Vánoční dotazník

No jasně – nesmí chybět kapr a bramborový salát! A určitě linecké cukroví, toho se u nás vždy sní spousta.

Jsou to tři věci – cukroví, bramborový salát a ryba. To mi přijde pro svátky úplně nej.

Pochopitelně salát a řízek! - směje se -

Rybí polévka prostě na Vánoce musí být.

Vánočku. To říkám proto, abych se neopakoval. - směje se -

Salát a řízek, jinak to nejsou Vánoce.

Salááát! Tuny bramborového salátu.

Bramborový salát a vanilkové rohlíčky! Možná i vánočku, ale to až od doby, co mám po boku svého muže, protože u nich je to tradice. A ještě bych přidala štrúdl. Ten nás provází od podzimu do konce zimy. 

Sushi kapra. Mám rád kapra. Smaženýho. Jednou se nepovedl a byl vevnitř syrovej a krvavej. Ale pořád je to nejoblíbenější jídlo. Syrový to nejím, jen ať máme jasno.

Ano, bramborový salát. - směje se - Bez toho to prostě nejde. Miluju bramborový salát!!

Cukroví. - směje se -

Tak asi nebude překvapení, že řeknu bramborový salát, že? - směje se - Já totiž bramborový salát jindy přes rok nejím, takže to mám spojeno opravdu a čistě jen s Vánocemi.

Ano, jsou to malé knedlíčky, u nás se jim říká „hop do vody“. Jsou z mouky, vajíčka a vody, po uvaření se v nich promíchá máslo. Dávali jsme si je jako první chod u štědrovečerní večeře. Ta chuť se mi prostě spojila s Vánoci. - směje se -

Řízek a salát.

Kapustnica!

Budu se opakovat – řízek a bramborový salát. A samozřejmě cukroví, miluju vanilkové rohlíčky.

Nemám, já v tomhle na tradicích fakt nelpím. Ale potěší mě mamčina štola, smažený kapr, různé druhy cukroví od sourozenců, které můžu ochutnat. Nebo třeba vaječňák od pana Tarabase. 

No jistě, u mě je to řízek a hlavně bramborový salát. U řízku je mi jedno, zda je to vepřové, kuřecí či třeba rybí filé z mořské ryby. Nikdy jsem nepřišla na chuť kaprovi. Jak ten mi skončil na talíři, bylo jisté, že Nerys svou štědrovečerní večeři prostě probrečí a nedonutí ji naprosto nic, aby svého kapra snědla. Naštěstí si to rodiče časem rozmysleli a už mě nenutili. - úlevně si oddychne - Ten bramborový salát je asi hlavní součástí štědrovečerního jídla. Je to recept, který si donesla babička z dalekého domova. Ve srovnání s českým salátem je asi trochu „chudší“, ale má své kouzlo na jazyku. Milujeme ho dodnes všichni, i když je nás z rodiny už ve srovnání s lety, kdy jsem byla jako dítě, jen maličko... A pak taky miluji chlebíčky a jednohubky, cukroví, jak jinak. To si ale šetříme spíše až na další dny.

Hůlka od mých nevlastních mudlsynů. - usměje se - To bylo krásné gesto a hůlka je na čestném místě v mé knihovně. - usměje se -

Úsměv pacientů, rodiny, být spolu, zdraví a spokojení.

Kousek meteoritu a přívěšek Malého prince od Meadow.

To je těžké říct. Mám skvělou rodinu a vždycky dostanu samé super dárky.

Jsem hlava děravá, musím dlouze přemýšlet... Už vím! Knížka Harry Potter a Tajemná komnata. Ano, naši mi nejdřív koupili druhý díl.

Vlastně ani nevím. Určitě jich bylo víc, ale vybírat jeden si netroufnu.

Auto minulý rok.

Och, to je těžké. Asi nejvíc si pamatuju z dětství šperkovničku, ve které je tančící baletka. Stačí ji jen natáhnout kličkou a začne se otáčet v piruetě. Tu mám dodnes. A v dospělosti jsou to náhodné drobnosti. Třeba fakt praštěné ponožky nebo nějaké náušnice nejlépe s nějakým vtipným motivem. Už mám doma náušnice třeba s kachničkami, klubíčky vln či třeba s pejsky.

Mintaka mi jednou dala sběratelskou edici Zaklínače. To byla topovka. Pořád si po večerech zkouším Igni, ale nechce to fungovat.

Těžko říct. - směje se - V posledních letech to byla myčka, fakt velký pomocník.

