První famfrpálový zápas sezóny – Zima 2025

„Fel, jde ti to tlačítko?"

„Doufala jsem, že mám jen přílišnou neurózu z toho mačkání. Tak teď se začínám skutečně bát. Co takhle kouzlo na rozptýlení? Mééé."

Tento rozhovor sice neproběhl, ovšem panika podobného rázu skutečně kapitánky zasáhla. Čas na potvrzení utkání se krátil spolu s trpělivostí všech přítomných.  ̶V̶š̶i̶c̶h̶n̶i̶ ̶s̶e̶ ̶p̶o̶m̶a̶l̶u̶ ̶z̶a̶č̶a̶l̶i̶ ̶t̶ě̶š̶i̶t̶,̶ ̶ž̶e̶ ̶n̶a̶ ̶z̶á̶p̶a̶s̶ .̶.̶.̶ ̶ Všichni byli zdrcení z případného zrušení tohoto utkání. Madam Rosmerta si brumlala pod neviditelným knírkem o zbytcích, které bude muset vyhodit. Tímto bychom ji rádi ujistili, že lvíčci jsou vždy připravení s takovou šlamastykou pomoci.  S plným nasazením!

V mručení ale nezůstala sama. Houf se začal domlouvat, co s načatým večerem plným adrenalinu. Někdo navrhoval zápasy v ringu, jiný šachovou partii. Situace začala vypadat bezvýchodně, když tu se z davu vyloupl profesor Claps.

„Za chvilku bude vše fungovat," ujistil nás pevným hlasem.

Jak řekl, tak učinil. Do pěti minut byl zápas jedním ťuknutím dvou prstíčků stvrzen. V tuhle chvíli neuróza přepadla mě. Nováček, první zápas, panika, panebožejábudumusetnakoštěpředlidma. Začala jsem si připadat jako Freya při mém verbování do koleje. Srdce haprovalo někde mezi 180 až 220 údery za minutu. Infarktový stav.  Se zpocenou dlaní jsem si objednala první jídlo večera – cukrovou vatu a bez dutání sledovala, jak se hráči slétávají na své pozice. Ben, Olivia, Rose, Mia a Bertranda za žluté, Niobé, Simelie, Jane, Larkin, Ema a Mira za červené. Začala jsem odhadovat naše šance, když padl první gól vůbec, který patřil naší Emičce.

„Wohooo!"

„Góóól!"

„Gratulka!" 

Pokřiky podobného typu se začaly ozývat ze všech stran. První potížistkou pro náš tým se ukázala slečna Olivka, která se do potlouku dovedla opřít s pořádnou razantností.

„My jí před zápasem nedáváme najíst, aby byla vzteklá," nechala se slyšet pyšně kapitánka Fel. Musela jsem si dát ze soucitu škrkničky v čokoládě. Cpala jsem se ještě víc, když jsem poprvé spatřila výkony chobotničky Bena, který převáděl děsivě přesné chytání u obručí.

Procítěně jsem žvýkala každé sousto a snažila se podpořit tým alespoň pokřikováním, ve kterém se přidávali i jiní.

10, 20, 30... Nenarodil se prcek. To jen skóre na straně Nebelvíru rostlo. Vypadalo to, že máme vyhráno. Lily vystřídala Sim a střelci se ukazovali v té nejlepší formě. Až mi z toho napětí téměř praskla guma u... klobouku!  Komentátor hlásil 60:0 pro Nebelvír, když na řadu přišli chytači – naše Sim a Enid za žluté.

Teď asi očekáváte drama. Popravdě jsem ho čekala i já a dokonce jsem si ho chvilku i užila. Ovšem ten konec byl poněkud krátký. Nečekaný. Zápas ukončila Enid chycením zlatonky a rozhodla tak o vítězi.  170:140 beru ovšem jako krásný výsledek i pro Nebelvírské. Rvali jsme se chrabře, jak se na lvy sluší.

Tento článek bych ráda zakončila něčím, za co byla Arnika z Mrzimoru potrestána.

„Nakonec to byla docela i pohodinda." 

Během všeho shonu jsem se stihla přejíst, přepít a vyřvat si hlasivky. Moc Vám, Mrzimore, gratulujeme k výhře a zároveň pevně věřím, že pro Nebelvír tato prohra nebyla osudová.

Pro Lví tlapou

Arya Arcus

P. S. Za případné nestydaté poznámky může Niobé!