Poznáváme Nebelvírské: Jane Mooren

V jedné z malých vesniček/městeček poblíž Dachsteinu v Rakousku. Anebo na Kanárech. Ale myslím, že bych to na každém z míst vydržela jen pár let a pak bych pokračovala někam dál, anebo naopak zpět do Čech.

Večer a v noci. V mudlovské práci se mi běžně začíná pracovat nejlépe po 16.00, když všichni odejdou, všude je klid a můžu se naladit na pořádné soustředění. To je ale bohužel pro klasický mudlovský pracovní režim trochu nešťastné.

V minulé jsem byla hrdá na svůj několikaletý výzkum, který měl skutečný a použitelný výsledek. A taky na článek, kterému jsem věnovala spoustu bezesných nocí. A teď jsem hrdá obecně na to, že pomáhám lidem řešit důležité problémy a zároveň pomáhám v učení a růstu mladším kolegům.

Dříve rady ohledně psaní a češtiny, teď hlavně pro rady pracovní.

O tom, jak jdu na farmářský trh. Velmi příjemný sen na rozdíl od jiného, který jsem měla minulý týden – dva dny před pracovním workshopem se mi zdálo, že jsem ho nestihla několika různými způsoby, například proto, že mě honil divoký medvěd v noblesním hotelu. Byly to asi tři sny podobného rázu za sebou.

Rozhodně nebelvírský famfrpálový tým. Jinak mě sporty příliš nezajímají.

Na workoholismus a hrocení. Není to ta správná cesta. 

Za rodinu, partnera a přátele. Za to, že jsem mohla vyrůst v takových podmínkách, jaké jsem měla – v jistém věku člověk zjistí, že to, co on bral za samozřejmost, ostatní nikdy neměli. A pak ještě za to, že žiju v době, kdy máme svobodu dělat téměř cokoliv, kdykoliv a kdekoliv.

Nostalgie a láska ke psaní. S láskou vzpomínám na doby svého aktivního studia, i když na to již nemám čas. A zároveň se občas ráda naučím něco nového a procvičím ve psaní.

Těžká otázka. Vždycky jsem zbožňovala Eragona, ale byl to obrázek z doby, kdy mi bylo třeba čtrnáct. Teď ty knížky čtu znovu a říkám si, že je to trochu trubka, ačkoliv se to postupně v dalších knihách zlepšuje. Chtěla bych tedy dát Willa z Hraničářova učně – jenže už jsem ho taky dlouho nečetla a obávám se, že i on možná občas vyzní jako trubka. A proto si vyberu jiné než knižní postavy, a to ze seriálů. Jednak zbožňuji Doktora z Doktora Who, a to proto, že má tolik různých skvělých verzí, nekonečný důvtip, boží hlášky a nezdolný optimismus. A dále to bude Jake Peralta, který mě svými vtipy dostal skrze covidovou samotu a bavil mě pak ještě dlouho.

Mám moc ráda nepálskou restauraci Everest. Všem pražským doporučuji.

Mr. Bean.

Po shlédnutí Problému tří těles snad radši ani ne.

Šla jsem běhat s tatínkem mého partnera. Já běhám jen maličko, zatímco ten tatínek běhá maratony. Konec si domyslete.

Já pomáhám se stavbou nových domků a cest v Godrikově Dole. - usměje se -

Děkuji Jane za všechny zodpovězené otázky a všem čtenářům, kteří dočetli až sem. 

Na shledanou v příštím díle Poznáváme Nebelvírské.