Nemám žádný nejkrásnější. Každý potěšil a potěší.

Nejkrásnější dárek byly knihy Harryho Pottera, které jsem zhltla vždycky během 25. prosince. A pak ještě jednou. - usměje se -

Pro mě jsou všechny krásné. Ale ten nejlepší byl asi notebook, který je se mnou dodnes – skoro jedenáct let. Sem tam mu něco padá a čouhá, ale pořád mi slouží. - vděčně se usměje -

Těch by bylo asi více, ale největší radost, co si pamatuju, byla, když jsem si jako malá strašně moc přála takového ohromného plyšového psa. A když jsem natrhla papír s posledním dárkem, tak jsem se rozbrečela, protože jsem si myslela, že je tam nějaká hnusná chlupatá mikina. Až když mi mamka řekla, ať to rozbalím celé, tak jsem vyjekla radostí, že jsem ho tam opravdu měla.

Nové utěrky. To bylo radosti!

Jej, těch bylo! - usměje se - Ale zásadní byl asi jen jeden, ačkoli k nám domů přišel o měsíc dřív – moje jorkšírka Sárinka. Sama nám pak pod stromečkem nechala dárek, na to nezapomeneme. 

Miluju soukromé poukázky od pana Uhniltiho. Ani si je nevybírám, spíš si je schovávám, ale baví mě je dostávat. Přijdou mi prostě vtipné a reflektující náš život. Třeba poukaz na IT help, poukaz na to, že ho můžu sprdnout apod.

Dostala jsem mnoho krásných dárků, těžko vybrat jen jeden, který by byl nejkrásnější. Jako malá jsem milovala např. svítící a hučící káču. Říkali jsme jí doma „vlk“, ale proč, to už si nevzpomenu. Nadšená jsem byla také z krabice figurek, ze kterých se dala různě postavit úplná zvířecí farma. Tu jsem podědila po tatínkovi, který ji měl také snad už jako dítě. V dospělosti jsme měli krásné Vánoce, když jsme doma přivítali nové štěňátko Nelly. Byla mou věrnou přítelkyní mnoho let. U nás je bohužel taková „tradice“, že členové rodiny, ať už lidští, ať zvířecí, odcházejí na věčnost prostě během prosince, tak jsou to někdy svátky trochu smutné nebo rozpačité. Ale život musí jít dál, člověk má srdce velké pro víc milovaných bytostí. A tak nám Nelly zase rozsvítila domov, i když jsme ještě pořád smutnili po předchozí kamarádce. Tak si myslím, že těmi nejkrásnějšími dary jsou pro mě psí spřízněné duše. Letos k nám jedna přišla už v září, ale počítáme ji už skoro jako vánoční dárek, takže já už ten nejkrásnější dárek dostala. Několikrát v životě. Ještě tak vzpomínám na loňské Vánoce, tam byly nejkrásnějším darem sebrané svršky od přátel, kteří mě, když viděli, že se nám na dlouhý čas pokazilo topení zrovna v mrazech, vybavili ponožkami, rukavicemi, čepicí... A mně bylo krásně teploučko na těle i na duši, protože takové laskavé přátelství hřeje prostě dvakrát. - směje se a ukazuje teplé a vesele barevné ponožky na nohou -

Já radši klasiku. Ale i moderní vánoční hudba má své kouzlo.

Naše české koledy. Och, jak já je vyju! Ale slyšela jsem i pár modernějších písní a nejsou k zahození. Také mám ráda vánoční písně Celine Dion.

Klasickým vánočním koledám.

Vánoční hudbu moc nemusím, nejsem na koledy ani v moderní podobě.

Klasickým. Moderní je fuj. I ta, co furt zpívá All I want for Christmas is youuu, je fuj. - směje se -

Jak kdy. Někdy moderní, ale na Štědrý den jedeme klasické české koledy.

Obecně mám ráda hudbu jak klasickou tak moderní, to samé platí i u koled. Někdy ty a někdy ty.

Během adventu dávám přednost modernějším verzím. Ovšem během Štědrého dne u nás běží jedině klasické koledy.

Si raději pustím soundtrack ze Zaklínače. 

Klasickým.

Klasické koledy.

Poslouchám obojí, podle nálady.

Raději klasické koledy. Převážně české. A ze zahraničí takové taky klasické, které se pouští v obchoďácích nebo jsou součástí reklam. Ale moderní úplně ne.

