Filius Orionis: Pořád jsem myslel na Nebelvír a měl jsem za úkol s tím přestat

Děkuji Vám, pane File, že jste souhlasil s rozhovorem. Mám na Vás spousty otázek, rovnou se do nich pustím, protože hořím zvědavostí:

Ema Talia: V létě 2024 jste odstoupil z pozice inspektora výuky. Domnívám se tedy, že máte trošku více času. Je to tak? Pokud ano, jak využíváte tento nově nabytý volný čas? Je na hradě něco, čemu se konečně můžete věnovat, po čem jste třeba toužil a časově nestíhal?

Filius Orionis: Máte téměř pravdu: funkci inspektora jsem skutečně pokládal mj. i proto, že jsem si chtěl po čase užívat všech kratochvílí, co hrad nabízí – a to bez výčitek svědomí, že na mě v sovinci čeká spousta korespondence k vyřízení. Těšil jsem se například na soubojování, na raidy, na sbírání žabek, na dotrénování mazlíčků – ale i na to, že třeba po čase třeba zase napíšu nějaký nový předmět nebo povypisuju soutěže… Reálně nicméně volný čas nakonec investuji spíše mezi mudly a na hradě jsem rád, že taktak stíhám hodnocení domácích úkolů v termínu.

Ema Talia: Jak nejraději trávíte svůj volný čas? Máte nějakého zajímavého koníčka? 

Filius Orionis: Právě po složení funkce jsem znovu po čase začal zpívat ve sboru; to mě moc baví.

A spoustu víkendů zase trávím venku na šifrovačkách. Tam jde o to, že s týmem kamarádů chodíte po městě či po lese, někdy přes den, ale jindy klidně i přes noc – a luštíte šifry. Nepředstavujte si ale jednoduché úkoly jako třeba z únikových her nebo hádanky z jezera v Godrikově Dole: jde spíš o výzvy, nad kterými tým někdy tráví i několik hodin, než se mu je podaří rozlousknout a může pokračovat dál. Případně se mu to nepodaří a skončí právě třeba uprostřed toho lesa, no. – pokrčí rameny – 

Ema Talia: Rozhovor vznikal před Vánoci. Moc doufám, že nejste člověk, který nemá Vánoce rád. Jaké vánoční zvyky máte nejraději, dodržujete nějaké tradice? Máte rád cukroví, jaké? Máte živý stromeček? A co sváteční menu?

Filius Orionis: Nene, Vánoce já rád. Dokonce tak moc, že je slavím nadvakrát, přičemž ty druhé jsou se vším všudy: s živým stromečkem, s kaprem, s bramborovým salátem a s korunou pod talířem. A s rumovými kuličkami, jak jinak!

Ema Talia: Zpět k naší škole. Vždycky jsem si Vás představovala jako vzorného studenta. A myslím, že to tak bylo. Ale, byl někdy nějaký termín, kdy jste odevzdal úkol na úplně poslední chvíli? Jak se říká, za minutu dvanáct? 

Filius Orionis: Tedy, popravdě, mám tak nějak pocit, že takových termínů byla v mých vyšších ročnících snad i většina. Ale abych byl upřímný, úplně jistě si to nepamatuji. Co mám oproti tomu v živé paměti, je klání Sedmiboje: tam jsem některá z vypracování skutečně posílal až po 23.55 a jen se modlil, aby hrad stál.

Nicméně, věřila byste tomu, že se mi o tom, že jsem student, občas i zdává? V tom snu vždycky splním včas prvních pár termínů, pak na výuku zapomenu, dostanu trolly a zuřivě počítám průměr, jestli je šance ještě dokoulet ten předmět aspoň na D. – směje se – 

Ema Talia: Jako student, který předmět jste měl nejraději? 

Filius Orionis:  Těch bylo! Měl jsem rád předměty profesorky Letitie te Tiby (Barvokouzlení, Fortunaci a Kouzelnickou tvořivost), Latinu od Consuely Zirkon a spoustu, spoustu dalších. To víte, nerad bych se pustil do vyjmenovávání, abych na nějaký nezapomněl. 

Ema Talia: A který předmět nyní vyučujete nejraději, na které úkoly studentů se doslova nejvíce těšíte?

Filius Orionis:  Obecně učím vždycky nejradši ty nejčerstvější předměty či ročníky – jsou v nich neokoukaná vypracování a typicky se na ně v první vlně hlásí ti nejschopnější a nejmotivovanější studenti.

Na druhou stranu už jsem žádný nový předmět nesestavil, ani nepamatuji, proto moje volba padá na Kouzelnické šachy. Úkoly se hodnotí v podstatě samy, jde to rychle od ruky. 

