volbu generační.

Léta šedesátá přinesla vlasy dlouhé. To by nebylo nic zvláštního, pokud by je ovšem nenosili mladí muži (dříve byly dlouhé vlasy vyhrazeny ženám). Nejvíce jsou spjaty s hnutím hippies. Jeho nejvýznamnějším projevem z uměleckého hlediska byla rocková hudba, na což navázaly další styly; dlouhé, neupravené vlasy nosili často příznivci různých druhů metalu.

zakladatelé heavy metalu Black Sabath (zdroj: rollingstone.com)

V českém prostředí se dlouhé vlasy staly symbolem odporu proti komunistickému režimu a následně proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy, převážně ruskými. Takzvané „máničky“ byly pronásledované Státní policií, například folkový písničkář Jaroslav Hutka byl donucen k emigraci.

Jaroslav Hutka (zdroj: wikipedia.org)

Jiní reagovali naopak spoluprací s komunistickým režimem a udáváním přátel Státní bezpečnosti, například dnes velmi populární Jaromír Nohavica.

Na komunistické represe vůči „máničkám“ vtipně reagoval písničkář Petr Lutka (který sám „máničkou“ nebyl).

Jinou možnost účesů představovalo hnutí punk, které vzniklo v 70. letech. Původně navázalo na hnutí skinheads, nicméně účesem se značně odlišilo. Punk hlavně navazuje na starý anarchismus: podstatná je pro něj svoboda. Snaží se ji prezentovat mimo jiné formou provokativní úpravy vlasů. Typické je pro ně číro (označení pochází z názvu indiánského kmene Čerokíů).

pankáči (zdroj: denik_cz)

Již jsme zmínili hnutí skinhead. U nás je vnímáno hlavně jako rasistické a nacistické, jak ho svého času zpopularizoval zpěvák a herec Daniel Landa (spolu s kapelou Orlík).

Daniel Landa s přáteli (zdroj: daniellanda.cz/)

Tito příznivci „bílé síly“ však zřejmě ve své kulturní ignoranci vůbec netuší, že počátky skinheads jsou spjaty převážně s „barevnými“ přistěhovalci do Velké Británie, hlavně s Jamajčany. Prvotní skinheads byli antirasističtí, a také apolitičtí. Měli blízko k anarchismu.

Vlasy si příslušníci skinhedas stříhají zcela nakrátko, popřípadě si je holí zcela. I absence vlasů je však účes.

Existuje mnoho dalších stylů úpravy vlasů. Například členům gotické subkultury se jistě zamlouvá podoba Wednesday Addams.

Christina Ricci jako Wednesday Addams (zdroj: Addams_polygon_com)

Většina z nás si z důvodu mudlovského krytí volí konzervativní účesy. Není paradoxní, že mudlové nezvykle učesané lidi označují za čarodějnice? Sami mnohdy používají dalece extravagantnější úpravy vlasů než my.

Super!