Nejraději mám vánoční koledy z amerických filmů, např. Sám doma apod.

Ani jedno, fakt mě to nějak nebere.

Mmm, na Štědrý den a k večeři jsem si pouštěli klasické koledy, ale v předvánočním čase spíš preferuji moderní vánoční hudbu. Co už ale nesnáším, je „Aaall I waaant fooor Christmas is youuu.“

Nemusím ani jedno. Ale cukroví peču zásadně u Lidových zpěvů vánočních od Musica Bohemica. Je to nostalgie, protože tohle jsme při pečení poslouchali doma na gramofonu, když jsem byla malá. Ale dám to tak jednou a na rok zase stačí.

Určitě mám raději tradiční koledy. Už od nějakých patnácti let sbírám koledy z nejrůznějších koutů světa, oblíbila jsem si hodně třeba staroanglické, co zní středověce nebo ty, které jsou v různých jazycích (skotské, velšské a jiné). Jak to má „mollovou“ notu, hned se mi uši protahují do dálky. - uchichtne se -

Sedět u krbu s Lenkou Láskorádovou, povídat si o nesmyslech a pít kakao. To by mi stačilo. - usměje se -

Jééé! Byla bych ve Velké síni, obíhala ty obří vánoční stromy, které by Hagrid donesl. Pak bych tam pustila všechny sovy, co by na hradě byly, aby se také najedly. A pak bych i já sama jedla, moc jedla. - směje se -

Rád bych si zahrál přenosné pohyblivé šachy s Ronaldem W. ve Velké síni, kde by padaly sněhové vločky. - směje se -

O samotě s Hermionou. - směje se -

Plakal bych štěstím, že jsem dostal svetr a bolelo by mě bříško z přejedení.

Předně bych si nevybrala postavy z Harryho Pottera, takže nevím. - směje se -

Upřímně, nejraději trávím Štědrý den s rodinou, takže asi nijak.

Nejspíše bych ho trávila v kolejní místnosti. S partou kamarádů a kakaem. Povídali bychom si a hráli hry. Prostě by nám bylo společně hrozně fajn. V mých představách bych si moc přála zažít Vánoce u Weasleyových. - usměje se -

Vzal bych Hermionu na rande. Vykládal bych jí o tom, jak pařím Zaklínače a jakej mám level postavy. To by na ní určitě udělalo dojem. Že jo?

Můj dokonalý Štědrý den by vypadal asi podobně jako ve filmu, když spolu zůstávají v Bradavicích.

Štědrý den by byl dokonalý, ať by vypadal jakkoli. A je jedno, zda bych ho strávila v Doupěti, v Děravém kotli, na hradě, v sídle Malfoyových, v Kvikálkově, na Příčné či Tkalcovské ulici nebo snad v sídle Fénixova řádu. By by to super den tak jako tak. Proto stále čekám na svou sovu, třeba jenom někde zabloudila...

U Weasleyových doma, to je jasné! Bylo by tam správně rušno, samý vtípek, výborné jídlo a paní Weasleyová by to jistě nepřeháněla s úklidem. - šťastně se usměje -

Koulovačka, stavění sněhuláků, pak rozmrzání u krbu, opékání marshmallow v krbu, jezení cukrovinek a pak samozřejmě průzkum hradu. - směje se -

S Weasleyovými doma. Ta rodinná vánoční atmosféra by mi stačila ke štěstí.

Nic mě nenapadá.

Vydatná snídaně plná horké čokolády či kakaa se všemi mými přáteli. Následně bychom vyrazili na procházku do zasněžené krajiny – možná až do Prasinek, pokud by to šlo. V Prasinkách bychom si zase dali něco dobrého. Cestou zpátky do hradu bychom blbli ve sněhu, stavěli sněhuláka nebo vyhlásili parádní koulovačku. Pak bychom se šli zahřát do společenské místnosti a pomalu se chystali ke slavnostní večeři. Tam bychom neseděli dle kolejí, ale pěkně všichni u jednoho stolu, skvěle bychom se bavili a příjemně unavení bychom se zase odebrali do kolejních místnosti a rozebrali si dárečky.

Asi bych si užívala hlavně krásně a honosně ozdobený Bradavický hrad a teplo krbů.

Určitě bych si užila vánoční hodokvas. Vždycky mě lákalo to kouzlo s předměty, které měli hodující na stole kromě jídla. Teď si přesně nevzpomenu, zda to byly myšky, co se zatahaly za ocásek a v něco se proměnily... - snaží si vzpomenout - Ach, ta hlava děravá... A pak bych si určitě užila i celkově vánoční atmosféru, výlet na Astronomickou věž a do Zakázaného lesa, oslavující živé obrazy... Byla by toho asi spousta.