Ema Talia: Zajisté jste dostal huláka, vzpomenete si, za co byl?

Filius Orionis: A víte, že nevzpomenu? Nicméně tipl bych, že byl od Mintaky, že za ni odmítám vykonávat domácí práce, nebo tak něco. – směje se – 

Pamatuju se ale na své dva školní tresty! Jeden jsem dostal od profesora Werewolfa za to, že jsem ho o Velikonocích vykoledoval, a druhý od inspektorky výuky Angely Grey-Slytherin, když mě převáděla mezi profesory. Pořád jsem myslel na Nebelvír a měl jsem za úkol s tím přestat. 

Ema Talia: Umělá inteligence pronikla i a náš hrad. Co si o ní myslíte. Opravdu by mě zajímal Váš názor. Já ji nemám ráda, upřímně ji dost nenávidím. Domnívám se, že svazuje fantazii, obrušuje okraje našeho myšlení, bere nám rozvíjení. Slyším často názory, že se umělá inteligence používá jen k ,,nakopnutí,, když někdo nemá nápad. Já sama mám dva dospělé syny a mám štěstí. Umělou inteligenci odsuzují. Chtějí si své úkoly psát sami, bez pomoci. A když neví, přijdou a poradí se. Nechápu, jak někdo může třeba odeslat úkol, když ví, že vlastně není jeho, ale za svůj ho vydává. Moc mě zajímá Váš názor.

Filius Orionis: Obecně jsem umělé inteligenci vděčný za mnohé: už mi ušetřila spoustu času. Vysvětlila mi spoustu věcí, na něž bych odpovědi jinde našel jen stěží (a nebo za výrazně delší dobu). Poradila mi spoustu triků a zkratek při tvorbě tabulek. Mnohokrát vylepšila mé přípravy na hodiny, nebo mě právě, jak píšete, “nakopla“, když jsem si lámal hlavu, kde začít. Připravila pro studenty během minuty materiály, které bych ručně sestavoval týden. Pomáhá mi s francouzštinou, když si nejsem jistý nebo když selhávají slovníky. A to nemluvím o pomoci s vytvářením písemných prací, když člověk potřebuje 4 skupiny, které budou obtížností stejně vyrovnané…

Já ji zkrátka neodsuzuji; snažím se vzít si z ní to dobré. Rozumím i obavám, které zmiňujete, a některé z nich částečně sdílím; nejsem si ale jistý, jestli jsou konstruktivní a v čem přesně nám pomáhají. Samozřejmě odsuzuji, když někdo umělou inteligenci využívá i přes její zákaz; když si s její pomocí například nechává psát domácí úkoly a když jejím prostřednictvím kazí hru sobě i ostatním.

Na druhou stranu musím uznat, že nám – profesorům – umělá inteligence občas velmi trefně nastavuje zrcadlo a nutí nás si klást otázky a přehodnocovat své postoje: co vlastně chci naučit? Co je pro studenta to opravdu důležité? Často přijdete na to, že schopnost napsat 3,5 palce o vlkodlacích to asi úplně není. 

Ema Talia: Co z duše nenávidíte? 

Filius Orionis: Jé, takových věcí je! Třeba pocit bezmoci. Například když vám Moudrý klobouk opět zapíše seminář o pixel artu. – směje se – Nebo když tenor zahajuje skladbu jako jediný hlas: ideálně v pianu a na vysokém tónu. Když zrovna používám pisoár a někdo si stoupne vedle mě. Když někdo odkládá zkoušku OVCE, protože uvěřil tomu, že je nenahraditelné péčko. Když nesplním týdenní výzvu, protože se mi nepodařilo získat specializaci. Nebo prázdnou sluníčkovost. Nebo básničky, které se nerýmují a které nebyly myšleny jako parodie. Nebo když redaktor zamýšlí stručnou odpověď a respondent se rozkecává… Achjo, zkusím se krotit!

Ema Talia: Které jídlo milujete.

Filius Orionis: Kuřecí prso s broskví a hranolky. – směje se – A chytavníkové želé, jak jinak!

Ema Talia: Na co máte alergii.

Filius Orionis: Už snad na nic.

Ema Talia: Které slovo nejčastěji používáte.

Filius Orionis: “Tak“.

Ema Talia: Kterou barvu máte nejraději.

Filius Orionis: Modrou.

Ema Talia: Která barva Vám nesluší. 

Filius Orionis: Barva přebalu Stručné mluvnice praindoevropštiny. Těžko říct, jaká je. Maskáčová? Khaki?

