Poznáváme Nebelvírské: Barbara Turner

Představujeme vám Barb, která na náš hrad poprvé vstoupila už 24. srpna 2011. Zažila několik odchodů a návratů – dokonce dvakrát hrad úplně opustila, ale od školního roku Léto 2019 už zůstává věrnou nebelvírskou lvicí. Můžete ji znát jako mistryni v háčkování, milovnici seriálů a The Sims a také jako šikovnou kuchařku, která se ráda podělí o své kulinářské výtvory. 

Chcete se o ní dozvědět víc? 

No, abych byla upřímná, nesnáším nedochvilnost. Momentálně jezdím do práce přes celou Prahu a i když vím, že tam budu za 40 minut a mám tam být v 9.30, vyrážím v osm. Takže nejlépe s patřičným předstihem.

Tak tohle je velice ošemetná otázka. Já obecně lidem nedůvěřuji. Moji plnou důvěru zatím nikdo nezískal. Přiznávám, že Niobé má zatím tu největší, jakou je v mém případě možné získat. Asi pokud budeš důvěřovat ty mně, tak i já tobě.

Vzhledem k tomu, že jsem často hlídala synovce a žiji s dvěma dětmi, tak ano. Červený traktůrek, Bořek stavitel a těmto podobné. Ale přiznávám se, že miluji Disneyho pohádky. Na nich ujíždím.

Já jsem přeborník v gaučingu. Takže raději vnitřní, ale ráda se občas podívám i ven. Nějaký luxusní hotel v Dominikánské republice není vůbec od věci.

Jedním slovem – blázni. Ale mám je ráda. Však ten největší blázen jsem já.

Dá se říct, že jsem udělala spoustu chyb, ale nebýt jich, nebyla bych tam, kde jsem teď.

Hodně mi pomáhá, když si můžu promluvit s Nio. Občas, když chodím hodně do práce, nemám na mluvení s ní čas. Dost mě to trápí a jsem z toho špatná.

Já jsem spíše na seriály. Hvězdná brána, Star Trek, 2 Socky, Farscape. Hlavně sci-fi, ale i komedie a pohádky.

Za jak dlouho si můžu jít zase lehnout.

No krom ne příliš lichotivých přezdívek, které jsem dostala na základce, snad nevím, že bych nějakou měla.

Narovinu, výrok, že jsme ve vesmíru sami, je bezmála arogantní. Vzhledem k rozsáhlosti vesmíru tomu nevěřím. A na otázku: „Proč nás ještě nekontaktovali?“ mám dvě odpovědi:

1. Vy byste naši planetu dobrovolně kontaktovali?

2. Jak víte, že se to nestalo? To, že vám ráno nemávají na pozdrav, nic neznamená.

Jistě, že ano. Často máme porady. Sice jsou z 99 % k ničemu, ale co... Občas si potřebuju pokecat s někým inteligentním.

Obecně si myslím, že nejcennější je rodina a přátelé. Ano, mít teplé oblečení a čisté jídlo... ups, opačně... je taky důležité. Nic však nenahradí lidi, kteří tě podporují a milují. Jo a zdraví je taky důležité.

Rozhodně spánková paralýza. Kdo nezažil, nepochopí. Je to stav, kdy mysl je vzhůru, ale tělo spí. No a tento stav je často doprovázen halucinacemi. Ležíte v posteli a víte, že vám někdo chodí po pokoji, ale vy se nemůžete otočit a zjistit, kdo to je. Přijde k vám zezadu a něco nesrozumitelně šeptá. No a pak zahlédnete, jak vás za rameno chytá ruka s drápy a v tom se tělo probere a vy nevíte, zda brečet, utíkat nebo co se to vlastně stalo. Přihodilo se mi to už třikrát. Pokaždé tedy něco jiného, ale nepřála bych to ani nejhoršímu nepříteli.

Jsem prodavačka v Mobelixu. Takže asi něco na Příčné ulici nebo v Godrikově Dole v nákupním centru U Trpaslíka.

Brigádu mám v kavárně  a v ovoci. Tam opravdu nevím, kam bych se vrtla. 

Děkuji Barb za všechny zodpovězené otázky a čtenářům, kteří dočetli až sem. 

Na shledanou v příštím díle Poznáváme Nebelvírské.