Určitě živý. A ozdoby máme každý rok stejné, většinou u nás zdobí můj mudla a ten stromeček pak vypadá, jako kdyby se na něm vyřádil jednorožec. - směje se -

Samozřejmě že živý, umělý neuznávám. Celkově cokoli umělého nemám ráda. Mám ráda stromek s perníčky a červenými mašlemi, ten dělám poslední dobou a ještě přidávám slaměné ozdoby.

Kouzlo živého stromku vám nikdo nesebere. Jeden čas jsme měli živý smrček v květináči a po Novém roce se zasadil. - usměje se - Ozdoby? Rozhodně čokoládové! - směje se -

Živý je lepší a více se hodí k Vánocům. Co se týče ozdob, tak určitě ty jedlé. 

Umělý, ozdoby hlavně plastové, protože kočky. A házet furt *Reparo* je otrava.

Živý. A ozdoby, jaké dům dá.

Raději živý, ale poslední rok jsme kvůli kočkám přešli na umělý. A mám ráda všehochuť, ale každý rok se snažím přidat alespoň jednu novou ozdobu.

Jednoznačně živý. A nikdy nesmí chybět slaměné ozdoby čí skleněné po předcích. Někdy si koupíme něco nového, ale vždy kombinujeme se staršími kousky.

Živý. Chtěl bych někdy i v květináči, ale nevím, co s ním pak. Co na stromečku nesmí chybět? Jehličí, jinak to vypadá blbě. Fakt nekecám. 

Tady asi neodpovím. Celý život jsme měli kočky, takže stromeček bohužel nebyl. Jen takový malinký symbolický na stole.

Stromeček živý v květináči. Přes rok je venku, doma ho máme jeden den a šup s ním zase ven. A ozdoby? V dětství čokoládové figurky, líp se pak strom odzdoboval, když na něm třičtvrtě ozdob už nebylo. Jinak žádnou oblíbenou ozdobu nemám.

Celý život jsem vyrůstala s umělým a teď v dospělosti mám raději vůni živého stromečku. - usměje se - Nesmí tam chybět malé a pestrobarevné ozdoby, které si každoročně kupujeme nové. Každý člen rodiny si koupí jednu a ať už je sebevíc ztřeštěná, musí být na stromečku. - usměje se -

Stromeček živý, i když by se z dlouhodobého hlediska vyplatilo mít stromeček umělý. Pomohla bych planetě a ušetřila, ale prostě vůně jehličí... tu mi žádný parfém nenahradí. Nesmí na něm chybět ozdoby, které mám spojené s dětstvím a s mamkou a s dědou, protože s nimi jsem vždy stromeček zdobila u nás doma a u babičky a u dědy. No a taky čokoládičky. - směje se -

Od dětství máme u rodičů živý dvoumetrový strom. U nás máme umělý malinký, protože není místo. A ozdoby? Vločky, sovy a bíglokoule.

Žádný? Vše má své pro i proti. Živý je hezčí a hezky voní, ale škoda stromu a je z něj nepořádek. Umělý zase není to pravé ořechové, ale zase ušetříme přírodu a nepadá z něj jehličí. Ozdoby neřeším. Prostě tam něco dát, ať to nějak vypadá.

Obrovský živý. To je můj sen. Ale jelikož nemáme dětičky, usoudili jsme, že je to zbytečné, a tak už čtvrtým rokem míváme maličký v květináči, a pak je sázíme na zahradě. A na stromku nesmí chybět světýlka. Ozdoby míváme různé dle nálady, ale vedou bílé a stříbrné.

Stromeček preferuji živý a hezký.