Ema Talia: Ve svém statusu máte napsáno, že sbíráte obaly od pudinků. Jak dlouho je sbíráte, kolik jich máte a máte mezi nimi nějaký vzácný?

Filius Orionis: Začal jsem hádám asi tak v pěti a musím přiznat, že v posledních letech už se tomu aktivně nevěnuji. Mám jich přes dvě stě a nejvíc si cením retro jahodového s obrázkem zajíčka. A mimochodem, pořád sháním vanilkový s kočičkou a čokoládový s pejskem! Nicméně mnoho nadějí si už nedělám, nedávná výzva v kolejním časopise žádné ohlasy nepřinesla. – profesor před slečnou nalistuje archivní výtisk z roku 2010 pro připomenutí: https://lvitlapou.webnode.cz/news/co-nebelvirsti-sbiraji-/ –

Ema Talia: A vůbec, máte rád pudink?

Filius Orionis: Míň než dřív, ale pořád ano. 

Ema Talia: S jakou příchutí.

Filius Orionis: Rozhodně vanilkový!

Ema Talia: Dále máte ve statusu napsáno, že mezi Vašimi zájmy jsou hlasivkové rázy. Panečku, co je to? - chrlí jednu otázku za druhou - 

Filius Orionis: To jsou taková tichá místa v řeči před samohláskami na začátku slov. – zazubí se a šíří osvětu – Zkuste si vyslovit třeba slovo “koleji“ a potom “k oleji“. Tyhle případy se liší právě rázem: v první variantě ho neuslyšíte a v té druhé ano. Ve skutečnosti jsou hlasivkové rázy velmi zábavné!  

Ema Talia: Vyhrál jste někdy něco? 

Filius Orionis: Na to se zkuste zeptat pana Tarabase. Má celý seznam her, které se mnou z nějakého důvodu odmítá hrát. – směje se –

Ema Talia: V tombole, v mudlovské sportce, nebo třeba na pouti? 

Filius Orionis: Jo takhle to myslíte. Teď nedávno jsem zrovna dostal dva losy a oba byly výherní. Nicméně na nové sídlo v Godrikově Dole to zatím není. – směje se –

A na pouti jsem jako dítě šel vždycky po opičkách. Všechny se jmenovaly Skotačilky a měly pořadové číslo, končil jsem tuším u Skotačilky XIII.

Ema Talia: Máte štěstí?

Filius Orionis: Myslím že jo a jsem za to vděčný.

Ema Talia: Co je pro Vás štěstí?

Filius Orionis: Rozlišuji mezi dvěma různými druhy štěstí. Buď je to shoda okolností, když má člověk prostě kliku a zlatonka mu při zápase div sama nevletí do ruky. A nebo jakýsi stav složený ze spousty okamžiků, kdy se člověk cítí šťastně – je spokojený “tady a teď“. 

Ema Talia: Který film máte nejraději, jakou knihu jste četl naposledy.

Filius Orionis: U filmů ani nevím; málokterý mám chuť si pustit opakovaně. Nicméně z letos viděných mě nejvíc zaujal Hyacint.

Naposledy jsem četl knížku o kočce divoké. Mám ji od pana Uhniltiho a není tam moc textu, tak to šlo rychle. – směje se –

Ema Talia: Umíte vařit?

Filius Orionis: To ať soudí ostatní. – směje se – Mám pár jídel, která střídám a která mi chutnají, ale žádná vysoká gastronomie to není.

Ema Talia: Co nejlepšího jste kdy uvařil a co nejhoršího jste kdy jedl? - je děsně zvědavá a pálí otázku za otázkou –

Filius Orionis: Nejlepšího uvařil, hm… Počítá se včerejší svařák? – směje se – Jestli ne, tak asi dýňové těstoviny, ty mi chutnají víc než v restauraci. 

A nejhoršího jedl… No, víte, to bylo tak. Nemám rád segedínský guláš. Fakt ho nesnáším a nemůžu ho ani cítit. A právě jím mě na první návštěvě uctil Tarabasův tatínek. Věděl jsem, že je zle a že nemůžu odmítnout, tak jsem se ho do sebe rozhodl nějak naházet – jedl jsem ho, jak se říká, “s rozběhem“. A evidentně jsem zahrál, že mi moc chutná, velmi dobře, takže jsem se ani nenadál a dostal přidáno ještě jednou tolik. To vám bylo peklo. 

Ema Talia: Bez čeho se absolutně neobejdete?

Filius Orionis: Bez řádu a pořádku, resp. systému. V chaosu žít nedokážu.

Ema Talia: Co byste hradu popřál do dalšího roku?