Bublinková vzpoura v kolejce

„Ra-ta-ta-tatata, kryj se Aryoš!"

Sarin se na mě řítil v nafukovacím tanku. Ráda bych referovala o jaký typ se jednalo, ovšem obávám se, že gumový model nedovedu přesně určit. Pracovně ho nazývejme Plynový speciál Sarina Coyla.

Sarinoš ve svém speciálu, já nekrytá. První co bylo po ruce, byl gauč, za který jsem hodila šipku.  Ignorovala jsem naražené zápěstí, které sice protestovalo, ale buďme upřímní, kdo chce poslouchat nářky? Zatnula jsem mu tipec a jala se převlékat do svého vlastního obrněného vozidla. Modrý, poloprůhledný a místo hlavně chobot.

Sloní speciál Aryoš začal růst před očima. Nachytala jsem pár mydlinek ze vzduchu. Musela jsem se jimi promazat, abych zamezila přebytečnému tření při oblékání. I my se ptáme, čím se namazal Sarin. Odpověď se nejspíše ale nikdy nedozvíme. 

Plynový speciál vs. ten sloní povstaly proti sobě. Komediální drama mohlo započít v plné parádě.

„Ra-ta-ta-ta-tatata!", překrývalo, „puf, puf, puf!"

Bubliny ve velikosti našich hlav i malíčků přibývalo s každou salvou. Smích se ozýval odevšud a vlastně jen z nás dvou. Přísahala bych, že jsem pocítila jemné zemětřesení, když se uprostřed kolejní místnosti náhle objevil bazén. Sarinoš kapituloval. Skočil střemhlav do vodní masy.

Zůstala jsem stát na místě. Potřebovala jsem promyslet svou následnou taktiku. No dobře, nikdy jsem žádnou nevymyslela, a tak jsem se prostě připojila ke svému kolejnímu parťákovi v domnění bezelstné koupačky. Jenže ejhle, ZRADA!

„Hahaha, Aryoš, to byla má past," začal se zákeřně chechtat a plným proudem na mě chrlil další příval těch protivně šimrajících, průhledných, létajících koulí. Musel být obojživelník, protože z mé hlavně jen bezmocně škytala pěna.

Než jsem stihla zareagovat, byla kolejka vytopená a zabublinkovaná po strop. Z té hory bublin se vynořila Larkin a Niobé. Každá se svou misí. Jejich rysy byly sotva znatelné. Niuš měla fakt krásný knír a ještě hezčí mydlinkové šaty. Z Lark jsem zahlédla sem tam pramínek vlasů.

„Chci článek!"

„To si teda uklidíte!"

A tak bylo vymalováno. Vyměnili jsme si se Sarinošem pohled plné strastí a raději se potopili pod hladinu v naději úniku. Fakt mizerný úsudek. Larkin byla odhodlaná. Vytáhla nás z vody jako dvě malá koťata. Náš osud se zdál zpečetěný, ačkoliv zazněly pouhé dvě věty.

Sotva jsem dostala hadr do ruky, políbilo mě osvícení. Uchopila jsem svou hůlku a se sebevědomím prvňáčka mocně zahlaholila: „PULÍREXO!"

Ups, v místnosti přibyl nepořádek, místo toho aby ubyl. Kde bylo mokro, se teď navíc objevilo i bahno.

„Hezky ručně, když jsi tak šikovná." dala si ruce v bok Lark.

Zaraženě jsem se koukala střídavě na spoušť před námi, Sarina a naší spolužačku. Stačila výměna pokývnutí. Věděla jsem, že se Sarinošem uvažujeme stejným směrem. 

Nejsem na to pyšná, ale začali jsme zdrhat. Taktický ústup je někdy nezbytnou součástí každého boje. Bohužel jsme se trefili přímo do redakce. Byly to totiž jediné otevřené dveře. Rychlost útěku byla důležitější než uvažování, kam jdeme. Doufám, že je tohle náš poslední školní trest vůbec. 

Máte nějaký sen či nápad ohledně vlastní vzpoury? Nebojte se ozvat našemu duetu a my Vám ho zrealizujeme! Kdo ví, co bude příště.

Pro Lví tlapou

Arya Arcus a Sarin Coyle

P. S. Děkujeme, Larkin, že jsi naší kolejku dala zase  do pucu. Neslibujeme, že to tak zůstane, ale vynasnažíme se dle svých možností.