Ve svém životě, tedy mimo hrad, si pamatuji jen pár živých stromečků. To jsem byla ještě hodně malá. Řadu let, už vlastně víc jak tři desítky let, nás doprovází stromeček umělý, kanadská jedle, která vypadá skoro jako živá. Opravdu se vyvedla, na každé větvi je samostatné jehličí, žádné „koště z roští“. Možná to není úplně ekologické, ale s ohledem na to, že plánuji, že s námi ještě desítky let pobude... Mně je totiž vždycky líto těch stromečků, které umírají jen pro tu chvíli, kdy ozdobí domácnost a pak skončí... V tom lepším případě jako krmení pro zvířátka, v tom horším někde na skládce nebo prostě přeměněné na teplo spálením. Nemám osobně ze stejného důvodu ráda ani řezané květy, raději ty, co rostou přímo v přírodě nebo v květináčku. S ozdobami je to podobné. Máme dvě sady ozdob, které jsou určitě starší než já sama. Jsou takové zvláštní, jinde jsem podobné neviděla. Jedna sada má na sobě sněhové vločky, ty se mi vždycky líbily nejvíc. Přežily naše dětské řádění, spolu se stromečkem jsou už tradičními předměty v obývacím pokoji. A pořád jako nové. Přinášejí také pořád tu samou radost. - usměje se při vzpomínce na všechny ty Vánoce -

Klasický Štědrý den s manželem, babičkou a bráchou s jeho přítelkyní. 25. prosince pak máme druhý Štědrý den se syny. - usměje se -

Jak už jsem říkala, mívám službu. Pokud noční, uděláme si Vánoce s obědem, pak si povídáme u cukroví a kávy, rozbalujeme dárky. Pokud mám denní službu, přijdu večer, uděláme večeři a brzy odpadnu. - směje se -

Trávím ho s rodinou. Vánoce bez rodiny nejsou Vánoce.

S rodinou, ale v klidu to rozhodně není. - ušklíbne se -

S rodinou doma, tak je to ideál.

Každý Štědrý den se scházíme celá vesnice u stromečku na návsi a pak jdeme domů smažit řízky. Večeře, dárky a pak pohádky. Každoroční klasika.

Nic speciálního v plánu nemám. Já možná právě ten klasický Štědrý den považuji za speciální. Takže asi tak.

Tak když by letos nevyšla Hermiona, tak snad vyjde aspoň Geralt. Jo a nebo Yennefer. Ale to bych měl sehnat jednorožce.

Trávím ho s rodinou. Od doby, co před čtyřmi lety zemřela babička, jezdíme k dědovi, ať není sám.

Vždy v klidu.

Trávím ho s rodinou, ale rozhodně ne v klidu. - směje se - Celkem nás je u stromečku minimálně deset (někdy až čtrnáct), takže je to super šrumec.

Vždy s rodinou. Dříve s rodiči, pak s partnerem a nyní i s naší malou kouzelnicí. - šťastně se usměje -

S rodinou. V podstatě se všichni celý den klepou nedočkavostí u pohádek na tu výbornou večeři. 

S rodinou.

S rodinou to býval uklízecí maraton, aby bylo na večeři vše perfektní. - usměje se - S mužem si užíváme pohodičku a lenošení u pohádek. Jsme sami a s rodinou se vidíme v dalších dnech.

Štědrý večer trávím různě, někdy i sama, protože už máme dávno odslaveno a kluci jsou třeba u babičky na jídle. Někdy jdu s nimi, někdy ne.

S rodinou a poklidně. Užíváme si plody denní přípravy večeře, pak běžím připravit dárky na osvědčená místečka – každý v rodině má roky to své. Pak se těšíme jak dary, tak atmosférou, dojde na koledy, pohádky... Hlavní ale je být spolu. Většinou si ještě pošleme sovičky s přáteli, na nějaký čas se přemístím do hradu, kde je toho štěstí také mnoho a pak už jen vstřebávám kouzlo okamžiku.

Určitě klasika – Tři oříšky pro Popelku, S čerty nejsou žerty a Pelíšky. - usměje se -

Miluju pohádky, kterou jen vybrat? No asi vyhrávají Tři oříšky pro Popelku, Obušku, z pytle ven, Byl jednou jeden král a Anděl Páně.

Grinch, Harry Potter a Sám doma. - směje se - Není tedy jeden jediný. 

Na Vánoce si rád pouštím Lotranda a Zubejdu a Rolničky, kam se podíváš.

Jednoznačně Pelíšky, ale také Anděl Páně nebo S čerty nejsou žerty.

Princezna se zlatou hvězdou na čele a Tři oříšky pro Popelku.

Vánoční skřítek a nesmějí chybět Pelíšky.

Tak samozřejmě na Vánoce nesmí chybět klasika v podání Bruce Willise – Smrtonosná past. První díl. 

Nejoblíbenější je asi Harry Potter. - směje se - My na něj koukáme fakt každý rok kolem Vánoc nebo přes Vánoce, ale jinak ještě Sám doma.

Pelíšky.

