Není sesle jako sesle aneb Historická hysterie v redakci LT

„Freyuško! Potřebuju nutně korekci. Píťo, pomoz taky. Em, je ten článek již sepsaný?" halekala nešťastně zpod haldy papírů Niobé.

„Doufám, že budou příplatky!" založila si trucovitě ruce na hrudník Freya.

„Cokoliv. Jen to musíme stihnout vydat. Už nechci zažít situaci, že čtenáři nemají, co číst."

„Úplně pláču," pronesla sarkasticky Sim, čímž si vysloužila...

„Merline, ochraňuj mě, prosím!" spráskla k sobě dramaticky dlaně šéftlapka.

„Langoš! Ulovila jsem poslední langoš," vešla do dveří rozzářená Ema.

Uchvátanou redakcí se linulo láteření, střídající se s hysterií a prolínající se s klením. Když tu zakročila Freya, ve které se vzbudily vůdčí instinkty nejspíše získané během tréninků famfrpálu.

„Beru si korekci. Mám teď dva články. Ty Emo, dojez ten langoš a pusť se do psaní poslední výpravy. Sim, můžeš zapracovat na grafice k nadcházejícímu večírku a zároveň mi navrhnout šaty," vtlačila do pracovních povinností i osobní zájmy.  Šéftlapce nenápadně podstrčila bonboniéru se soucitným úsměvem a ta se do ní hltavě pustila. Čokoláda s nervy dělá divy i u kouzelníků. 

Postupně se redakcí začalo ozývat ťukání do psacích strojů. Konečně to vypadalo, že se situace uklidňuje. Dokonce i Niobé si troufala se pousmát. Začala totiž DOUFAT. Z mých užitých slov jistě tušíte, že to byla její osudová chyba.

„Uch, ach, to to bolí. Mám úplně otlačenou zadnici," postěžovala si Ema.

„Ale prosím tě, nejsme tu tak dlouho," odpověděla Niobé na její stížnosti.

„Jenže Ema má pravdu! Z těch plastových židliček jednoho bolí všechno. A to za chvilku." souhlasila Freya. „Takhle to prostě nejde. Dokud nebudeme mít na čem sedět, už neuvidíš ani řádek."

Šéftlapka začala propadat panice. Viditelně vehementně přemýšlela nad východiskem, až se jí tvořilo mezi obočím zamračené V. Já si myslím, že v hlavě jí mohly probíhat následující nápady: pořádně naditý krocan, hostina, výplat- NE, nějaký pořádný vánoční kýč, kytka, polštář, fusekle...

„Slíbím vám cokoliv. Třeba i trůn!"  vyletělo z ní tak nějak ze setrvačnosti. Od ponožek sice dost vzdálená věc, ale asi jak pro koho. 

„Trůn? Měkký, vysoký, pohodlný trůn?"

„Klidně i se speciálními vychytávkami." dala se slyšet Niuš.

Místností opět zavládl klid a pokoj. Jako kdyby žádné hašteření před tím neexistovalo. Všichni přítomní v tichosti dokončovali svou práci a s novým rozbřeskem se pomalu ale jistě vytráceli do svých pokojů, aby alespoň něco málo naspali, než začne další den na hradě. Po sobě zanechali dojatou šéfku s hotovou prací, která čekala již jen na poslední kontrolu jejím okem.

Niobé byla ze svých pracovníků nadšená. Jako překvapení a odměnu za jejich dřinu se rozhodla vyslyšet jejich přání. A tak se mávnutím hůlky v redakci objevily tři trůny. Letos přibyl ještě čtvrtý. Od těchto dnů již sedí na plastových židličkách jen pár jedinců. Třeba já! A přesto plním přání naší šéftlapky. A víte proč? Protože i přes všechno naše pošťuchování se máme vzájemně rádi a jsme skvělý tým.

V neposlední řadě bych Vám ráda představila ony trůny. Ostatní byli tak hodní a připojili vždy krátký komentář.  Užijte si čtení posledních pár řádků a hlavně se pokochejte tou nádherou.

Ema: „Na svůj trůn moc nesedám. Spíše si ho hýčkám a sem nad ním slintám. Je moc krásný a vážím si ho.  Jsem neposeda, pořád někde lítám. A co kdyby se mi odřel!?  Tak se na něj většinou jen s láskou dívám, hýčkám a jsem vděčná za místo v tak úžasné redakci."

Já k jejímu komentáři již mohu doplnit snad jen to, že její trůn je chráněn kouzlem proti snězení. A tak, i kdyby si Ema chtěla na trůnu pochutnat, nikdy by jí ani ždibíček neubyl.

Eilen: „Jsem ostrá dáma, která se s ničím nemaže. Mám svou hrdost a majestátnost a jak jistě mnozí víte, miluju draky. Šéftlapka tohle vše při vyhotovování trůnu zohlednila. Od té doby nesedím téměř nikde jinde. A mimochodem, hlava draka v zádové opěrce dovede chrlit skutečný oheň! No není to nádhera?"

Se slovy Eil čistě souhlasím. Všichni kolem jejího trůnu našlapují téměř po špičkách. Ovšem dovede i zahřát! Stačí pronést jen pár nemístných poznámek a hoří vám koudel u sedinky.

Freya: „Vidíte taky tu zářivou růžovou!? Je nádherná, nádherná, NÁDHERNÁ! Dokonce se ve svém trůnu mohu prohlížet díky zabudovaným zrcátkům. Tím pádem mohu psát a ještě u toho vypadat šik. Na svém trůnu sedím poměrně výjimečně, ovšem má láska k němu je neutuchající."

Freyu jsem skutečně na trůnu snad ještě neviděla. Ovšem i když kolem něj jen projde, vypadají spolu vážně skvěle.

Morthi: „Svůj trůn jsem získal k narozeninám. Byl jsem nadšený. Vidíte ty lvy? Všude? Jak majestátní jsou. Navíc skvěle zdůrazňují mou kolej. A aby vzbuzoval patřičný respekt, ti lvi se dovedou hýbat, ale hlavně řvát."

To potvrzuji. Trůn Mortiho skutečně na všechny kolem dýchá především svou majestátností. Moc mu přeji, aby si jeho lvové jednoho dne nekousli do jeho zadnice.

Pro Lví tlapou

Arya Arcus

P. S. Doufám, že jednou budu i já psát ze svého trůnu. Ty plastové židličky jsou vážně nepohodlné.