Láska nebeská. Co by to bylo za Vánoce, kdybych někomu neřekla: „A víte, že ten herec, co hraje Sama, je stejně starý jako já?“, aby mi na to někdo odpověděl: „Ano, říkáš nám to každý rok!“

Ale oni jsou rádi, že to říkám! Tradice! - směje se -

Každý rok potřebuji na Vánoce vidět Princeznu se zlatou hvězdou na čele. To je pro mě symbol Vánoc, co se pohádek týče.

Láska nebeská a Grinch.

Grinch.

Láska nebeská a S čerty nejsou žerty.

Sám doma a Tři oříšky. Taky zvládám Pretty Woman jedenkrát ročně, ideálně během vánočních svátků.

Už spoustu let je to Vánoční koleda od Charlese Dickense. Nejraději mám její filmové zpracování z roku 1998. Je to trochu horor, trochu pohádka a hodně moudrý příběh o tom, že tím nejcennějším darem vlastně je moci se o své štěstí, bohatství atd. podělit s jinými.

Mám jedno tajné přání, ale to si nechám pro sebe. Pak samozřejmě jako vždy doufám, že tam budou knížky. - směje se -

Zdraví a lásku pro všechny, to si moc přeju. A moc doufám, že dostanu knížku! Ty dostávám nejraději. A taky budeme mít kotě z útulku, takový malý předvánoční dárek!

Zdraví v rodině.

Kufr se spoustou peněz. - směje se - Ne, sranda, já nechci dárky. Chci jen klid, chvilku si odpočinout a nasát atmošku.

Sejít se s těmi, kteří jsou mi nejblíž.

Mínus na váze a plus na kontě.

Mám jedno materiální přání v podobě tabletu s aktivním stylusem a vím, že Ježíšek ho již pořídil, takže se jen těším, až si ho rozbalím. Ale úplně nejvíc si přeju, aby ten Štědrý den proběhl bez zbytečného spěchu, hezky v klidu a abychom si všichni řekli, že se máme rádi.

Abych se naučil jezdit na kole.

Asi nemám, nejvíc mě potěší knížky. - směje se -

Druhého hafoně.

Letos se mi Ježíšci skládají na takovou mudlovskou věc – sonický zubní kartáček. Ale doufám, že se pod stromečkem objeví i nějaká knížka. - usměje se -

Nad touhle otázkou jsem si lámala hlavu snad nejvíc. Protože já vážně nevím. Jsem zvyklá obdarovávat ostatní, ale pro sebe toho tolik nechci. Jo dobře, k třicetinám si přeji notebook, ale to jenom proto, že je to takové kulaté číslo, tak mi to přišlo v pořádku. Ale když se opravdu zamyslím, tak bych ráda našla pod stromečkem deskovou hru Na křídlech draků.

Zdraví.

Nic, mám vše, co potřebuju.

Dárek, co bych si nejvíc přála, se nedá koupit, ale jinak si přeju novou formu na bábovku, knížku a tužku k tabletu.

Já asi žádné konkrétní hmotné přání nemám. Já jsem Ježíška měla letos celý rok.

Už to mám. Psí spřízněnou dušičku, která je tu šťastná.

Naše první společné Vánoce s mým mudlou. - usměje se -

Jako malá jich moc nemám. Ale pak mi zůstaly především ty, kdy byly mé děti malé. Jejich svítící oči, když zazvonil zvoneček. A pak mám vzpomínky z práce, kdy na oddělení musejí zůstat pacienti. Snažíme se jim udělat co nejpoklidnější a nejpříjemnější Vánoce, když nemohou být s rodinou. Já například nosím v práci čelenku s baňkama. - usměje se -

Když jsem si mohl poprvé dovolit koupit mé mladší sestře vánoční dárek. - usměje se -

Když bylo jedenáct večer a bratrův otec konečně přišel z hospody domů a my jsme mohli začít večeřet a rozbalovat dárky.

Asi ne. Nezáleží mi na dárcích, ale na okruhu lidí, které mám kolem sebe.

Ani ne.

Ano! Jako malá jsem vyrůstala na nádraží. A měli jsme tam jednoho výpravčího, který každý rok stavěl sněhové sochy. Pamatuji si dodnes, jak užasle jsem zírala na výtvory ze sněhu a do školky se tak těšila o něco víc, ačkoliv vstávání nemám ráda od malička.

Jako prťavka jsem odvážel spadaný jehličí v angličáku. Byl to takovej model náklaďáku s výklopnou korbou. Nějak se mi to zarylo do paměti.

To asi ne, jen ten společný čas.

Ne.

Pan Windy mi jednou udělal takový harrypotterovský hon za dárky, bylo to moc krásné. - usměje se -

Zahřívají mě všechny, které mi v paměti problesknou. Ať to bylo dříve rozbalování dárků u rodičů nebo pak u babičky a u dědy. Ale posledních pár let to je vzpomínka na to, jak stavíme spolu s dědou naposledy betlém. Dva dny na to dostal infarkt, takže si tuhle poslední vzpomínku na něj hýčkám jako nejdražší šperk.

Konkrétní asi ne, ale vždy se mi líbilo, že ať jsme byli rozuteklí jako rodina kdekoli, tak na Štědrý den jsme se vždy všichni sjížděli na večeři a ke stromečku k mamce.

Pozvání na Vánoce k patronce, abych je neslavila sama zavřená v pokoji.

Všechny Vánoce s našima. Myslím, že mně a bratrovi pokaždé dokázali zařídit kouzelné Vánoce.

Já jsem ráda za to, že jsme obecně měli vždycky krásné Vánoce a že na ně můžu radostně vzpomínat. A to mě fakt těší.

Nu, ano, vzpomínka na ty loňské. Zahřeje nejen u srdce, ale i na nohou, rukou i na hlavě. - směje se -

Vánočka, cukroví a kakao. - směje se -

Nic se nepapá, neuvidíš zlaté prasátko přeci!!

Držím půst až do večeře. - směje se -

Suchá vánočka a mléko.

Jako každá jiná. Nesnídám. - směje se -

Salááát! Tuna bramborového salátu. 

Většinou se skládá z vánočky s máslem a hrníčkem čaje nebo kakaa.

Je svařák snídaně? Ne, dělám si srandu. Já nevím, asi ani nesnídám.

Většinou nijak. Čekám až na večeři. - směje se -

Snídaně je sladká – vánočka a cukroví, zlaté prasátko se může i nemusí ukázat. - mrkne -

Na Štědrý den si k snídani děláme většinou palačinky nebo lívance. A pak poklidně jíme všichni společně – ať už u stolu nebo na rozloženém gauči u pohádky. A pěkně ve vánočních pyžamech! - usměje se -

Dávám si vánočku, kterou jsem den předtím upekla a kakao. To nemůže chybět. - směje se -

Jako kterákoli jiná.

Kafe a cukroví.

Na Štědrý den se přece nejí, aby člověk viděl zlaté prasátko! Ale jinak to bývá vánočka s kakaem – pokud ji zvládnu upéct.

Cukroví, vánočka, ovoce, buráky, čaj... nic, co by ocenil výživový poradce. A u ní obvykle rozbalujeme dárky. V pyžamu. Pouze se vyžadují předem vyčištěné zuby. - usměje se -

Velmi bídně, protože je to s ní jak se slavnou jitrničkou, která byla a nebyla. Nesnídám ani v jiné dny, takže o Vánocích mám už pěkně po ránu našlápnuto na to spatřit zlaté prasátko.

Asi mě nic nenapadá. Vánoce na hradě jsou skvělé tak, jak jsou. - usměje se -

Mně by se líbilo lití olova. Tento zvyk mě fascinuje. Mohl by se vymyslet lektvar, který, když vyliješ, bude stříbrný a bude mít nějaký tvar, ale nevím. Asi by to nešlo...

Darovat dárky i svým mazlíčkům na hradě. - usměje se -

Ořechová skořápka se svíčkou a aby kolem nás hezky lítaly vzduchem.

Nic mě nenapadá. Vánoce na hradě jsou kouzelné i tak.

Větvičky barborky.

Společné zpívání koled. - směje se - Jak bychom se Sarinem hékali pod stromečkem, na to by hrad do smrti nezapomněl. 

Stromečky v květináči. Nechci pořád řešit soušky ve svým pokojíku.

Každý den si otevřít okénko z adventního kalendáře.

Hod střevícem ve Velké síni! A kdo nebude mít na konci dne na hlavě bouli, jako by nebyl! - směje se -

Líbil by se mi celohradní adventní kalendář. Nemusely by to být hodnotné věci, ale třeba maličkosti za pár svrčků. Ale každá maličkost udělá radost.

Nic mě teď nenapadá, co bychom tu neměli.

Žádný.

Já ti ani nevím.

Asi v tomhle směru nemám žádnou potřebu něco nového zavádět. Já mám trochu pocit, že už je tu předvánočních akcí víc než dost.

Ach, určitě pouštění lodiček! ♥

Rozhodně bílé Vánoce! Sníh, spousta sněhu, chumelenice! - směje se - Miluju sníh!

Joj, zima má své krásné kouzlo, ale je zima. A zimu já tuze nerada. Pořád u mudlů padám a odhrnuju a škrábu auto. Takový hřejivý sníh by nebyl? - směje se - 

Tak jako živý stromek, patří na Vánoce i sníh za okny! Bez něj jsou Vánoce poloviční.

Bílým.

Raději bílé, ale to se moc už nevidí. Přesto každý rok doufám.

Sníííh, hooodně sněhu.

Bílým! Ačkoliv jsem je dlouho nezažila.

Sníh je super. Jednou jsme si udělali Vánoce dřív, protože napadl sníh a bylo jasný, že do Vánoc nevydrží.

Dávám přednost bílým, ale stačí mi, když je to jen na ty Vánoce.

Vánoce určitě bílé, nejlíp půl metru sněhu. Vydržet by mohl do Nového roku a od druhého ledna by mohlo být slunečno a +15 stupňů.

Bílé Vánoce si naposledy pamatuju snad za mého mládí. A byly krásné, bylo by hezké mít výjimečně bílé Vánoce. - usměje se -

Sníh, sníh, všude sníh. Hromady a hromady sněhu. - směje se -

Bílé, sníh kam se podíváš, závěje pro všechny! - směje se -

Sníh mi stačí tak týden v roce, a to na Vánoce.

Jednoznačně bílé! Ideálně aby bylo celý prosinec krásně pohádkově nasněženo a hned druhého ledna aby bylo jaro. To by bylo boží!

Rozhodně preferuji sníh! A proto bydlím v Brně. - směje se -

Rozhodně bílým, tak nějak umocňují kouzlo okamžiku, které v blátě tak nevynikne. A když se venku sníh třpytí, voní a křupe pod nohama, je vycházka za zvířátky do lesa hned příjemnější. I když ona by možná uvítala spíše teplejší počasí a bláto, ve kterém se dá něco najít...

Nějaká dekorace s knížkami by byla pěkná.

Ty jo, no asi bych jí pomohla navrhnout nějakého ňuňu plyšáka. Vánoční surikata zní fakt na hlavu, ale já je miluju. - řehní se -

Speciální kouzelnou hůlku, která každého rozesměje.

Svetr s iniciálou, prosím.

Jenom ne sovu. Nevím, kam s nimi!

Něco s krásnými vločkami. Třeba sněhové šaty.

Bohužel nějakou inovaci pro Fleutýnku nemám. Budou to mé první Vánoce na hradě, a tak se jen těším, co nás všechny čeká. Třeba příští rok pomohu.

Tak nějaká nabušená hůlka do sklepa. U krysáků mi to pořád nejde.

Byla bych ráda za něco do sovince. Jsem v prvním ročníku a všechno, co vidím, jsem propásla. - směje se -

Fleutýnka by mohla dorazit s novým kouzelným tvorem pro všechny bez licence. Nějak mi tam chybí něco z ptačí říše. Mudlové mají často jako domácího kamaráda papouška, tak proč bychom nemohli mít třeba pastelníčka? - zářivě se usměje -

Páni, to opravdu netuším. Líbila by se mi nějaká podobná sběratelská série, jako byli Kebuláčci, ale vlastně se ráda nechám překvapit. - usměje se -

Byla by to čelenka, která by byla v barvách koleje a každá kolej by na ni měla nějaký zvířecí motiv – naše by byla chlupatá, zmijozelská šupinatá a tak.

Špunty do uší. - směje se - Sdílené ložnice s tolika kamarády, co chrápou, mluví ze spaní nebo skřípou zuby? Ideální dárek.

Nic. To, co je důležité, se nedá koupit ani vyrobit.

Ono je moc těžké se zavděčit všem, každému se líbí něco jiného. Mě vždy potěší něco pěkného na sebe nebo nějaká speciální sova.

Duch Vánoc – neviditelný obsah dárku v ozdobném pytlíku nebo krásně zabalené dárkové krabičce.

Tady mám naprosto jasno. Jako milovnice Vánoční koledy bych asi do dárků zabalila malé plyšové duchy. Ducha minulých, přítomných a budoucích Vánoc. Věřím, že by byli méně děsiví než ti, které potkal Ebenezer Vydřigroš.